Článek
Skončily volby a už brzy zasedne Sněmovna v novém složení. 60 poslanců, kteří definitivně opustili poslanecké lavice, má ze zákona nárok na odchodné ve výši pětinásobku jejich platu. Jen u nich to dělá částku zhruba ve výši kolem třiceti milionů korun. Dosavadní předsedkyně Sněmovny, Markéta Adamová Pekarová pak dostane - s ohledem na svůj plat – „jen“ 1,4 milionu korun. Celkově se v roce 2025 vyplatí poslancům na odchodném kolem 57, 5 milionu korun.
Ale nejde jen o peníze. Někteří činitelé mají ještě 3 měsíce nárok na ochranku, služební auto a jiné benefity. Odchodné je prý mj. výrazem úcty k vykonané službě ve veřejném zájmu a zajišťuje poslancům důstojné ukončení mandátu.
Vzpomínám si na své odchodné, které jsem dostal před lety při hromadném propouštění lidí z jednoho nejmenovaného velkého brněnského strojírenského podniku. Už druhý den jsem zašel na Úřad práce, kde mi bylo řečeno, že podporu v nezaměstnanosti dostanu až po třech měsících, tedy až po té, co vyčerpám tříměsíční odstupné od zaměstnavatele. A já blázen si myslel, že peníze jsou pro mne (a mou rodinu) určitým „bolestným“ za ztrátu zaměstnání a s tím spojené komplikace, satisfakcí, která patří mně a ne Úřadu práce, potažmo státu! Že jsou důstojným ukončením mého působení v podniku.
Vzhledem k tomu, že patřím mezi ty, kdož pravidelně sledují televizní přenosy z jednání Sněmovny, mám dobrou představu o „práci“ mnoha řadových poslanců, předsedů klubů, předsedajících Sněmovny, za nichž bych téměř všechny jmenované spíše poslal na pracák - bez jakéhokoliv nároku či dokonce práva na jedinou kačku odstupného. I kdybych zapomněl na jejich „výkony“ ve Sněmovně, všichni brali po 4 roky nadstandardní příjmy, a tak se oni (a jejich rodiny) neocitají v takové situaci, že by ještě potřebovali finanční injekci od našeho státu.
Když už jsem zmínil jméno Markéty Pekarové. Nepřál bych si, aby má slova vyzněla jako část předrevolučního projevu někdejšího předsedy KSČ Milouše Jakouše z Červeného Hrádku ve kterém zmiňoval „nehorázné příjmy“ našich oblíbených zpěváků „Zagorových a Jandů“. Ale zmíněná předsedkyně Sněmovny dostávala po celou dobu výkonu funkce měsíční základní plat přes 300 000 korun (plus příplatky ve výši desítek procent). To je skutečně tak „potřebná“, aby dostala od daňových poplatníků na odchodnou ještě „jednorázovou almužnu“ ve výši 1 400 000 korun? Její příjem za celé funkční období může odhadem dělat 24 milionů korun. Jistě si ho – míněno s ironií - zasloužila, minimálně za svůj svérázný způsob řízení Sněmovny, kdy zcela bezprecedentně zkracovala čas pro vystoupení poslancům s přednostním právem, anebo za to, že opozičním poslancům vypínala mikrofony. Když už tedy srovnávám údajně „nehorázné příjmy“ zpěváků s prací předsedkyně Sněmovny a řadových poslanců, zpěváci byli alespoň u lidí oblíbení a ve svém oboru něco dokázali.
Jako člověk, kterému není lhostejný stav veřejných financí, nesouhlasím s tím, aby se vyplácelo odstupné těm, kteří porušovali při výkonu své funkce zákon nebo všeobecné zavedené sněmovní zvyklosti. Nebo těm, kteří se jednání Sněmovny neúčastnili nebo projevovali aktivitu jen před zapnutými televizními kamerami (mnozí ani to ne).
Kdybych já ve svém zaměstnání pracoval tak „kvalitně“ jako někteří odcházející poslanci, můj zaměstnavatel by mi nejen nedal prémie, ale s největší pravděpodobností by mi sáhl také na osobní ohodnocení. Jak se ukazuje, plat poslance není s kvalitou jeho práce v žádné korelaci. Moje babička říkávala: „bez práce nejsou koláče.“ Profese poslance je jediná, u které to neplatí.
Kdyby poslanci byli soudní, dobrovolně by se odstupného vzdali; každý z nich si musí dobře uvědomovat, zda pracoval tak, aby si ho zasloužil. Nestačí říct - podle zákona mám na něj právo!
A přitvrdím ještě více: berou miliony na odstupném, zatímco mnozí lidé se topí v dluzích za energie. Mladé rodiny s malými dětmi volí doslova mezi jídlem a topením. Není to parazitování na úkor obyčejných lidí v době energetické krize? A bude hůř, čeká nás ETS2…
Proto se veřejně ptám: kdy skončí toto velkorysé rozhazovaní veřejných peněz?Nejsem tak hloupý, abych si neuvědomoval určitou marnost svého protestu, protože k těm správným uším asi nedolehne. Takže - co jsem chtěl článkem vlastně říct?
To, že ve vrcholných státních institucích sedí lidé, kteří - přestože řídí náš stát, a ze své pozice mohou rozhodovat o penězích daňových poplatníků – lidem na jedné straně pomalu zdaňují čerstvý vzduch, ale sami sobě si rozdávají miliony. Jsou to pak peníze, které se stávají tou hlavní motivací pro vstup lidí do politiky. Ne vize společné a konstruktivní práce pro stát!
Pokud by vás ještě zajímalo, „jak špatně“ jsou na tom naši zákonodárci, můžete se podívat na můj dřívější článek „O zvyšování platů poslanců“.
Hlasujte v anketě: Mělo by být poslancům vypláceno odstupné? V diskuzi můžete navíc rozvést proč ano, případně proč ne.
