Článek
Je to tak, napětí se s každým dnem stupňuje, v práci si kolegové a kolegyně už dlouho před vánočními svátky vykládají, co komu koupili. A naopak, co by si přáli oni, co od svých bližních očekávají. Je pak snadné propadnout myšlence, že nákup dárků lze vyřešit nějakou půjčkou. Však ona se později zaplatí.
Jenže je tu problém. Když člověk nemá peníze teď, jak se může domnívat, že by měla nutně přijít doba, kdy jich bude mít víc? Za druhé, většinou takoví lidé už nějaký úvěr mají, a dalším úvěrem se dostávají do dluhové pasti. Všem dluhová past spočívá? V tom, že veškerý váš příjem spolknou půjčky, respektive úroky z nich.
Jak potom vypadá život se zátěží splátek z úvěrů? Tak, že po výplatě zaplatíte všechny splátky, a pokud jsou tak velké, že vám nezbyde na provoz domácnosti a vaše potřeby, vzápětí peníze uložené na kreditní kartě (například) vyberete z bankomatu. Úrok jste sice uhradili, ale vaše dluhy se nesnížily ani o korunu.
Vím o čem mluvím, sám jsem tuto situaci zažil. Jak se mi to mohlo stát? Sám se tomu dnes divím, protože si myslím, že jsem celkem rozumný člověk. Ale i rozumní lidé se mohu dostat pod psychickým tlakem do stejné situace. V mém případě to bylo ale takhle.
Svého času jsem dělal vysoce postaveného manažera v oblasti IT. Z pověření generálního ředitele jedné velké nejmenované společnosti jsem se stal hlavním projekt manažerem pro zavádění rozsáhlého informačního systému, který je nasazen například ve firmách Ducati, Antonov nebo Ferrari. Tuto pozici jsem vykonával několik měsíců za svůj dosavadní plat programátora v PHP, s příslibem, že pokud se projekt úspěšně rozjede, bude mi příslušet „královská mzda“. Její výši vám raději nebudu uvádět, ale jen řeknu, že byla násobně vyšší než plat dosavadní, a že bych si mohl za ni každý druhý měsíc koupit v autobazaru ojeté, ale velmi slušné auto. Vše vypadalo opravdu slibně.
Bylo krátce před Vánocemi, a s vidinou svého budoucího astronomického platu, jsem se poněkud rozšoupl a byl více než velkorysý s nákupem dárků, které jsem si vzal na bankovní úvěr; můj stávající plat (ani úspory) by na ně nestačil.
Bohužel, krátce po Vánocích se stala naprosto šílená věc, kterou nikdo nemohl čekat. Naše firma se z mnoha různých důvodů (embarga, snížení poptávky, problémy s plagiátory, atd) dostala do závažných finančních problémů, a tudíž neměla ani dostatek prostředků na další financování projektu, který jsem vedl. Tím pádem i můj sen o mém mega-obrovském platu se velice rychle rozplynul. Zůstaly mi jen dluhy, ze kterých jsem se vzpamatovával po několik dalších let.
Můžete si říct: no, jak je možné, že této „finančně negramotné entitě“ mohli vůbec svěřit řízení projektu za několik desítek milionů? Nesuďte, nikdy nevíte, co s vámi ten nahoře zamýšlí. Podlehnout ve slabé chvilce může kdokoliv. Každý má svoji 13. komnatu.
Moje rada vám tedy je: nepodlehněte tlaku vánoční atmosféry a nebuďte hloupí jako já tehdy. Nepůjčujte si na dárky, na které nemáte. Počítejte raději vždy s tou horší variantou - že nebudete schopni splácet svoje dluhy. Nenechejte si svůj život zkazit tím, že nadlouho budete pod finančním tlakem. Ten bude každý měsíc útočit na vaše nervy, a je jen otázkou času, kdy se stres odrazí i na vašem zdraví. Vaši blízcí, kteří vás mají rádi, by takovou oběť od vás určitě nechtěli.
Na závěr pro ty všímavější: ano, můj příběh sice nebyl o nátlaku, ale spíše o hloupé rozmařilosti. Jenže i ona vedla k úplně stejným důsledkům. Těmito věcmi se člověk nerad chlubí, před blízkými, natož na veřejnosti. Ale i kdyby se mi tímto článkem podařilo zachránit před dluhy jediného člověka, mělo to mé dnešní vyprávění smysl.
Hezké Vánoce všem.
Anketa
Anketa
