Článek
Kapesné se ale nesmí zaměňovat s částkou, kterou dáváme dítěti jako odměnu za jeho dobré známky nebo za práci doma, jako je vynesení odpadního koše nebo umytí nádobí. Kapesným totiž neodměňujeme ani netrestáme.
Pamatuji si, že výše kapesného byla v době, kdy naše děti byly ještě malé, častým tématem diskuzí mezi mnou a manželkou. Ale nakonec jsme se vždy dohodli na nějaké částce, která se úměrně zvětšovala s tím, jak děti rostly.
V porovnání s kapesným, které v té době dostávali někteří z jejich spolužáků, to naše kapesné bylo pouhou almužnou. Byly dva, tři roky po sametové revoluci a v Česku se začalo rozjíždět soukromé podnikání. Někteří lidé tím pádem měli mnohem vyšší příjmy, nežli zaměstnanci v tehdy ještě státních, doposud nezprivatizovaných, podnicích. Z té doby si pamatuji na jednu třídní schůzku, při které jsme se od zoufalého učitele dozvěděli, že jeho plat je nižší, než je kapesné jednoho z jeho žáků. Byl k nám otevřený, takže jsme se dozvěděli i částku. Šlo o 8 000 korun, v té době velice slušný plat. Myslím, že nejeden z rodičů odcházel z této třídní schůzky s otevřenými ústy.
Tuto vzpomínku doprovodím ještě poznámkou, že tatínek tohoto žáka byl největším donátorem základní školy, a kromě finančních darů se pravidelně staral o vymalovávání tříd a o jejich vybavení. Jak mi syn později sdělil, ačkoliv samotné učení tomuto bohatému spolužákovi nešlo, na jeho vysvědčení se zpravidla objevovaly samé jedničky. Docela by mě zajímalo, jak se tento človíček později uplatnil v životě. Tuším, že velice dobře.
Můj syn má také dvě malé děti, a stejně jako já kdysi, jim dává kapesné. Před týdnem jsme se sešli na vánočních trzích v Brně a po vypití kelímku svařáku jsme obešli stánky na Zelném trhu. U jednoho se šperky z oceli jsme se zastavili, a syn dětem povídá: „Během roku jste si našetřili dost peněz, tak si něco vyberte, co se vám líbí.“
Jeho dcerka si dlouze prohlížela šperky a ani po 10 minutách se nedokázala rozhodnout. Ne že by nebylo na výběr, spíš nevěděla, na co se podívat dřív. Ale pak si zřejmě uvědomila, že dát za malinký přívěšek z chromové oceli 750 Kč je pro ni docela hodně. Syn, který ji po celou dobu pozoroval, jen řekl: „Vidíš, máš pravdu, stejný přívěsek stojí o kus dál třetinovou cenu.“ Holt děti se musí k finanční gramotnosti vychovávat od mala.
Také je ale možné, že dětem žádné kapesné nedáváte. Zamysleli jste se nad tím, jak vám potom mohou koupit alespoň malý dáreček pod stromeček, aby vám udělali radost? No a jak to máte s dáváním kapesného dětem vy?
