Článek
Za téměř 130 let trvající vlády Lucemburků (počínaje korunovací Jana Lucemburského českým králem v Praze r.1311 a konče smrtí Zikmunda Lucemburského ve Znojmě r.1437) se země Koruny české staly centrem střední Evropy. Nemalou úlohu v dějinách naší země hráli tzv. „moravští Lucemburkové“.
Připomeňme, že byli jen čtyři: Jan Jindřich, mladší bratr Karla IV., a jeho tři synové - Jošt, Jan Soběslav a Prokop.
Byla to především zásluha Karla IV. a Jošta Moravského, synů Jana Lucemburského, že země Koruny české byly považovány za jedny z nejrozvinutějších a politicky nejmocnějších zemí tehdejší doby.
Prvním Lucemburkem u nás (vládl od 7.2. 1311) byl Jan Lucemburský, který se oženil s Eliškou Přemyslovnou (* 20.1.1292 +28.9.1330). Měli spolu 6 dětí - Markétu, Gutu, Václava (dále jen Karla IV.), Jana Jindřicha a dvojčata Annu a Elišku.
Karel IV., prvorozený syn Jana Lucemburského, po smrti otce (zemřel v bitvě u Kresčaku, kde hájil zájmy francouzského krále proti Angličanům) převzal vládu v Čechách. Naopak vláda na Moravě připadla podle otcova testamentu jeho mladšímu bratru Janu Jindřichovi.
Jan Jindřich - druhorozený syn krále Jana Lucemburského.
Při určování vládce moravského markrabství jistě sehrál největší roli fakt, že se Jan Jindřich zavázal svému o šest let staršímu bratrovi neusilovat o český trůn, pokud budou děti Karla naživu.
Na tomto místě je potřeba připomenout skutečnost, že v době tohoto slibu měl již Jan Jindřich tři syny, zatímco Karel IV. na mužského potomka stále čekal.
Osobou Jana Jindřicha (* 12.2.1322 Mělník + 12.11.1375 Brno), moravského markraběte, tedy přichází na „moravskou scénu“ r.1349 tzv. Moravští Lucemburkové .
Zatímco jedna skupina historiků stále tvrdí, že za panování lucemburského rodu Brno neuvěřitelně rozkvetlo, když se stalo vůdčím moravských měst (Olomouc, Znojmo, Brno) a že celá Morava tehdy ožila duchovním a uměleckým životem, druhá skupina hovoří opačně: o obrovské zadluženosti moravské země, o různých úlitbách Jana Jindřicha bratru Karlovi, o tom, že z Moravy proudilo značné množství peněz směrem do Čech, a pod.
Moravu totiž po smrti Jana Jindřicha těžce zasáhly spory jeho synů o vladařství, především mezi Joštem a nejmladším Prokopem. Tvrdí se, že tehdy byla taková chudoba, že nižší šlechta neváhala drancovat kostely a kláštery.
Nejdále to z mužských potomků „dotáhl“ Jošt (* říjen 1351 + 18. 1. 1411 Brno), který se stal r. 1375 moravským markrabětem a koncem roku 1410 byl ve Frankfurtu zvolen dokonce římským králem. Jenže než mohlo dojít k jeho korunovaci, umírá za nevyjasněných okolností.
Říká se, že snad byl otráven arsenikem, a jedním z důvodů k jeho násilné smrti prý mohlo být i to, že by se jeho korunovací přesunulo centrum Svaté říše římské národa německého do Brna.
V r. 1999 byly z krypty kostela sv. Tomáše, rodového posledního místa odpočinku moravských Lucemburků, Joštovy ostatky vyzvednuty, aby byly podrobeny průzkumným pracím, jejichž součástí bylo vyvrácení či potvrzení těchto spekulací. Konečné výsledky však teorii Joštovy násilné smrti vyloučily.
Kostel sv. Tomáše v Brně byl určen jako pohřebiště moravských Lucemburků
Samotné vyzvednutí náhrobního kamene bylo poměrně složitým technickým problémem: nakonec se použilo řešení, při kterém byl náhrobek podložen ocelovými nosníky. Ty byly nadzvednuty pomocí hydraulických zvedáků, a potom se pomocí pojízdné konstrukce deska odvezla o několik metrů dál od hrobu.
ČT z této jedinečné akce odvysílala pořad s názvem Poslední Lucemburkové. (video)
Jošt byl dvakrát ženat, ale obě manželství byla bezdětná, takže jeho smrtí vymřeli Moravští Lucemburkové po meči.
Byl také posledním samostatným nositelem titulu markraběte moravského, po něm už titul drželi pouze čeští králové.
Stejně tak se podrobnému vědeckému zkoumání (mj. se ho účastnil i přední antropolog Emanuel Vlček) nevyhnuly ostatky jeho bratra, markraběte Prokopa (* 1354 Brno +24.9.1405 Brno, Královo pole) , které byly nalezeny v r.1975 uprostřed chrámové lodi při opravě dlažby kostela Nejsvětější Trojice v Brně Králově Poli.
Po odborném posouzení nálezu a jeho identifikaci, byly ostatky slavnostně uloženy 21. prosince 1988 v Andělské kapli. Na mramorové desce je nápis „Prokop Lucemburský, moravský markrabě, 1358 - 1405“.
Poslední ze tří bratrů, Jan Soběslav (* květen 1352 Brno + 12.10.1394 Udine, Itálie) se dal na církevní dráhu: r.1380 se stal kanovníkem v Brně a krátce nato i biskupem litomyšlským.
R.1387 byl jmenován biskupem olomouckým a r. 1387 patriarchou aquilejským. Tam se dostal do místních sporů, které nakonec vedly k jeho násilné smrti.
Byl pochován v tajnosti bez přítomnosti kněze v hrobce patriarchy Mikuláše, nemanželského syna jeho děda Jana Lucemburského.
Často se tvrdí, že s Joštem je v hrobce pod podlahou kostela pochován i jeho otec Jan Jindřich, a Jindřichovy dvě manželky. Proto je víc než zajímavé, že se v ní už r.1752, kdy byla hrobka augustiniány otevřena, žádné další ostatky nenašly.
Není ale vyloučeno, že se mohou nalézat někde jinde, podzemí kostela ještě nevydalo všechna svá tajemství.
Dnes moravské Lucemburky připomíná mj. dvojice soch od J. L. Webera před budovou Místodržitelského paláce na Moravském náměstí vedle kostela sv. Tomáše.
A také Rónova socha „Odvaha“, která zde byla odhalena koncem roku 2015. A jen tak mimochodem - je to vůbec první jezdecká socha, která kdy v Brně stála. (fotoalbum sochy Odvaha)
Anketa
Zdroje:
WIKIPEDIA https://cs.wikipedia.org/wiki/Lucemburkov%C3%A9
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jo%C5%A1t_Moravsk%C3%BD
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Sob%C4%9Bslav_Lucembursk%C3%BD
https://cs.wikipedia.org/wiki/Prokop_Lucembursk%C3%BD
CESKATELEVIZE.CZ https://www.ceskatelevize.cz/porady/1049095403-moravsti-lucemburkove/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10288875678-lucemburkove/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10150778447-historie-cs/317281381940001/
