Článek
Nějak se náhodně sešlo, že se tu během jednoho týdne vyjadřuji podruhé k našemu televiznímu showbyznysu. V prvním článku jsem si vzal na paškál excentrického Jakuba Prachaře, proti kterému osobně nic nemám. Jen jsem ho v článku (který si stejně nepřečte) požádal, zda by v soutěžních pořadech, ve kterých vystupuje, poněkud ubral a ponechal trochu více prostoru lidem kolem sebe.
Dnes bych chtěl psát o pořadech, které – podle mého názoru - negativně ovlivňují obecnou morálku. Vnímání toho, co je a co není správné. Možná jde o silné tvrzení, ale hned v dalším vysvětlím na příkladu pořadu Prostřeno.
Podle mne „Prostřeno už dávno není Prostřeno“, tedy soutěžní pořad především o vaření. V posledních jeho dílech se mnohem více uplatňuje taktizování zúčastněných. A ten, kdo se ho v pořadu dopouští, pak sám sebe označuje jako „taktika“, i když je to v podstatě obyčejný „podrazák“.
Chápu, že zákon trhu platí i pro televizní stanice. Že lidem musí nabízet především to, co chtějí vidět. Ale opravdu mi nedá, abych se nezeptal: to si tvůrci pořadu Prostřeno opravdu myslí o našem televizním divákovi, že je tak zkažený, aby dával přednost morálně pokleslým pořadům, založeným na chladném kalkulu, vypočítavosti a zradě?
Pro ty co se nedívají. Každý týden se v Prostřenu sejde parta pěti lidí, a postupně každý den ukazuje jeden z nich své kulinářské umění, které hodnotí zbylí čtyři soutěžící. Vítěz v kuchtění získává cenu 60 000 Kč.
Zpočátku šlo skutečně o pořad, ve kterém se soutěžilo o to, kdo nejlépe navaří. Bohužel, tento koncept nebo cíl soutěže jeho tvůrci dávno opustili. Nahradilo ho nemístné taktizování soutěžících, které v posledním díle dostoupilo naprostého vrcholu: dva z pěti soutěžících, dávali ostatním soutěžícím vždy jen po jednom bodu. Zřejmě si mysleli, že s touto svou taktikou uspějí a soutěž vyhrají.
Jaké bylo jejich překvapení, když na konci týdně zjistili, že soutěž nevyhráli. Oběma taktikům (podrazákům) se údivem otevřely pusy, a protože o sobě vzájemně nevěděli, pustili se ještě docela drsně do sebe. To, co mezi nimi padlo během jejich slovní přestřelky, bylo dokonalou ukázkou dvou pokleslých charakterů.
Možná si tvůrci Prostřena řekli, že soutěž, která už na televizních obrazovkách běží předlouhých 15 let, je potřeba trochu okořenit. Možná, že se z toho důvodu vzdali konceptu o nejlepšího kuchaře, a nahradili ho konceptem největšího podrazáka. Z hlediska byznysu to byl od nich možná krátkodobě dobrý nápad, který na nějaký čas může zvýšit sledovanost pořadu. Z dlouhodobého hlediska však posílají svůj pořad „do kopru“.
Dřív jsem se na Prostřeno díval se zájmem, ale pokud v něm nadále budou hrát podrazáci, sledovat ho je pro mne ztráta času. Posledně to byli podrazáci dva; příště jich může být víc: tři, čtyři, nebo všech pět. Proč ne? Má ale potom takový „soutěžní pořad“ smysl?
Ještě něco: uvědomují si tvůrci pořadu Prostřeno, že každé soutěžení (například v oblasti podnikání), by mělo být založeno na férovém jednání, a ne na podrazech? V každé slušné společnosti by to tak mělo být. Proč divákům nabízet a tolerovat křivácké jednání?
Bohužel pořadů, ve kterých lze dosáhnout výhry podrazem, neustále přibývá. Stejná televize nedávno odstartovala novou soutěž. Už jen její název napovídá, na jakých morálních hodnotách je postavena. Uhodli jste: jde o soutěž „Zrádci“.
Čeho všeho se ještě televizní diváci dočkají?
