Článek
Iveta, hezká ale trochu naivní dívka z Beskyd, byla stvořena pro lásku publika. Bohužel, s raketovým úspěchem přišla i její extrémní zranitelnost. Každý neúspěch, každý rozchod a každá zrada se jí hluboce dotýkaly. A právě v momentě, kdy se její osobní život začal hroutit, ucítil bulvár „pach krve“.
V nultých letech 21. století se v Česku naplno rozhořela válka bulvárních deníků a vznikajících internetových serverů. Pravidla hry se změnila: už nešlo o to informovat, ale spíš objekt zájmu uštvat. Iveta Bartošová se stala jejich nejvýnosnějším artiklem. Bulvár kolem ní vytvořil absurdní, tragikomickou reality show, ze které nebylo úniku.
Fotografové stanovali před jejím domem v Uhříněvsi dnem i nocí. Sledovali každý její krok, každý nákup, každou návštěvu lékaře. Místo pochopení pro těžké deprese a závislost na alkoholu, což jsou regulérní, léčitelné nemoci, se z Ivety stala národní figurka pro smích. Každé její zaškobrtnutí bylo servírováno jako groteska. Vrcholem těchto nechutností byla její fotografie z mořské pláže, na které měla plavky omylem naruby.
Bulvár aktivně vyhledával a dával prostor pochybným postavám z jejího okolí, například psychopatickému únosci Třískovi. V naprosté většině to byli lidé, kteří se na jejím jménu chtěli zviditelnit nebo řešit svoji finanční situaci (Jiří Pomeje, Zdeněk Macura), anebo ji místo pomoci dál izolovali od reálného světa (Josef Rychtář).
Iveta Bartošová a Jiří Pomeje
Například když si Jiří Pomeje v září 2008 bral Ivetu Bartošovou, nacházel se v hluboké finanční tísni. Výše jeho dluhů se v té době pohybovala v desítkách milionů korun.
„Všichni parazitovali na jejím neštěstí. Udělali z ní štvanou zvěř,“ zaznívalo později z řad jejích skutečných přátel, jejichž hlasy ale tehdy zanikly v křiku novinových titulků. Je ale otázka, jací „skuteční přátelé“ to byli, když viděli v jak zoufalé situaci se dlouhodobě nachází a nepomohli jí.
Nejděsivější na celém příběhu je fakt, že bulvární mašinerie si byla velmi dobře vědoma toho, co činí. Jeden z tehdejších prominentních bulvárních novinářů - Pavel Novotný (syn známého baviče Petra) se později otevřeně přiznal k mrazivé pravdě: „My jsme ji nezabili, my jsme ji jen uštvali. Samozřejmě, že jsme věděli, že to skončí špatně. Ale čtenost byla obrovská.“
bulvární novinář Pavel Novotný a jeho kárka
Iveta byla lapena v pasti. Aby mohla žít, potřebovala klid a odbornou pomoc. Aby však měla peníze na život, byla paradoxně závislá na pozornosti médií, která ji ničila. Každý pokus o návrat na pódium byl předem odsouzen k záhubě, protože bulvár nečekal na její zpěv - čekal na to, až (zase) selže.
Dne 29. dubna 2014 se kruh uzavřel. Iveta Bartošová, unavená nekonečným bojem, pronásledovaná kamerami a vlastními démony, zvolila dobrovolný odchod ze světa pod koly vlaku.
Toho dne nezemřela jen jedna slavná zpěvačka. Toho dne prohrála lidskost.
Bulvární média, která roky systematicky demolovala její lidskou důstojnost, okamžitě zaplnila titulní strany černobílými fotografiemi a pokryteckými vzpomínkami. Smrt Ivety Bartošové jim přinesla poslední, největší prodejní rekord. Iveta Bartošová nebyla jen obětí svých vlastních chyb. Stala se obětí průmyslu na senzace, který pro zisk neváhal obětovat lidský život.
Její příběh tak zůstává mementem toho, jak snadno se může svoboda slova proměnit v legální nástroj k likvidaci člověka.
Anketa
Zdroje:
