Hlavní obsah

„Máte klapkárt?“ ptala se pokladní. Myslel jsem, že odhalila vadu mého srdce

Foto: Marccoton / Wikimedia / Public domain

​Po sametové revoluci mizely z našich ulic nápisy Samoobsluha nebo Smíšené zboží stejně rychle, jako taje sníh na jarním slunci. Tradiční socialistické samošky ustupovaly západním supermarketům a velkým nákupním centrům.

Článek

Někdy kolem roku 2010 jsem se vypravil do tehdy stále ještě neokoukaného Tesca. Pro člověka odchovaného Jednotou, kde vrcholem zákaznické věrnosti bylo, když vám prodavačka schovala pod pultem kilo mandarinek, působil ten obří chrám konzumu jako zjevení z jiné planety: nekonečné regály a u pokladen dámy v uniformách, které se usmívaly i bez přímého rozkazu vedoucího.

Naložil jsem svůj první nákup v Tescu na pás a s pocitem světáka jsem čekal, až mi pokladní všechno namarkuje. Všechno šlo hladce až do chvíle, kdy se slečna za kasou na mne mile usmála a pronesla větu, která mě úplně vykolejila: „Máte klapkárt?“

Zůstal jsem na ni zírat s otevřenou pusou: Klapkárt?

Hlavou mi bleskurychle běžely všechny možné souvislosti. Znělo to jako nějaká anglická nadávka, ale v úvahu připadal i termín z lékařské ordinace. Co když mám nějakou vadu na srdci, o které nevím, jenže bdělé oko prodavačky ji okamžitě odhalilo?

Zatímco za mnou začala narůstat fronta zákazníků, snažil jsem se zachovat tvář muže, který má svět v malíku a západní novinky ho nemohou rozhodit. Přiznat veřejně, že vůbec netuším, o čem mluví, nepřipadalo v úvahu. A tak jsem jen neurčitě pokrčil rameny, nasadil výraz znalce a potichu zamumlal: „No… asi jo, nevím…“

Pokladní jen chápavě přikývla, mávla nad tím rukou a řekla částku. Zaplatil jsem, sbalil nákup a vyrazil domů. Až tam mi manželka prozradila, že obsluha u pásu po mně chtěla obyčejnou Clubcard - věrnostní klubovou kartu, na kterou se sbírají body.

Dnešní mladé generaci by se něco takového už stát nemohlo. Děti dnes umějí anglicky dřív, než se naučí zavázat tkaničky.

Včera, po zhruba patnácti letech od oné události, se mi v Lidlu stalo něco podobného. Platil jsem u pokladny chytrým telefonem a zrovna když jsem obsluze pyšně ukazoval na displeji, že platba proběhla, podávala mi pokladní účtenku: „Nemusíte mi to ukazovat, vždyť vám dávám stvrzenku.“

Oči jsem měl stejně vytřeštěné jako tenkrát, když jsem poprvé uslyšel slovo klapkárt.

Stalo se vám někdy něco obdobného? Napište do diskuze.

Anketa

¨Používáte "klubové karty"?
ne
100 %
jednu mám
0 %
ano, dvě až tři
0 %
ano, čtyři až šest
0 %
ano, víc než šest
0 %
Celkem hlasoval 1 čtenář.

autorský text

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz