Článek
No přeci o tohle: všechny války a bitvy v historii lidstva byly ukončeny mírem, který byl uzavřen za podmínek, které nadiktoval vítěz a které poražená strana musela nějak akceptovat. Nejinak tomu bude i v konfliktu Rusko – Ukrajina.
Mediálně je však prezentováno, že tato válka vítěze nemá. Ukrajina se – s pomocí západních zbraní - prý úspěšně brání a Rusko za celou dobu trvání války nebylo schopno dobýt všech území Luhanské a Doněcké oblasti, které už dávno prohlásily za ruské.
S jistotou se dá říci jedno: Ukrajina se nalézá v postavení, které se ani při nejlepší vůli nedá označit jako „vítězné“. A naopak Rusko, které stále nezákonně drží Krym a okupuje oblasti na východě, a každým dnem zabírá – byť za cenu strašlivých vlastních ztrát - další a další kilometry ukrajinského území, by jen blázen mohl označit za poraženou stranu.
Představitelé obou velmocí (USA a Ruska) jsou muži ze staré školy, kteří vyrostli v éře bipolárně rozděleného světa, ve kterém se praktikovala velmocenská politika, založená na politice silnějšího. V ní měly slabší státy prostě smůlu – neměly v rukách žádné karty. Nepřipomíná vám to něco?
Proto si mohl Putin na summitu v Aljašce diktovat podmínky, za kterých je ochoten uzavřít mír. Nemá smysl je všechny opakovat, takže zde jsou hlavní tři: Podle Putina se Ukrajina nesmí stát členem NATO, vzdá se anektovaných oblasti na východě a Krym zůstane Rusku.
Trump bez námitek přistoupil na všechny Putinovy podmínky, které vzápětí tlumočil ukrajinskému prezidentovi s jasným vzkazem: Volodymyre, nepočítej s tím, že Ukrajina bude členem NATO. Je to na tobě: můžeš teď hned válku (za cenu ztráty území) ukončit. A nebo ne, a válčit dál.
Po summitu Trump - Putin na Aljašce se Zelenskyj ocitl v těžké situaci a na setkání s americkým prezidentem to nebude mít lehké. Dost možná si v Bílém domě uvědomí, jaká hra se na Ukrajině hrála a stále hraje, a že Ukrajina se stala obětí širšího konfliktu dvou jaderných velmocí, které ho (společně) vyvolaly a které ho mohou jako jediné také ukončit.
Velmocenská nátlaková politika neskončila pádem železné opony, sametovou nebo oranžovou revolucí. Nemusí se nám to líbit, ale je to tak.
