Článek
21. srpna si opět připomeneme jednu z tragických událostí v dějinách někdejšího Československa - srpnovou invazi tzv. spřátelených armád na naše území.
Poté, co Putin vojensky napadl nezávislou a svobodnou Ukrajinu, odešly statisíce Ukrajinců před válkou směrem na západ; většina z nich našla přechodný domov v Polsku a Česku. Hostitelské země jim podle možností vytvořily základní podmínky pro přežití, mezi které také patřilo vyplácení peněžních dávek, příspěvků na bydlení, dopravu, atd.
Tato pomoc byla a stále je trnem v oku některých našich občanů, zvláště z řad těch starších, kteří invazi osobně zažili, a kteří dnes tvrdí, že Česko pomáhá okupantům z roku 1968. A netvrdí to jen „obyčejní občané“, ale i někteří naši politici. Tak například předseda KSČM Vojtěch Filip nepřímo obvinil Ukrajince z ozbrojeného vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Učinil tak ve vyjádření pro britský list The Guardian, pro který mimo jiné uvedl, že tehdejší šéf sovětských komunistů, Leonid Iljič Brežněv, byl Ukrajinec a že hlavní silou invazních armád byli Ukrajinci. Rusko podle něj hrálo v invazi jen malou roli. Podobně mluví i Zuzana Majerová (a nebo Petr Štěpánek), uchazečka o politickou kariéru v čele neparlamentní strany Trikolora. Tak se podívejme na to, jak to tehdy skutečně bylo.
Tak předem: Československo bylo členem východního vojenského paktu nazvaného Varšavská smlouva od jejího založení v roce 1955. Konkrétně od 14. května 1955, kdy byla ve Varšavě podepsána Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci. Varšavská smlouva vznikla jako reakce na vstup Německa do západního vojenského paktu NATO v témže roce. Samotné NATO vzniklo na základě Washingtonské smlouvy v dubnu 1949.
Hlavní slovo měla ve Varšavské smlouvě samozřejmě Moskva, a ostatní východní země, tehdy přezdívané jako „satelity SSSR“, se musely bezpodmínečně podřizovat nařízením vycházejícím z Kremlu.
Ještě si připomeňme, že srpnové invaze do Československa se účastnily čtyři státy: kromě tehdejšího SSSR, které mělo hlavní početní podíl na invazi, to bylo Polsko, Maďarsko a Bulharsko. Rumunsko, Albánie a Jugoslávie se k invazi nepřipojily. Role východního Německa (NDR) byla specifická: naši hranici překročilo několik jednotek, ale přes velký odpor především u Severočechů (zejména na Děčínsku), se na příkaz samotného Brežněva (vůdce SSSR) tyto jednotky musely stáhnout zpět. Helmy a uniformy německých vojáků totiž vyvolávaly u našeho obyvatelstva negativní vzpomínky na léta německého teroru v době 2. světové války a za protektorátu Čechy a Morava, a to je to, co Brežněv přesně nechtěl - aby přítomnost armády NDR mezi invazními vojsky vyvolala u Čechoslováků vzpomínky na německou okupaci v roce 1939.
A nyní už přejděme k tomu, které národnosti bývalého SSSR tvořily základ invazních vojsk. Pokud byste chtěli hledat na internetu přesná čísla, nenajdete je. Když už se někde hovoří o národnostech, pak výhradně v souvislosti se složením sovětského „politbyra“, coby nejvyššího řídícího orgánu SSSR. Nezbývá tedy než se spolehnout na svědectví pamětníků té doby. Sám patřím mezi ně, v době invaze mi bylo 11 let. Velice dobře si pamatuji na konvoje sovětské techniky (tanků, obrněných vozidel a nákladních vozidel) v Brně, na ulicích Nádražní, Kounicova (dříve Leninova) nebo ulici Šumavská. Nešlo si nepovšimnout, že mnozí ze sovětských vojáků měli snědší obličeje a šikmější oči. Na dotazy našich, odkud přijeli, a zda ví, kde teď jsou, ve které zemi, odpovídali, že z Kazachstánu, Arménie nebo Ázerbájdžánu. Osobně jsem byl svědkem toho, že vůbec nevěděli, které zemi přišli „na pomoc“. Někteří si dokonce mysleli, že jsou na území SSSR, a že svou přítomností řeší nějaké vnitrostátní problémy.
Ve hloučcích před budovou VAAZ (kdysi Vojenská škola Antonína Zápotockého), kvůli svému tvaru Brňany označovanou jako „rohlík“, se pak spekulovalo, že volba těchto národností byla zřejmě záměrem, protože vojáci ze vzdálenějších oblastí SSSR nemohli mít přehled o tom, co se děje tisíce kilometrů v malé zemi na západ…, na rozdíl právě od Ukrajinců.
Ale nemalujme si, že se vojáci ukrajinské národnosti invaze do Československa neúčastnili. Samozřejmě že ano, ale nic nenasvědčuje tomu, že by jejich zastoupení v sovětské invazní armádě bylo dominantní. Navíc - jak u sovětských vojáků, tak u politického vedení platilo, že v sovětském systému nehrála národnost významnou roli. Armádní divize byly složené ze zástupců všech republik Sovětského svazu a členové politbyra byli především představiteli sovětské komunistické strany, nikoliv jednotlivých svazových republik.
Jedno je jisté: odpovědnost za srpen 1968 a následnou okupaci naší země mají tehdejší komunisté. A je úplně jedno, a je zbytečné tím dnes operovat, zda Leonid Brežněv byl Rus nebo Ukrajinec. Náboje, kterými střílí dezinformační scéna na Ukrajince s cílem šířit protiukrajinské nálady, jsou hodně slepé.
Anketa
TIP: Týdeník Reportér z roku 1968
Zdroje:
