Hlavní obsah

Ředitel se samopalem v lese: Groteska i odvrácená tvář milicí

Foto: ČTK / Wikimedia / Public domain

Lidové milice v Praze - únor 1948

Představte si dnešního generálního ředitele korporátu, jak v pátek odpoledne odloží sako, navlékne si kousavé kopřiváky, přes rameno hodí samopal vzor 58 a vyrazí se svým skladníkem na Doupov bránit akcionáře před imperialismem.

Článek

Zní to jako scénář z nějaké potrhlé komedie, ale v socialistickém Československu šlo o běžnou realitu. Režim si na rovnost potrpěl, a tak když KSČ potřebovala vlastní ochranku, sáhla do svých řad bez ohledu na funkci. V jednom zákopu tak tvořili jednu partu soustružník, účetní i náměstek ministra.

Lidové milice (LM) byly soukromou armádou Komunistické strany Československa. Vznikly v únoru 1948 jako „ozbrojená pěst dělnické třídy“, aby pomohly komunistům převzít moc a zastrašit opozici. Nebyly součástí armády ani policie a nepodléhaly vládě ani prezidentovi - jejich nejvyšším velitelem byl přímo generální tajemník ÚV KSČ. V době největší slávy měly kolem 80 až 90 tisíc příslušníků.

Foto: Thecentre / Wikimedia / Public domain

Znak Lidových milic

Ačkoliv milicionáři byli vykreslování jako neohrožení muži a ženy bdící nad výdobytky socialismu, realita víkendových cvičení připomínala spíše sraz absolventů po dvaceti letech, kterým někdo omylem rozdal ostré náboje.

Cvičení probíhala nejčastěji o víkendech ve vojenských újezdech nebo v přilehlých lesích. Pro mnohé soudruhy ředitele a vedoucí pracovníky to byla vítaná příležitost, jak uniknout manželce/manželovi , a pro dělníky zase šance potykat si se šéfem u jednoho ešusu.

Jakmile utichla střelba na papírové terče, nastoupila nejdůležitější fáze manévrů - družba. V lesních kantýnách a hospodách v okolí cvičišť se pivo a rum čepovaly proudem. V pondělí ráno se pak na poradě vedení podniku neřešilo plnění pětiletky, ale to, kdo v sobotu v noci ztratil v potoce bodák a koho museli z lesa vést dva podřízení.

Foto: Jakura1946 / Wikimedia / Public domain

Milicionář

Když šlo do tuhého, nadšení z víkendových bojovek rychle mizelo. V srpnu 1968 při invazi vojsk Varšavské smlouvy nikdo nevěděl, po kom vlastně střílet, a milice tak sehrály spíše roli ozbrojených statistů, kteří hlídali továrny před neexistujícími kontrarevolucionáři.

O rok později už ale „pěst dělnické třídy“ společně s armádou a Veřejnou bezpečností brutálně potlačily protirežimní demonstrace. Milicionáři stříleli ostrými a na svědomí měli několik mrtvých civilistů.

Poslední velká mobilizace proběhla v listopadu 1989. Vedení strany zvažovalo, že milice nasadí proti studentům a demonstrantům v Praze.

Do hlavního města se skutečně sjelo několik tisíc milicionářů z venkova. Místo slavného zásahu ale přišla groteska: muži v uniformách bloudili po Praze, nikdo jim nedal jasné rozkazy, místní se jim smáli a posílali je domů.

Po pádu režimu byly Lidové milice oficiálně rozpuštěny. 70 tisíc samopalů, tisíce kulometů a miliony nábojů putovalo do skladů Československé lidové armády.

A tak až sametová revoluce v prosinci 1989 definitivně ukončila dobu, kdy cesta do ředitelny často vedla přes dobrý kádrový profil a střelnici.

Anketa

Měli jste ve svém okolí někoho z Lidových milicí, nebo si pamatujete jejich cvičení?
Ano, v rodině nebo mezi kolegy v práci milicionáři byli
0 %
Pamatuji si je hlavně z podniků, přehlídek nebo listopadu 1989
0 %
Zažil jsem to jen z vyprávění rodičů a prarodičů
0 %
Ne, tuhle kapitolu znám jen z učebnic a článků
0 %
Celkem hlasovalo 0 čtenářů.

Zdroje:

odkazy v textu

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz