Článek
Nejinak to je i u mne. Mým prvním autem byl ojetý polský Fiat 125p. Z pohledu řidiče to byl „panský kočár“, protože při jízdě po polňačkách se jen krásně houpal díky listovému odpružení na zadních kolech. Určitou vznešenost mu dávalo i to, že ze sedadla řidiče bylo vidět na kapotu motoru. Navíc v té době, kdy jsem ho kupoval, u nás příliš zahraničních vozů nejezdilo a přece jen Fiat nebo Žigul byla vyšší třída nežli tříválcový Wartburg nebo bakelitový Trabant.
Je sice pravda, že když zapršelo a vlhko se dostalo do interiéru vozu, zamlžilo se čelní sklo tak, že přes něj nebylo nic vidět. Také je fakt, že topení v zimě příliš nefungovalo, takže se půl hodiny po nastartování nedalo jezdit rychleji než 10 km/h.
Občas auto nešlo i nastartovat, a jindy se pro změnu jako tvrdohlavá koza zapíchlo se zhasnutým motorem uprostřed křižovatky. Párkrát se mi stalo, že mi z ní v Brně pomáhal řidič trolejbusu, který pak hlasitě nadával, že si kvůli mně ušpinil svoje bílé rukavičky.
Jindy můj fiátek zůstal stát na lesní cestě daleko od civilizace a nešel za žádného boha nastartovat. Všudypřítomný pach benzínu mne pak upozornil na to, že se auto pravděpodobně někde počůralo. A opravdu - většinou šlo o netěsnící skleněný palivový filtr.
Byla období, kdy jsem pod autem ležel častěji, než seděl za volantem. Jednou, když se mi zase ztrácel benzín skrz poškozené těsnění palivového filtru, jsem zjistil, že dovedu být mistrem improvizace. Protože jsem nikde v autě nenašel kus tenčí gumy, abych z ní mohl vystřihnout těsnění pod skleněnou nádobku, napadlo mne geniální řešení. V zoufalství jsem vystřihl těsnění z vložky u bot. Těsnění fungovalo a já mohl dojet domů.
Na svoje první auto rád vzpomínám. A i když jsem měl později jiná auta, mezi kterými byl můj splněný dětský sen Alfa Romeo, stejně nejraději vzpomínám na starého poláka 125 p.
Naučil mě improvizaci v obtížných chvílích na silnici. Jenže ta doba netrvala dlouho. Víceméně skončila s nástupem Favoritů a Felicií. Vlastně poslední auto, které se jakž takž dalo opravovat svépomocí, byl Favorit.
U dalších aut jsem zjistil, že výměna prasklé žárovky světlometu není nijak jednoduchá věc. Někdy kvůli ní bylo potřeba sundat pomalu celou přední část masky. Jako u té milované Alfy. Stejně tak výměna výfukového potrubí vlastním silami u novějších aut je prakticky nemožná.
Dnes už bych si pod auto nelehl. Ne snad kvůli postavě, ale podvozky aut jsou podstatně níž než bývaly dříve. Prostě na své první, ještě opravitelné auto nedám dopustit a vzpomínám na něj s velkou láskou.
A jaké bylo vaše první auto?
