Článek
Kapek patřil k nejneviditelnějším, ale nejmocnějším mužům normalizace. Mimo jiné byl jedním ze signatářů nechvalně známého „zvacího dopisu“, který v roce 1968 posloužil jako záminka pro sovětskou invazi.
tzv. „Zvací dopis“ byl psán patolízalsky v ruštině
V průběhu roku 1989 sice z vedení strany pomalu odcházel, ale definitivní konec přinesl až listopad 1989. V únoru 1990 byl společně s dalšími nejvíce zprofanovanými představiteli (jako byl např. Milouš Jakeš) potupně vyloučen z řad KSČ, kterou desítky let budoval. Hrozilo mu také trestní stíhání za vlastizradu kvůli pozvání vojsk.
Podle historiků trpěl depresemi, bál se veřejného odsouzení, vězení a nedokázal se vyrovnat s rychlým příchodem svobody. Proto se dvakrát pokusil o sebevraždu.
první část zvacího dopisu
Poprvé se 4. ledna 1990 na chalupě své dcery v obci Svinná na Rokycansku v seníku střelil do hlavy z revolveru, který kdysi dostal darem od ministra vnitra. Tento pokus však jako zázrakem přežil. Po ošetření v nemocnici strávil nějaký čas na psychiatrické klinice v Plzni.
Jen několik měsíců po propuštění z psychiatrie se 23. května 1999 na stejné chalupě pokusil o sebevraždu znovu. Tentokrát zvolil jiný způsob - oběsil se na půdě.
druhá část neslavného dopisu
Antonín Kapek zemřel ve věku 67 let. Stal se tak v podstatě jediným z nejvyšších strůjců normalizace a signatářů zvacího dopisu, který zvolil dobrovolný odchod ze života krátce poté, co se jeho politický svět zhroutil. Dopis tehdy podepsalo pět konzervativních funkcionářů KSČ, kteří patřili k takzvanému dogmatickému křídlu, které odmítalo reformy pražského jara: Alois Indra, Drahomír Kolder, Oldřich Švestka, Antonín Kapek a Vasil Biľak (byl považován za hlavního iniciátora dopisu). Posledním žijícím pamětníkem a signatářem byl Vasil Biľak, který zemřel v Bratislavě v únoru 2014 ve věku 96 let.
K zvacímu dopisu se váže jedna historická zajímavost: jeho předání proběhlo tajně na veřejných záchodcích v bratislavském hotelu Carlton. Existence dopisu byla dlouho tajena a jeho originál předal až ruský prezident Boris Jelcin do rukou Václava Havla v roce 1992. Poslání dopisu bylo vlastizradou patrně i podle tehdejších zákonů a podepsaní za ni nikdy nebyli souzeni.
A jaký je postoj současné KSČM (nástupnické strany po KSČ) k tomuto ostudnému dokumentu? KSČM se za rok 1968 formálně přihlásila k omluvě na začátku své existence, ale jako celek se od dědictví autoritářské minulosti nikdy stoprocentně neodstřihla. Konkrétně za zvací dopis se její konzervativní členové spíše odmítali omlouvat, protože ho vnímali jako „řešení tehdejší složité situace“.
Velmi zajímavou, byť bohužel nepodloženou hypotézu přinesl ve své knize Československo ve zvláštních službách publicista Karel Pacner: Kapek prý mohl být spojkou amerických tajných služeb, protože určitým zdrojem informací v nejvyšších patrech komunistické strany CIA údajně disponovala a členové politbyra jako jedni z mála straníků nesměli být nikým sledováni.
Anketa
Zda je to však pravda, to se už nikdo nikdy nedozví. Kvíz: Co víš o invazi v roce 1968?
TIP na tématicky příbuzné články:
Zdroje:
