Článek
Na konci 19. a začátku 20. století probíhala v uherské části monarchie tvrdá maďarizace. Cílem maďarských úřadů bylo vytvořit jednotný uherský národ, což znamenalo potlačování jazyka, kultury a práv ostatních národností - včetně Slováků.
V Černové se roku 1864 narodil významný slovenský vlastenec a katolický kněz Andrej Hlinka - ten samý Hlinka, který v únoru 1938 jednal o spolupráci s Konradem Henleinem a K. H. Frankem ze Sudetoněmecké strany (SdP). Když se místní obyvatelé rozhodli postavit v obci vlastní kostel, složili se na něj ze svého a Hlinka se stal hlavním hybatelem celé stavby.
Problém nastal v roce 1906, když před uherskými parlamentními volbami Hlinka otevřeně podporoval slovenského kandidáta. To rozhněvalo státní a církevní vrchnost - Hlinka byl suspendován a úřady ho poslaly do vězení za „pobuřování proti maďarskému národu“.
Roku 1907 byl nový kostel v Černové dokončen a připraven k vysvěcení. Místní chtěli, aby kostel vysvětit jejich rodák Andrej Hlinka. Církevní autority však trvaly na tom, že kostel bude vysvěcen okamžitě, a určily pro-maďarsky orientované kněze.
Lidé v Černové to považovali za urážku. Rozhodli se, že cizí kněze do vesnice nepustí, dokud nebude Hlinka osvobozen.
27. října ráno za doprovodu četníků přijel k Černové průvod kočárů, v nichž seděli určení kněží a představitelé státní správy. Lidé jim zastoupili cestu a volali: Nášho Hlinku si nedáme! Vřava rostla a došlo k strkanicím.
Velitel četníků dal bez dostatečného varování rozkaz k střelbě do neozbrojeného davu. Střelba trvala jen několik desítek sekund, ale následky byly děsivé: 9 lidí zemřelo přímo na místě, 6 dalších podlehlo zraněním v následujících dnech. Desítky dalších lidí byly těžce lehce zraněny. Nešťastná událost měla dohru: místo toho, aby úřady vyšetřily nepřiměřený zásah četníků, udělaly viníky ze samotných vesničanů.
V roce 1908 se konal soudní proces, ve kterém bylo více než 30 obyvatel Černové odsouzeno k mnohaměsíčním až několikaletým trestům odnětí svobody a vysokým peněžitým pokutám.
Zpráva o tragické události se rozletěla po celé Evropě a vyvolala obrovskou vlnu solidarity se Slováky. Tragédie rezonovala také v českých zemích a výrazně posílila myšlenku česko-slovenské vzájemnosti, přestože náš první prezident T. G. Masaryk o Hlinkovi prohlásil: „Základním jeho rysem je ohromná primitivnost, nevzdělanost, naprostá nepotřeba kultury.“
A proč má smysl si Černovou připomínat i dnes?
Černovská tragédie z roku 1907 byla ukázkou toho, kam až může vést arogance moci a neochota naslouchat obyčejným lidem. Připomíná nám, že svoboda a národní práva, které dnes považujeme za samozřejmost, byly vykoupeny konkrétními lidskými životy.
Anketa
Zdroje:
