Článek
„Lidé půjdou do důchodu nejpozději v 67 letech“, řekl ministr práce a sociálních věcí Jurečka.
Faktem je, že průměrný věk populace se neustále zvyšuje. Jenže se nabízí otázka, nakolik je člověk kolem 65 let produktivní, natož 3 roky před sedmdesátkou. Po šedesátce přichází víc nemocí, člověk je dříve unavený, mnohdy není v psychické pohodě. Kvalita života se postupně snižuje, a zaměstnanci musí na pracovištích podávat výkony, jaké podávali ve středním věku, když byli na vrcholu pracovních sil.
Ale nejde jen o produktivitu. Bohužel, při své činnosti (ať už kancelářské, nebo někde v provozu) častěji chybují a zpravidla o generaci mladší šéfové jim to pak na pracovišti před mladšími dávají „sežrat“. Na psychiku staršího člověka je to obrovská zátěž. Vyčerpání mnohých je takové, že se už ve středu obávají, aby vydrželi ve zdraví do pátečního odpoledne. Vy mladší se nesmějte, také vás to čeká.
Na tomto místě by možná bylo zajímavé zmínit, jak to u nás vypadalo se starobními důchody v jednotlivých historických etapách.
Důchody za nevolnictví
Před zavedením penzijních systémů museli lidé ve stáří spoléhat na své úspory nebo na pomoc svých potomků. Až roku 1889 zavedl německý kancléř Otto von Bismarck důchodový systém sociálního pojištění, dnes známý jako průběžný systém.
Důchody za Rakousko-Uherska
Rakousko–Uherský penzijní systém zajišťoval i vdovský a sirotčí důchod, státní zaměstnanci a učitelé platili do penzijního systému 3 % svého základního platu. Např. penzijní systém pro poštovní úředníky byl v Rakousko–Uhersku zaveden zákonem z roku 1903.
Důchody za „První“ (Masarykovy) republiky
Prvorepublikové Československo převzalo Rakousko–uherský sociální systém, v roce 1924 uzákonilo (s platností od roku 1926) starobní a invalidní pojištění dělnictva. Věk odchodu do důchodu byl stanoven na 65 let, přestože byla střední délka života menší.
Důchody mezi roky 1948 až 1989
Od roku 1948 bylo možno odejít do důchodu již v 60. roce věku, pokud bylo placeno pojištění 20 let. Současně byl zaveden odlišný věk odchodu do důchodu pro muže a ženy. (U žen rozhodoval pro dřívější odchod do starobního důchodu počet narozených dětí). V roce 1989 dosahovala průměrná délka života u mužů 68 let a u žen 75,5 roku. Tzn, že muži pobírali starobní důchod po dobu asi osmi let. Jeho výše tehdy byla 61 % z čisté mzdy.
Současnost
Věk odchodu do důchodu je v současnosti odstupňován dle roku narození viz. tabulka CSSZ.CZ Vlády Petra Fialy přehodnotila svůj původní návrh důchodové reformy, ve kterém měl být zrušen maximální věk pro odchod do důchodu, a nahradila ho postupným navyšováním dle roku narození se zastropováním 67 let věku. V roce 2024 je průměrná naděje dožití u mužů 76 let a u žen 82 let. Průměrná penze se na konci roku 2023 blížila 50 % průměrné mzdy.
A závěr?
Jak vyplývá z předešlých údajů, v současné době je sice průměrný důchod vůči průměrné mzdě o 11 % nižší, než byl za komunistického režimu, ale současně věk dožití obyvatelstva byl před listopadem 1989 výrazně nižší. Ani za „Masaryka“ to nebylo žádné „HiFi“, protože střední délka života byla dokonce menší než stanovený věk odchodu do starobního důchodu, a spousta lidí se důchodu nedožila. Takže žádní zlatí komunisti, ani zlatá První republika.
Máme se dobře, tak nebrblejme. Nebo jen potichu - vždycky může být hůř.
PS: jinak pod článkem na novinkách.cz se rozvinula poměrně zajímavá diskuze.
Anketa
Zdroje:
WIKIPEDIE: Starobní důchody
