Článek
Karl Hermann Frank byl sudetoněmecký knihkupec, karlovarský rodák (narodil se v domě na Kolmé 30), který se vypracoval na jednoho z nejmocnějších a nejkrutějších mužů v Protektorátu Čechy a Morava. V nacistickém aparátu zastával funkci státního tajemníka a později německého státního ministra pro Čechy a Moravu.
I když byl formálně podřízeným říšských protektorů (jako byl Reinhard Heydrich nebo později Wilhelm Frick), v praxi to byl právě on, kdo ovládal policii, gestapo a řídil každodenní teror proti českému obyvatelstvu.
Mezi jeho nejznámější a nejbrutálnější činy patří zásah proti českým studentům 17. listopadu 1939 (následovalo uzavření vysokých škol a popravy studentských vůdců). Osobně řídil krvavé represe během první i druhé „heydrichiády“. Inicioval vyhlazení obcí Lidice a Ležáky v roce 1942, které nařídil jako odvetu za atentát na Heydricha.
Na samém konci války, konkrétně 9. května 1945, se Frank pokusil se svou rodinou uprchnout z hroutící se Prahy směrem na západ, aby se vzdal Američanům. V Rokycanech ho však americká armáda zadržela. Po výsleších v Německu byl v srpnu 1945 vydán zpět do Československa a uvězněn na Pankráci.
Mimořádný lidový soud v Praze s ním zahájil proces v březnu 1946. Frank se před soudem snažil hájit tím, že pouze plnil rozkazy z Berlína a že jednal v zájmu Německa, což obžaloba s přehledem vyvrátila kupou důkazů. 21. května 1946 byl uznán vinným a odsouzen k trestu smrti oběšením.
Karl Hermann Frank byl sudetský Němec, pocházel z Karlových Varů
Poprava Karla Hermanna Franka byla v mnoha ohledech mimořádná a stala se tečkou za nacistickou okupací. Došlo k ní hned druhý den po vynesení rozsudku, ve středu 22. května 1946 odpoledne. Poprava se konala na dvoře pankrácké věznice pod širým nebem. Na místě bylo přítomno zhruba 5 000 diváků, kteří si museli koupit vstupenky (výtěžek šel na podporu rodin obětí nacismu). Mezi diváky byly i ženy z Lidic, které přežily koncentrační tábory. Přítomni byli novináři, fotografové i filmové kamery.
Frank byl popraven tradičním rakousko-uherským způsobem, takzvanou popravou na oprátce u kůlu (někdy označovanou jako metoda „prkna a provazu“). Odsouzený byl vytažen katem a jeho pomocníky na kůl a k udušení došlo vahou vlastního těla. Nebyl to klasický dlouhý pád na šibenici s propadlištěm, který láme vaz. Frank se před popravou choval klidně a odevzdaně, odmítl pásku přes oči a setkal se s katolickým knězem. Když ho kat František Nenáhlo vedl ke kůlu, z davu se ozýval pískot a křik. Jeho poslední slova na popravišti údajně zněla: „Ať žije Německo!“ nebo „Německo bude žít i po nás.“
Lékař konstatoval Frankovu smrt po několika minutách. Jeho tělo bylo po popravě sejmuto, odvezeno a anonymně pohřbeno do hromadného hrobu na Ďáblickém hřbitově v Praze, aby se z jeho hrobu nikdy nestalo poutní místo neonacistů.
Anketa
Zdroje:
