Článek
Tato bombastická politická fráze mu velmi pravděpodobně později přinesla volební vítězství. Od té doby ji proto téměř před každými sněmovními volbami vytahuje v různých obdobách celá řada politiků.
O víkendu jsme se sešli na narozeninové rodinné oslavě. U grilování jsme se - kromě různých témat - samozřejmě dotkli i politiky. Není divu, nakonec je těsně před volbami. Musím ještě předeslat, že část rodiny je pravicově orientovaná, část volí střed, a najdou se v ní i ti, kteří volí raději levicově orientované strany, jako třeba ČSSD, dnes SOCDEM.
Politické preference zmiňuji proto, že jsme celkem v poklidu a bez nějakých hádek dokázali společně zhodnotit, co se dosavadní vládě Petra Fialy podařilo, a co ne. Jednoznačně jsme se shodli na tom, že většina našich obyvatel si nežije vůbec špatně. Že sice vláda Petra Fialy udělala některé chyby, z nichž největší asi byla ta, že nedokázala ukočírovat vysoké ceny energií. Že i ona se během svého působení potýkala se skandály (ale která politická strana je neměla?). Ale nejdůležitější názorová shoda byly v tom, že v součtu si naše společnost rok od roku žije lépe, a že v podstatě lidé nemají důvod k nespokojenosti a nadávkám. Každý kdo je schopen objektivního posouzení, to musí uznat.
Před několika dny jsem tu psal článek o prvních samoobsluhách u nás (o obchodech a obchodnících). Video v něm umístěné zachycuje, jak u nás lidé žili v různých dobách, mezi válkami, po válce až do Listopadu 1989. Ukazuje, jak těsně po válce měli lidé základní potraviny na přídělový system, a že i těsně před revolucí v roce 89 nebylo u nás zdaleka všechno růžové. Přesto si troufnu říct, že většina lidí byla v té době se svou životní úrovni víceméně spokojena. Proč tedy reptají dnes, kdy se mají 1000× lépe?
Mnoho lidí si může dovolit téměř vše, jejich příjem jim umožňuje cestovat o dovolené každý rok k moři, někteří jezdí i vícekrát do roka, vlastnit v rodině dvě nebo tři auta, a pořizovat potraviny a spotřební v sortimentu, o kterém jsme si za bolševika mohli nechat jenom zdát. Je ale zřejmě v české povaze neustále remcat a remcat. Ale proč, když vlastně není na co?
Shodli jsme se na dvou věcech: 1) že se naše politika vyprázdnila s nástupem různých hnutí, které už nebyly založeny na tradičním levo-pravém vidění politiky, ale byly spíše zaměřeny na uspokojování potřeb u nás nově vzniklé konzumní společnosti. Proto v posledních několika sněmovních volbách u voličů tak silně rezonují otázky spojené s navyšováním důchodů, zvyšování platů, které velice dobře umí uchopit mnozí populisté.
Kde jsou politické strany, které by byly skutečně zaměřeny na pravicové voliče - na drobné živnostníky a větší podnikatele? A kde jsou dnes politické strany, které jsou naopak zaměřeny na život zaměstnanců? Absence levo-pravého rozdělení stran v politickém systému (byť je mnohými zpochybňováno jako zbytečné), způsobila, že podnikatelé i zaměstnanci nemají koho volit.
Místo tradičně vyhraněných stran tu máme ve volební nabídce třeba „Motoristy“. Skvělá strana a jen houšť: dočkáme se i „Zahrádkářů“, „Včelařů“ a "Myslivců"? Já osobně bych preferoval „Rybáře“, členem spolku jsem přes dvacet let. Věřím, že jste pochopili, že jde o ironii a sarkasmus.
U mnoha hnutí navíc dodnes není jasné, kterou část politického spektra obsazují. V tomto smyslu je asi tím nejlepším reprezentantem hnutí ANO, které se zpočátku profilovalo jako mírně pravicové, a dnes spíše jako sociálně zaměřená ČSSD.
Všechny poslední volby už nebyly o „ideologii, myšlenkách“, ale o uspokojování stále vyšší míry našeho konzumu. Důsledkem toho je dramatické přelévání voličů z jednoho hnutí do druhého, protože ideologicky nezakotvený volič jde logicky za tím, kdo mu toho naslibuje nejvíc. Takže si mnozí přiznejme, že jsme to my sami, kteří mohou za to, že naši politickou scénu postupně ovládli populisté.
2) že neméně zhoubnou je takzvaná „personifikace politiky“, která je v tomto prostoru snad už od založení státu: „všechno za nás vyřeší tatíček Masaryk“, později Václav Havel, Klaus nebo Zeman; dnes Fiala nebo Babiš. Koneckonců, na toto téma napsal velice vtipnou píseň Jaromír Nohavica - Pane prezidente. Takže ano, ještě jednou, dnes je to prý zase Fiala a nebo Babiš, kteří jako jediní mohou spasit tento stát. Je až zarážející, jak málo lidí si položí otázku, zda je multimiliardář Babiš schopen objevit v sobě takovou míru empatie, aby se dokázal vžít do postavení těch, kteří pomoc státu skutečně potřebují (a kteří ho pravidelně volí). Prostě myslím si, že pořekadlo „sytý hladovému nevěří“ platilo a platit bude. A navíc - jak se mohlo stát, že 7 miliard korun z dotací neskončilo ve státní kase, ale v Babišově Agrofertu?
Já nevěřím tomu, že by naše země byla spálená. Takové a podobné fráze nám budou tvrdit hlavně ti, kteří se potřebují rychle dostat k politické moci. Máme se dobře.
Česká ekonomika se vrací mezi deset nejzdravějších v EU. Podle Indexu prosperity a finančního zdraví má 9. nejlepší kondici mezi 27 členy Evropské unie, zatímco vloni se jednalo až o 14. místo.
Bohužel, v čase před volbami platí, že ten „kdo křičí nejsilněji, křičí nejlépe“. Nenechejme se tím zmást a vhoďme do volební urny ten správný lístek.
Anketa
Autorský text
Zdroje:
