Článek
Kasematy nebo kasemata jsou chodby v opevnění vojenských pevností. Sloužily hlavně k vojenským účelům, později jako skladiště zbraní a jiného vojenského materiálu i jako prostor pro ubytování vojska. Často také bývaly věznicemi.
Těžkou věznicí byly i kasemata na brněnském hradu Špilberk, který byl svého času nazýván „žalářem národů“, protože zde byli vězněni političtí odpůrci Habsburské monarchie z celé Evropy. Jako věznice sloužil Špilberk někdy od roku 1742 až do roku 1858; a až do roku 1852 zde bylo uplatňováno právo útrpné. Po zrušení věznice se z hradu stala kasárna. Někdy z té doby se našly ostatky vojáka ve hradní středověké studni, která patří údajně k nejhlubším studnám u nás.
Víte, že na hradě Špilberk přebývala královna Eliška Rejčka, která nechala postavit klášter na Starém Brně, a že je v něm i pochována se svým milencem, pánem Jindřichem z Lipé?
Pojďme se prostřednictvím fotografií vydat do ponurých studených prostor, ve kterých byste nechtěli pobývat ani jeden pouhý víkend, natož celé měsíce a roky. Možná, že na některé z nich zahlédnete stín obávaného velitele divokých pandurů, barona Františka Trencka, kterým byl za časů Marie Terezie v této věznici prominentním vězněm. Začínáme …
Vstupujeme na Špilberk a před námi je hluboký hradní příkop se vstupem do obávaných kasemat.
Spodní vchod vede do Josefínské části věznice kam zavírali nejhorší pachatele. Ti nepřežili obvykle déle než 3 měsíce.
My se ale nejdříve půjdeme podívat do jižního křídla, kde měly podle legendy vězně ohlodávat stále hladové krysy.
Už samotný vstup do věznice vyzařuje silně negativní energii.
Chodba s hliněnou podlahou; těžko si představit sklepení neosvětlené.
Vcházíme do prvního patra, kde byli zavíráni političtí vězni.
V malých místnostech přebývalo 20 až 60 lidí.
Natahování na tzv. „skřipec“, součást útrpného práva.
„Železné boty“ a věšení za ruce byly mírnější formy „práva útrpného“.
Představte si studené kobky osvětlené jenom loučemi…
Vlhko, zimu… a ozvěnu dusivého kašle desítek vězňů.
Jižní křídlo pod ním Staré Brno, Mendlovo náměstí. Zde nechala postavit Eliška Rejčka klášter.
Vnitřní stěny opevnění jsou hladké a vysoké, a i kdyby je někdo překonal, nahoře stále chodily hlídky.
Největší luxus představovala přikrývka.
A pak ještě teplé jídlo, které bylo podáváno vězňům pouze třikrát za celý týden. Končíme prohlídku a rychle raději ven, na sluníčko.
