Článek
I když se tato informace objevuje v některých encyklopedických heslech nebo neodborných přehledech jako zajímavost, výzkumy historiků (např. z Ústavu pro studium totalitních režimů či Vojenského historického ústavu) žádnou smrt milicionářů v srpnu 1969 neodhalily.
Jak k tomuto mýtu došlo?
Příslušníci Lidových milicí byli do Prahy sváženi z krajských závodů. Byli většinou velmi špatně vycvičeni a zmatení. Velmi často podléhali panice a při zásazích nekontrolovaně stříleli ostrými náboji do davu i kolem sebe.
Během chaosu v ulicích (např. kolem Obecního domu, Václavského a Tylova náměstí) docházelo k nehodám a milicionáři se při nepřehledné palbě postřelili navzájem nebo utrpěli střelná zranění z vlastní neopatrnosti. Žádné z těchto zranění na straně represivních složek však nebylo smrtelné.
Tisk a Státní bezpečnost bezprostředně po demonstracích šířily narativ o „ozbrojených kontrarevolucionářích a kriminálních živlech“, které měly na zásahové jednotky střílet. Ve zprávách se mluvilo o zraněných příslušnících, což v lidové slovesnosti postupně přerostlo v mýtus o „dvou milicionářích, kteří se sami zastřelili“.
Všechny oběti na životech byly na straně demonstrantů a náhodných kolemjdoucích. Režimní složky zastřelily celkem 5 mladých občanů: v Praze tři (F. Kohouta, 18 let, V. Krubu, 19 let a B. Syřínka, 14 let), v Brně dva (D. Muzikářovou, 18 let a S. Valehracha, 28 let)
Pamětní deska obětem Lidových milicí v Praze
Žádný příslušník Lidových milicí ani Veřejné bezpečnosti při potlačování protestů v srpnu 1969 na následky střelby nezemřel.
Anketa
Přečtěte si také:
Zdroje:
Osobní svědectví pamětníka té doby
