Článek
Psal se rok 1918 a v Rusku se po svržení carského režimu odehrávala občanská válka, ve které Bílí bojovali proti Rudým. Obě strany se dopouštěly hrůzných válečných zvěrstev. Z nich však Rusové obviňovali „Čechosobaki“. Kdo byli těmi „českými psy“?
Byli to naši vojáci, kteří chtěli zprvu na západní frontě pomoci Francii a pak se vrátit domů. Zpočátku si říkali dobrovolníci, protože podepisovali dokument, že dobrovolně vstupují do československé armády. Označení „legionáři“ přišlo až po roce 1918 po vzoru legií ve Francii. Jinak řečeno, byli to naši vojáci, kteří v době 1. světové války zběhli z rakouské císařské armády k nepříteli, zejména Rusům a dalším státům Dohody a přispěli k porážce „Ústředních mocností“ - Čtyřspolku Německé říše, Rakousko-Uherska, Bulharska a Osmanské říše.
Po říjnové bolševické revoluci měli dle Masarykovy směrnice dodržovat neutralitu a nezapojovat se do vnitřních věcí. Masaryk vždycky říkal: „Nebylo by Sokola, nebylo by legií. Nebylo by legií, nebude Československo“. Hodnota oběti českých legionářů na všech frontách, nejen ruské, byla taková, že přesvědčila svět, že něco jako Československo má vzniknout.
Problém nastal, když naši legionáři měli přistoupit na odevzdání svých zbraní a rudí komisaři do nich přikázali pálit z kulometů. Legionáři neměli jinou možnost než se začít bránit, a to velmi tvrdě. Tam někde byl začátek až agresivního vztahu Rusů k našim mrtvým v Rusku, který trvá dodnes.
Příslušníci našich legií v Rusku se zúčastnili několika vítězných bitev války včetně bitvy u Zborova a u Bachmače proti ústředním mocnostem, byli také zapojeni do ruské občanské války vedené proti bolševikům, v jeden čas kontrolovali celou transsibiřskou železnici a většinu velkých měst Sibiře.
pamětní deska Ludvíkovi Krejčímu, veliteli u Bachmače, na jeho rodném domě v Tuřanech u Brna
„Běločeši? Samozřejmě že to byli nepřátelé, vždyť bojovali proti našim,“ říká děda Vladimír z obce Lipjagy. „Železniční trať lemují hroby rudogvardějců, které Běločeši povraždili! Byli to vrazi a lupiči, nic jiného!“ vykřikuje místní rodačka Ludmila Osipovová. V extrémní podobě se nenávist části ruské veřejnosti projevilo u nádraží Lipjagi, kde na základy budoucího legionářského pomníku místní demonstranti napsali: „Češi, běžte si stavět pomníky fašistům do Lidic!“
Jeden z mála, kdo Běločechům poděkoval, byl ruský admirál a jeden z vůdců Bílých v ruské občanské válce Alexandr Vasiljevič Kolčak, který před svou popravou Rudými zvolal: „Spasibo vam, Čechosobaki!“ (Děkuji vám, čeští psi!)
Odkazu našich legionářů atmosféra v Rusku v poslední době rozhodně nepřeje. Souvisí to s tím, jak ve společnosti roste volání po hrdosti a vlastenectví. Znovu se objevují interpretace, že Běločeši vyprovokovali v roce 1918 v Rusku občanskou válku. A to navzdory faktu, že takový pohled už historici vyvrátili s tím, že začátek tohoto období se ve všech ohledech shoduje s vypuknutím bolševické revoluce v roce 1917.
Ostatně, podívejte se na diskuzní panel TV Rosija 1 (Běločeši jsou ve videu zmiňováni zhruba od 8. minuty). I minulost starší sta let vzbuzuje v Rusku stále velké emoce.
Zdroj: video Youtube.com
Zvláštní je, že naopak u nás se o našich legionářích moc nemluví. Za komunistického režimu to bylo pochopitelné: nehodili se „do krámu“. A pokud se o někom mluvilo, pak jen o Jaroslavu Haškovi, autorovi „Švejka“, který v Rusku působil na té správné straně jako „rudý komisař“.
Legionáři. Češi a Slováci, kteří bojovali ve slavné bitvě u Bachmače proti Němcům. Osobnost pozdějšího náčelníka Hlavního štábu československé branné moci, legionáře Ludvíka Krejčího. To jsou velice dobré náměty pro sepsání dalšího článku.
Naznačím: v lednu 1924 přijal Ludvík Krejčí funkci podnáčelníka Hlavního štábu a 1. ledna 1925 se pak stal jako první český důstojník náčelníkem Hlavního štábu československé branné moci. Roku 1927 byl povýšen na armádního generála. Od roku 1933 se stal nástupcem generála Syrového v Hlavním štábu. Na nátlak nacistů byl 1. března 1939 odvolán z funkce náčelníka Hlavního štábu, a poslán na „zdravotní dovolenou“.
Po osvobození se ve svých 57 letech opět přihlásil do armády. Až na začátku roku 1947 byl znovu přijat, ale již 1. února 1947 byl penzionován. Po komunistickém převratu byl v červenci 1950 degradován na vojína a v květnu 1953 mu byla odebrána penze.
Zemřel jako prostý vojín 9. února 1972 v nemocnici Ústí nad Orlicí a pohřben byl v rodných Tuřanech s legionářskými poctami.
Dne 28. října 2017 propůjčil Ludvíku Krejčímu prezident republiky Miloš Zeman in memoriam Řád Bílého lva vojenské skupiny I. třídy za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu.
Silný, ale smutný příběh národního hrdiny, co říkáte?
Prostý domek v Tuřanech u Brna, kde se narodil Ludvík Krejčí, vítěz bitvy u Bachmače
Anketa
Zdroje:
zpravy.aktualne.cz https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/je-rusku-blizsi-carska-ci-bolsevicka-minulost-melo-by-si-vyb/r~07b1c830e1c311e881520cc47ab5f122/
