Tajemství „moravského krále“, kardinála Františka z Ditrichštejna

Františkovi z Ditrichštejna (* 22.8.1570 Madrid + 17.9.1636 Brno) se dostalo přízvisek jako „král z Kroměříže“ a nebo „Moravský král“. Ale ani tato přízviska, jeho moc a postavení, mu nezaručily to, že jednou jeho ostatky budou důstojně uloženy v moravské půdě.

Když se pětiletý František r. 1575 stěhoval s rodiči z Madridu do Mikulova (do té doby rodového sídla Lichtenštejnů, kteří mikulovské panství prodávají, aby přesídlili do nedalekých Valtic a Lednice), netušil, že celý svůj dospělý život prožije v období střetů mezi katolíky a nekatolíky - protestanty, a že právě on se jednou stane vůdčí postavou „nenásilné“ rekatolizace Moravy.

Od časného mládí se mu dostávalo důkladného vzdělání - ve dvanácti letech odchází na studia k jezuitům do Prahy, v 18ti do Říma, kde ho v necelých 30 letech jmenuje papež kardinálem.

O pár měsíců později se stává biskupem olomouckým (1599) a natrvalo odjíždí zpátky na Moravu ujmout se nového úřadu na kterou do té doby jezdil jen občas dohlížet na správu rodinného majetku.

Když se mu v Kroměříži podařilo dát dohromady zadluženou diecézi (i za přispění vlastních prostředků), začal vyvíjet první rekatolizační snahy. Protože byl tvrdým odpůrcem „svobody vyznání“, neobešly se tyto snahy bez protestů panstva a věřících nekatolíků.

Časté spory měl zejména se zemským hejtmanem Karlem starším ze Žerotína, který ho měl snad během jednoho soudního jednání zesměšnit ze špatné znalosti češtiny.

Ditrichštejn mu krátce poté urážku vrátil i „s úroky“, když na něj se svými právníky vypracoval žalobu, ve které ho obvinil ze spolupráce s Hugenoty (francouzskými protestanty), a tím ze vlastizrady.

Pak následovala Ditrichštejnova hvězdná politická kariéra: r. 1604 se stal protektorem Čech a dědičných císařských zemí, o tři roky později ho císař Rudolf II. Habsburský jmenuje nejvyšším hofmistrem a prezidentem tajné císařské rady.

Moravští pánové ale Rudolfa II. Habsburského neuznávají, a staví se na stranu jeho bratra Matyáše I. Habsburského; přitom Ditrichštejna vyhlašují za nepřítele moravské země.

Ten prokazuje svou politickou obratnost, když se mu oba bratry daří vzájemně usmířit.

Jeho vliv na poměry v císařství je tak velký, že r. 1611 domlouvá odstoupení Rudolfa II. a korunuje jeho bratra Matyáše I. za českého krále (!). Hospodářsky se mu také daří, v Kroměříži dokonce razí své vlastní mince.

První etapa jeho rekatolizačních snah je uzavřena r.1615, kdy odstupuje Karel starší ze Žerotína z postu zemského hejtmana, a na jeho místo nastupuje katolík Ladislav z Lobkovic. I místo nejvyššího zemského sudího je obsazeno dalším katolíkem - Lvem Buriánem Berkou.

Katolíci tímto ovládli nejvyšší úřady protestantské Moravy.

Cíle bylo dosaženo, a to byl možná hlavní důvod, proč Ditrichštejn zažádal papeže o uvolnění z biskupského úřadu. Jeho žádosti ale nebylo vyhověno - v květnu r.1618 totiž propuká v Čechách stavovské povstání a doba si žádá dalších Ditrichštejnových služeb - brzy bude jmenován polním generálem všech vojsk Moravy.

České stavy se obrací na Moravany, aby jejich povstání podpořili, ale ti ho nevidí jako perspektivní, a navíc, v té době dělá na Moravě Ditrichštejn - společně s Karlem starším ze Žerotína - politiku silně nezávislou na Čechách.

Byli to tedy právě tito dva mužové, kteří zabránili připojení moravských stavů k českému povstání.

Co nejde politickými dohodami, obvykle se řeší silou: v dubnu 1619 české stavovské vojsko obsazuje Moravu.

Probíhá převrat a katolíky ve státní správě nahrazují protestanté. Většina Moravy se přidává na stranu českých povstalců. Jezuité jsou vyhnáni z Brna a hrad Špilberk přechází pod správu protestantů.

Ditrichštejn je na měsíc internován, a pak propuštěn pod slibem, že neopustí Brno. Jakmile je k tomu ale příležitost, prchá do Vídně, a přesvědčuje císaře Ferdinanda II. Štýrského, že stavovské povstání potlačí sám, bez použití vojenské síly.

Moravské stavy však nechtějí přistoupit na žádnou jeho dohodu: Ditrichštejna opakovaně označí za zrádce, zabaví mu veškerý majetek, a Mikulov s biskupským panstvím v Kroměříži dávají darem „zimnímu králi“ Fridrichu Falckému.

Tomu už Ferdinad II. nemůže nečinně přihlížet, a proto urychleně posílá svá vojska na Moravu; v polovině r. 1620 získává zpět dočasně ztracené pozice.

Po bitvě na Bílé hoře je kardinál Ditrichštejn jmenován gubernátorem a nejvyšším císařským komisařem na Moravě (r. 1621) a současně se mu navrací veškeré hmotné statky.

Přestože předal císaři seznam s 200 jmény nejodbojnějších „provinilců“, připojil k němu současně prosbu o „císařovu shovívavost“. Proto žádných z nich, na rozdíl od pražských pánů, nebyl popraven. Hrad Špilberk dává Ditrichštejn císaři Ferdinandu II. a zřizuje v něm vězení pro účastníky moravského stavovského povstání.

Současně je ale potřeba zmínit, že v tomto období stojí Ditrichštejn za vyhnáním novokřtěnců z jižní Moravy, za uzavíráním nekatolických kostelů, za vypovězením nekatolických kněžích, i za nucenou emigrací nekatolického obyvatelstva, které nechtělo konvertovat na katolictví.

Za své služby a loajalitu k císaři je r.1627 jmenován guvernérem Vídně a Dolních Rakous. Ke konci téhož roku korunuje Ferdinanda III. českým králem.

Následujícího roku vydává patent adresovaný nekatolické šlechtě s příkazem jejího přestoupení na katolickou víru, a nebo k opuštění země; tím dochází k rozsáhlému poněmčení nižší a střední šlechty na Moravě. Současně z původních asi 150 000 rodin na Moravě jich zhruba 40 000 moravské území navždy opustilo.

Po roce 1630 je Morava opět drancována císařskými Valdštejnovými vojsky, jenže už není komu co brát. Ditrichštejn si proto stěžuje císaři, že “ Morava poskytla na vydržování císařských vojsk více prostředků, než všechny ostatní císařské země dohromady".

V roce 1634 je Ditrichštejn jmenován na dva roky protektorem Germanie, ale záhy je tohoto postu zbaven, protože císař mu už nevěří že je schopen plnit zásobování a financování císařských vojsk, byť Ditrichštejn rozpouští svůj dvůr, aby mohl vojska financovat ze své vlastní kapsy.

Unavený a roztrpčený kardinál zemřel r. 1636 ve své brněnské rezidenci a bez větších obřadů byl pohřben v katedrále sv. Václava v Olomouci.

Do hrobu si bere „tajemství krále moravského“, hřích, kterým měl být snad milostný vztah více než padesátiletého vlivného katolického hodnostáře s velmi mladou vdovou.

Do hrobu ?

Z hrobky olomoucké katedrály totiž byly ostatky Moravského krále převezeny na farní hřbitov na tzv. Špici. Jenže ten byl zrušen z důvodu rozšíření olomouckého železničního nádraží.

Ditrichštejnovy pozůstatky by se tak měly nacházet pravděpodobně někde v místech seřadiště nákladního nádraží a vozovky.

Zdroje:

MOJEBRNO.JECOOL.NET https://mojebrno.jecool.net/inka–morava-kardinal-ditrichstejn.html

WIKIPEDIA https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_z_Ditrich%C5%A1tejna

WIKIMEDIA https://commons.wikimedia.org/w/index.php?search=Franti%C5%A1ek+Ditrich%C5%A1tejn&title=Special:MediaSearch&go=Go&type=image

EDU.CESKATELEVIZE.CZ https://edu.ceskatelevize.cz/video/12949-frantisek-kardinal-z-ditrichstejna