Článek
Další tisíce lidí posílal komunistický režim pro jejich „nesprávné politické názory“ do pracovních táborů. Byla to doba nových komunistických mocipánů, kteří s politickými oponenty dělali totéž, co dělal Stalin v Sovětském svazu. Naši soudruzi se učili rychle, měli od koho.
Ostatně už těsně před Vánocemi roku 1929 budoucí první dělnický prezident Klement Gottwald šokoval tehdejší československý parlament, když před ním pronesl tato mrazivá slova: „A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krk. A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistry.“
Byl Štědrý den roku 1952, osm hodin večer, když se z rozhlasu ozval hlas předsedy vlády a pozdějšího prezidenta Antonína Zápotockého. Ve svém absurdním projevu vyprávěl dětem pohádku o Ježíškovi, který vyrostl a přeměnil se v dědu Mráze.
Mnohým, kteří právě seděli u štědrovečerního stolu, mohla z jeho slov zaskočit rybí kost v krku. A ti, co už měli po večeři, si museli dát štamprli něčeho ostřejšího, aby jeho slova nějak rozdýchali.
Dnešní mladá generace si po přečtení jeho projevu může udělat dost dobrý obrázek, jakým způsobem tehdy pracovala komunistická moc, která formovala „jediným správným světonázorem“ už ty nejmenší děti.
Pojďme se teď zasmát nad „vánoční pohádkou“ Antonína Zápotockého, i když z ní může někomu lehce zatrhnout.
Přepis projevu Antonína Zápotockého z 24. prosince 1952:
„Chtěl bych dnes ve svém vánočním projevu promluvit k těm, kteří se o Štědrém večeru nejvíce shromažďují kolem vánočních stromků: k našim dětem a mládeži. Vy, kteří dorůstáte, nepozorujete ani, jak mnohé se u nás v poslední době změnilo a mění.
Ani legendární Vánoce nezůstávají beze změny. Září sice dále vánoční stromky, čekají se dárky, ale mizí už jesličky, které dříve bývaly nezbytným doprovodem vánočních svátků. Jesličky s malým Ježíškem musely být dříve o Vánocích v každé domácnosti, i když jsme je museli vystříhané z papíru zapíchat jen do mechu za okny.
Malý Ježíšek ležící ve chlévě na slámě vedle volka a oslíka, nad chlévem zářící betlémská hvězda, to byl symbol starých Vánoc. Proč? Měl připomínat pracujícím a bědným, že chudí patří do chléva. Když se mohl ve chlévě narodit a bydlet Ježíšek, proč byste tam nemohli bydlet vy, proč by se tam nemohly rodit vaše děti? Tak mluvili k chudým a pracujícím bohatí a mocní.
Proto také v době kapitalistického panství, kdy bohatí vládli a chudí se dřeli, pracující namnoze ve chlévech bydleli a jejich děti se tam rodily. Doby se ale změnily. Nastaly mnohé převraty.
Ježíšek vyrostl, zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a kožichu. Nazí a otrhaní nechodí již dnes ani naši pracující a jejich děti. Děda Mráz přijíždí k nám od východu a na cestu mu září také hvězdy – nejen jediná betlémská. Celá řada rudých hvězd na našich šachtách, hutích, továrnách a stavbách.
Tyto rudé hvězdy hlásají radostně, že vaši tatínkové a maminky splnili na svých pracovištích úkoly čtvrtého roku první Gottwaldovy pětiletky. Je nutno mít již odmalička na paměti: štěstí a radost nepadají sami od sebe z nebe. O své štěstí a radost se musí lidé přičiňovat. Musí pro jeho vybudování pracovat. Naši pracující již ve chlévech nebydlí. A děti se nám nikdy více ve chlévech rodit nebudou. O naše maminky i malé děti je stále lépe a lépe postaráno. Proto, že naše novorozené děti mají nejen mateřskou, ale i lékařskou péči, jsou stále zdravější, neumírá jich tolik, co jich dříve umíralo. Musíme si být však vědomi, že to, co jsme udělali, není zdaleka vše, co ještě musíme udělat. Na tomto budování se musí všichni svou tvůrčí prací zúčastnit. Proto dnes, v radostný den vánočních svátků slibme si: slibme našemu osvoboditeli, příteli a učiteli, soudruhu Stalinovi, slibme našemu prezidentu soudruhu Gottwaldovi, všichni my – velcí i malí – že se budeme starat každý ze všech svých sil, abychom své pracovní schopnosti ve školách, závodech i v kancelářích, a na každém pracovním místě, rozvíjeli tak, aby úkoly, vytýčené pro poslední rok Gottwaldovy pětiletky, byly do příštích Vánoc na všech pracovištích splněny.
Aby nad všemi závody, šachtami, státními statky, JZD, ve městech i na vesnicích se rozzářily jasné rudé hvězdy splněných závazků, aby naše krásná vlast rozkvetla novými květy splněných úkolů a plánů.
Tím zkřížíme také zločinné plány a úmysly těch, kteří místo tvůrčí práce chtějí připravovat novou světovou válku, aby mohli znovu zotročit naše národy a vykořisťovat lidskou práci. Slibme si, že ubráníme mír a zachováme tak na celé zemi pokoj a klid všem lidem dobré vůle!“
(konec projevu)
Projev Antonína Zápotockého už nikdy žádný aparátčík nepřekonal. Ani generální tajemník KSČ Milouš Jakeš ve svém legendárním vystoupení na Červeném hrádku z léta 1989, kterému se lidé ještě dlouho smáli na ulicích po sametové revoluci.
Originální zvukový záznam - zdroj Youtube.com
Anketa
Anketa
Zdroje:
WIKIPEDIA
