Článek
A opravdu. Zvuk klíče, který se marně pokoušel trefit do zámku, se jako zběsilé datlování rozléhal po celém bytě. Vyklouzl jsem do trepek a po špičkách došel k předsíni. Než jsem stačil sáhnout na kliku, všiml jsem si, že manželka už nepozorovaně jistí situaci ze zálohy – stála v chodbičce vyzbrojená těžkou litinovou pánví a lakem na vlasy, připravená nočního útočníka v případě potřeby oslepit a rovnou usmažit.
S baterkou v ruce jsem chvíli počkal. Když pokusy o probourání zámku neustávaly, prudce jsem dveře otevřel a posvítil přesně do míst, kde jsem tušil hlavu nočního návštěvníka.
Pohled, který se mi naskytl, byl doslova komický. Přede mnou stál alkoholem těžce zmožený muž středního věku. V jedné ruce svíral klíč a v druhé – v bláhové naději na dokonale tichý a nenápadný návrat z večírku – držel své sezuté polobotky. Než jsem stačil cokoli říct, noční střelec ztratil rovnováhu, padl celou vahou na mě a my se tak v předsíni nechtěně sevřeli ve vřelém mužském objetí.
Následujících pár minut připomínalo absurdní divadlo. Vysvětlit člověku v tomto stavu, že jeho žena nemá v bytě milence (jak se chudák ve své alkoholové paranoii okamžitě začal domnívat), byl nadlidský úkol. Pán neustále opakoval: „Mařenko, kde jsi? Co tady dělá tenhle chlap? Podívej, boty jsem si zul!“
A rozuzlení téhle noční etudy?
Šlo o souseda z vedlejšího bloku. Po vydařené firemní oslavě sice s obdivuhodnou přesností zamířil do správné ulice i přísušného patra, ale v temnotě si spletl vchod v našem nekonečně dlouhém paneláku, kterému místní přezdívají „kravín“.
Když se mi asi po hodině podařilo vysvětlit, že jeho Mařenka spí jinde, a muže jsem konečně vyprovodil, měl jsem pocit, že mi dluží minimálně flašku za záchranu manželství.
Následující léta byla kouzelná. Vždycky, když jsem ho potkal na ulici nebo u popelnic, musel jsem se při vzpomínce na naše noční objetí chtě nechtě usmívat. On kolem mě procházel s nejistým výrazem a očividně přemýšlel, odkud se známe a proč se na něj ten soused odvedle tak potutelně kření. Z toho pozdního večera si totiž nepamatoval vůbec, ale vůbec nic.
Anketa
Přečtěte si ještě:
