Článek
Naleziště ropy ve Venezuele jsou z hlediska globálního pohledu zásadní – Venezuela disponuje největšími prokázanými zásobami ropy na světě, které se odhadují na více než 300 miliard barelů. Při současné spotřebě by tyto zásoby vystačily zemi na stovky let. Prozatím největším odběrem venezuelské ropy (která je v současnosti pod silným vlivem Ruska) je Čína, která je současně i největším investorem do technologických zařízení.
Ke strategicky významným nalezištím plynu, uhlí a ropy patří také východní oblasti Ukrajiny, Donbas a Doněck. I zde je rozehrána geopolitická hra, kdo bude mít přístup k ukrajinským surovinám. Přestože USA podepsaly s Ukrajinou smlouvu o nerostných surovinách, realita může být nakonec zcela jiná – může jít o dokonalý polický hand ve stylu: vy nám (Rusko Americe) přenecháte Venezuelu, a my zase nebudeme zasahovat do vaší sféry vlivu (míněn východ Ukrajiny).
USA oficiálně zdůvodňují napadení Venezuely tím, že z této země proudí velké množství drog na americký drogový trh, a že tamější systém pod prezidentem Madurem je silně nedemokratický. Rusové zase zdůvodňují svůj vpád do Ukrajiny rozšiřováním NATO na Východ, a ukrajinským nacionalismem. Přitom v obou případech jde hlavně o přístup k cizím strategickým zdrojům surovin.
Imperiální politika je jen jedna, a je úplně jedno, kdo se jí dopouští. Jenže i u ní platí antické rčení „Duo cum faciunt idem, non est idem“, tj. „Když dva dělají totéž, není to totéž“. Anebo poněkud drsnější: „Co je dovoleno Jovovi (bohovi), není dovoleno volovi“. Prostě - jeden vůdce globální mocnosti je všeobecně označován za „mírotvorce“, zatímco ten druhý je pro svět válečným zločincem a hrozí mu mezinárodní tribunál. Co na tom, že americký útok na nezávislou zemi je nebezpečný precedens. Dopouští se ho přeci mírotvorce, a basta fidli!
Anketa
Zdroje:
