Článek
Už několik desetiletí hovoříme o globálním oteplování. Zažíváme nárůst extrémních teplot a opakující se vlny letních veder. Obnažená dna přehrad a vyschlá říční koryta nás už ani nepřekvapují. Může se stát, že by naše modrá planeta mohla přijít o vodu tak, že se tato životodárná tekutina prostě vypaří do vesmíru?
Částečně se můžeme uklidnit: celkové množství vody na Zemi je dlouhodobě prakticky neměnné, protože se udržuje v uzavřeném koloběhu. Pravdou však je, že k drobným únikům vody do vesmíru dochází, ale v měřítku celkového objemu jsou tyto ztráty zcela zanedbatelné. Proč k nim vlastně dochází?
Země z kosmické lodi Apollo 17
V horních vrstvách atmosféry dochází vlivem slunečního záření k rozpadu molekul vody (H2O) na vodík a kyslík. Lehký vodík může získat dostatečnou rychlost a uniknout z gravitačního pole Země. Tímto způsobem planeta ročně přichází o přibližně 90 000 tun vodíku (tedy zhruba 850 000 tun vody). Pro představu: zcela zaplněná vodní nádrž Lipno má násobně více - asi 309,5 milionu tun vody). Na druhou stranu naopak na Zemi neustále dopadají mikrometeority a ledové částice z vesmíru, které přinášejí novou vodu.
Na Zemi se nachází přibližně 1,386 miliardy kilometrů krychlových vody. Při výše uvedeném ročním úniku do vesmíru by trvalo stovky miliard let, než by planeta znatelně vyschla. To je mnohem delší doba, než jaká zbývá do konce životního cyklu Slunce. Když tedy hovoříme o „nedostatku vody“ nebo o suchu na Zemi, nemusíme se bát že by voda někam zmizela. Dochází pouze k změnám v její distribuci a k posunům ve srážkových oblastech nebo ke klesání hladin podzemních vod.
Přesto zhruba za jednu až dvě miliardy let k odpaření veškeré vody ze Země do vesmíru dojde. Za tímto procesem, který v minulosti potkal například planetu Venuši, však nebude stát lidská činnost, ale žhavé Slunce.
A co nám ekologové tají? To, že i kdybychom spálili všechna fosilní paliva na Zemi a vypustili veškerý oxid uhličitý, tak vlivem vysoké teploty sice dojde ke katastrofálnímu tání ledovců, proměně klimatu a vzestupu hladin moří, ale že to samo o sobě nestačí k zažehnutí kompletního překotného skleníkového efektu, při kterém vodík začne nenávratně mizet ve vesmíru.
Viníkem toho, že jednou bude naše země vypadat jako vyprahlá Venuše nebo Mars, nebude lidstvo, ale stárnoucí Slunce. To zvyšuje svůj výkon přibližně o 10 % každou miliardu let. A právě zhruba za 1 miliardu let se Zemský povrch ohřeje natolik, že odpařování oceánů nabere nezadržitelné tempo.
Země pak zcela přijde o své oceány a promění se v pustou, horkou poušť.
Anketa
Zdroje:
https://arnika.org/o-nas/faq/faq-voda/vody-na-planete-je-prece-porad-stejne-kam-mizi-kdyz-neni-v-rekach-22518
