Dvojí metr českého protestu: Proč mají „praví demokrati“ metr jen na Babiše?

Zní to jako ušlechtilý boj za nezávislou žurnalistiku. Jenže při pohledu na zaplněná náměstí se nabízí otázka, která mnoha lidem nedá spát: Jak to, že Milion Chvilek s takovou vervou zvedá transparenty vždycky jen ve chvíli, kdy ve Strakově akademii sedí Andrej Babiš?

A především - kam se poděli všichni ti obránci demokracie v letech, kdy vládla pětikoalice Petra Fialy?

Připomeňme si nedávnou minulost. Za vlády Petra Fialy čelila Česká republika nejvyšší inflaci za poslední desetiletí, skokovému nárůstu cen energií, rekordnímu zadlužování i kontroverzním zásahům do konsolidačních balíčků. Když proti těmto krokům protestovali lidé z jiného spektra (nikoliv však na veřejnosti, ale v různých diskuzích, zejména na Novinkách), byli okamžitě nálepkováni jako „dezoláti“, „proruští švábi“ nebo „nemakačenka“.

Tehdy byl narativ jasný: Kdo protestuje proti vládě, ohrožuje naši západní orientaci a pomáhá nepříteli.

Není fascinující, jak rychle se definice „oprávněného protestu“ mění podle toho, kdo zrovna drží premiérské křeslo? Jakmile vládla Fialova kabinetní sestava, občanská společnost jako by upadla do zimního spánku. Kritika vládních kroků se nenosila. Kdo si dovolil vyjít do ulic, byl společensky exkomunikován.

Jakmile se ale k moci vrátil Babiš, ze dne na den se z protestování stává nejvyšší projev občanské odpovědnosti, hrdinství a „pravého demokratismu“.

Sami aktivisté i mnozí účastníci v kuloárech přiznávají, že koncesionářské poplatky jsou jen kapkou, kterou pohár přetekl. Jde o ideální mobilizační téma - dobře se vysvětluje, nese v sobě emoci ohrožení svobody slova a oslovuje městskou inteligenci i kulturní frontu.

Ale ruku na srdce: Skutečně jde o poplatky? Nebo jde o to, že část společnosti prostě nedokáže strávit výsledky demokratických voleb?

Pokud je demokracie o respektování volebních výsledků a pravidel hry, pak vyvolávat tlak v ulicích při každém kroku legitimně zvolené vlády zavání spíše neschopností akceptovat porážku. Pokud je protestovat za Fialy „dezolátství“ a za Babiše „vlastenectví a obrana hodnot“, pak se do samotné definice toho, kdo je pravý demokrat, vloudila poměrně zásadní chyba.

Pravá demokracie by měla měřit všem stejně. Pokud má být občanský aktivismus věrohodný, musí být schopen kritizovat moc bez ohledu na to, zda má zrovna dres ODS, Pirátů nebo ANO. Pokud kritizuje jen jednu stranu barikády, přestává být nezávislým hlídacím psem a stává se pouhým politickým nástrojem.

A tak se na závěr nabízí provokativní otázka: Opravdu na pražských náměstích bráníme demokracii, nebo si jen část společnosti nárokuje právo rozhodovat o tom, čí hlas má v tomto státě platit a čí má být umlčen? Pojďme si dát anketu.

Jaký je váš názor na aktivitu občanských spolků při střídání vlád? Napište svůj pohled do diskuse.