Článek
Na „nedotknutelné“ soukromé vlastnictví totiž poprvé výrazně sáhl demokraticky zvolený prezident Edvard Beneš už v roce 1945, dva a půl roku před komunistickým pučem. Jak se to tehdy mohlo stát?
Přesuňme se do 24. října roku 1945. Stále doznívá nadšení z konce války, ale také chaos a hospodářská spoušť. V tento den podepisuje prezident Edvard Beneš čtveřici přelomových dekretů. Během jediného dne tak přecházejí do rukou státu veškeré doly, hutě, elektrárny, zbrojovky, těžký průmysl, ale i banky, pojišťovny a velké podniky potravinářského průmyslu.
Nešlo o nějaký drobný zásah; pod kontrolu státu se ze dne na den dostaly přibližně dvě třetiny československého průmyslu a stovky tisíc zaměstnanců.
Jak mohlo dojít k tomu, že demokratický politik uvolnil cestu k tak obrovskému zásahu do tržního hospodářství? Vysvětlení je prosté.
Československo nemělo po válce funkční parlament a podle ústavního dekretu z exilových let zákonodárnou moc dočasně vykonával prezident. Každý Benešův dekret ale musel být schválen celou vládou Národní fronty.
Znárodnění v roce 1945 zdaleka nebylo diktátem Hradu, ale přáním téměř celé společnosti. Ostatně tehdy v ní převládalo mínění, že významné podniky, banky a pojišťovny by měly být v držení státu a ne v soukromých rukách.
Dnes se nám to může zdát nepochopitelné, ale v roce 1945 panovala v Československu obrovská skepse vůči tradičnímu kapitalismu. Mnozí v něm viděli viníka hospodářské krize 30. let i selhání západních mocností v Mnichově.
Ale byl tu ještě jeden faktor: velká část těžkého průmyslu byla během války zabrána Němci. Po jejich odchodu zůstaly továrny bez majitelů, pod tzv. národní správou. Státní převzetí tak vypadalo jako přirozený krok k obnově zničené země.
Znárodňování firem v Československu nebylo výjimkou, po válce se k tomuto kroku přistoupila například i Velká Británie pod vedením tamní Labouristické strany nebo Francie.
Benešovo znárodnění se týkalo výhradně velkých strategických podniků a klíčových odvětví, přičemž původním majitelům měla být vyplacena náhrada. Drobný průmysl, obchody, služby a zemědělství měly zůstat v soukromých rukou.
Jenže komunisté po svém převratu v únoru 1948 tyto hranice totálně smetli. Bez náhrady znárodnili i tu poslední ševcovskou dílnu nebo rodinné pekařství.
Edvard Beneš v roce 1945 svým podpisem nechtěl zničit demokracii ani soukromé vlastnictví. Věřil, že vytváří spravedlivější sociální řád a stabilní stát.
Bohužel vytvořil precedens, který komunisté po roce 1948 zneužili k dokonalému ovládnutí celé společnosti.
Anketa
Zdroje:
viz odkazy v textu
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zn%C3%A1rodn%C4%9Bn%C3%AD
https://cs.wikipedia.org/wiki/Edvard_Bene%C5%A1
