Článek
Jenže samotní Brňané jsou přesvědčeni, že drak žil někde poblíž řeky Svratky, kde měla být objevena jeho jeskyně. Drak trápil nejen Brněnské. Když měl hlad, požíral v okolí vše, co mu přišlo pod tlamu. Lidé se ho báli, ale nevěděli, jak se ho zbavit. Radní proto slíbili velkou odměnu sto zlaťáků tomu, kdo by ho zabil. Jenže dlouho se jim nikdo nehlásil.
Až jednou do hostince U Modrého lva přišel jakýsi řeznický tovaryš, který chodil vandrem po světě. O čem jiném, všichni v hospodě vyprávěli jen o drakovi. Tovaryš chvíli poslouchal a pak povídá: „Já vás toho draka zbavím! Jen doneste velkou volskou kůži a pytel nehašeného vápna.“ Brňané mu moc nevěřili, ale co chtěl, to donesli. Mládenec zašil vápno do volské kůže, naložil na vůz a odjel. Když přijel k řece, kde drak lehával, položil rychle na zem kůži a čekal. Za nějakou chvíli drak skutečně přilezl a hned se do kůže pustil. Když ji celou sežral, pěkně ji zapil vodou ze Svratky a odpočíval. Ale to neměl dělat. Vápno v něm začalo vřít, drak se nadouval, nadouval, až praskl.
To bylo v Brně radosti! Tovaryš dostal svou odměnu a vydal se zase do světa. Od té doby se už Brňané nemuseli žádné obludy bát.
A teď si dopřejme stejnou pověst, jen „hozenó do hanteca“, jak by ji v něm vyprávěl jedině Franta Kocourek, Miroslav Donutil a nebo Bolek Polívka. Nalaďte se na jednoho z nich a zkuste si ještě jednou přečíst pověst Vo krokóšovi z rathausu.
průčelí Staré radnice. V jejím podchodu najdete hlavní symbol Brna
Hantýruje se, že krokóša dotáhli do Štatlu ze svéch vandrů krojcmeni, iní zas plkajó, že borcům z Rathausu ho dal turecké sultán, ale kovaní štatlaři majó v budkách fest zasazený, že krokóša nikdo nepřitáhl… Lajvčil ve Štatlu u Svratky, kde měl ve skale bévák. Všem, co měli kolem kéry, už fest lezl na nervy. Když byl módr, cháloval co se dalo a co mu vlezlo pod tlamu. Všici z něho měli fedry a negómali ani ťuk jak ho vykvaltovat ze Štatlu aus. Z Rathausu hlásili, že když ho někdo vyexportuje aus, tak dostane kilo goldny, ale žádné Muromec se nehnal. Až jednó.
Do knajpy u Modrýho lva naklapal řeznické poskok, keré vandroval po celým světě a byl nabité jak tank. Hodil v knajpě sicnu a nastražil ovar. Všici plkali jenom vo krokóšovi. Dal si škopek a až toho měl plný bréle, vyhópl na štokrle a hodil do placu, že když só všici takový mošny, tak tu potvoru ze Štatlu vykope sám. Knajpa ztichla a až to všem došlo, že by mohl bét konečně s krokóšem the end, začali nadšeně hulákat jaká je to paráda a začaly bóchat kořalky. Řeznické poskok jenom potřeboval kůžu z vola a kybl nehašenýho vápniska. Štatlaři mu na to hópli a co chcel, to mu donesli.
Řeznické zašil vápnisko do kůže z vola, nahodil na káru a vodklapal. Když dohrnul k vasrůvce, kde krokóš durchčil, máznul kůžu na zem a hodil čekanku. Za chvílu se vopravdu přišóral a hned začal kůžu chálovat. Až ju celó natlačil, naglgal se vasrůvky ze Svratky šel se hodit do klidu. To si ale ufachčil těžké pakec … Vápnisko v něm začalo makat, krokóš se nafókl a rupl.
Až se to z rathausu domákli, začlo se v celým Štatlu v těžkým stylu oslavovat. Knajpy ani nezavíraly a škopkovalo se vo sto šest. Řeznické byl king, vod borců z rathausu vysomroval ňákó tu goldnu a vodklapal zase na vandr. No a vod těch dob už štatlaři nemuseli mít fedry z žádný potvory.
Na the end hoďte čučku na fest betelnýho krokóša z centra štatlu
Anketa
Zdroje:
WIKIPEDIE Brněnské pověsti
Hantec.cz http://www.hantec.cz/hantec/povidky/spovidek.htm
Slovník hantecu
mojebrno Pověsti
