Článek
Kontribučenské sýpky byly stavěny za vlády císaře Josefa II. a shromažďovaly se v nich společné zásoby obilí (kontribuce) od poddaných jako pojistka pro případnou dobu neúrody.
Sýpky (špýchary, špejchary - z něm. Speicher) byly často osamoceně stojící budovy, aby na ně v případě požáru ve vesnici nepřeskočil oheň. Podle ustanovení Josefa II. musel poddaný skládat jednu třetinu svého výsevku po tři roky po sobě, aby byl zajištěn pro případ nouze. Pokud se obilí v sýpce přespříliš nahromadilo, prodalo se, a získané peníze šly do tzv. kontribučních fondů.
zámecká barokní sýpka v Sokolnicích u Brna
Kontribučenské sýpky byly společné pro celou obec a kdo si z ní půjčil obilí nebo peníze, vždy vracel o šestnáctinu více. Tím fond neustále rostl. Kontribuční sýpky byly jako nepotřebné zrušeny koncem 19. století se zavedením nového druhu dopravy - železnice. Jakmile bylo možné obilí převážet, odpadla nutnost ho skladovat téměř v každé obci.
I sýpka v Sokolnicích u Brna byla tehdy prodána a počátkem 20. století z ní vznikly dva obytné domy, viz. fotografie nahoře. Možná nějaký takový dům je i u vás.
Anketa
Zdroje:
sýpky na WIKI https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%BDpka
