Článek
Filmový scénárista a spisovatel Vladimír Škutina si šel 3. července 1962 sednout poprvé do komunistického vězení za to, že v pražské hospodě U Jelínků rok předtím řekl o tehdejším prezidentovi Antonínovi Novotném, že „prezident je vůl, gauner a vyložený despota“.
Během Pražského jara v roce 1968 se stal televizní hvězdou první velikosti a po srpnové okupaci vojsky Varšavské smlouvy patřil k hlasitým kritikům nového režimu. Jenže nástup Husákovy normalizace ho nemilosrdně smetl: v roce 1969 byl znovu zatčen a odsouzen na více než čtyři roky vězení za pobuřování a hanobení republiky.
A právě ve věznici v Plzni na Borech, kde byl vystaven obrovskému psychickému tlaku, izolaci od rodiny a postupnému podlamování zdraví, se podařilo StB zlomit jeho charakter. V listopadu 1972 Škutina podepsal vázací akt a zavázal se ke spolupráci pod krycím jménem „Historik“. Jeho motivace byla jasná - touha dostat se na svobodu, k manželce a k malé dceři.
Když v roce 1977 vznikla Charta 77, Škutina byl mezi jejími prvními signatáři; k podpisu Charty ho instruovali sami řídící důstojníci StB. Cílem bylo, aby si Škutina upevnil pozici mezi disidenty. Ten pak informoval o náladách v disentu a jeho plánech.
V roce 1978 ho StB donutila emigrovat do Švýcarska. Režim ho sice vyhostil, ale StB s ním kontakt nepřerušila. Ve Švýcarsku Škutina dál vystupoval jako hrdinný odpůrce komunismu. Spolupracoval s rozhlasovými stanicemi Svobodná Evropa a Hlas Ameriky, psal knihy a redigoval exilové časopisy. Současně však jeho řídící důstojníci dostávali informace o tom, jak exil funguje, kdo ho financuje a jaké jsou vztahy mezi jednotlivými osobnostmi v zahraničí.
Po sametové revoluci se Vladimír Škutina vrátil do Československa a pokusil se navázat na svou předchozí popularitu. Zapojil se do politického života a opět začal spolupracovat s televizí. K jeho odhalení jako agenta StB přispělo zveřejnění tzv. Cibulkových seznamů a oficiálních registrů svazků StB. Jméno Vladimíra Škutiny v nich figurovalo na předních místech.
ilustrační foto
Pro veřejnost i jeho bývalé přátele to byl šok. Muž, který byl po desetiletí vnímán jako morální autorita a nezlomný vězeň dvou režimů, byl odhalen jako spolupracovník Státní bezpečnosti. Škutina se snažil své jméno očistit a tvrdil, že k podpisu byl donucen brutálním nátlakem v kriminále, ale společenské stigma už ze sebe nesmyl.
Škutina sice nebyl zcela spolehlivý spolupracovník, některé informace zatajil, nicméně byl jako agent aktivní. Podle dochovaných svazků StB a historických analýz donášel Škutina na řadu předních osobností československého disentu a kulturního života. Mezi nejznámější jména, o kterých podával hlášení, patřili Václav Havel, Pavel Kohout, Ludvík Vaculík, Petr Uhl, Ivan Klíma nebo Jaroslav Hutka. Státní bezpečnosti předal celkem 194 zpráv, za které na odměnách dostal 39 000 korun.
Zlomený a izolovaný spisovatel podlehl v srpnu 1995 rakovině. Jeho životní příběh tak zůstává mementem toho, jak komunistický režim promyšleným tlakem dokázal deformovat i ty nejvýraznější osobnosti své doby.
Anketa
Zdroje:
