Článek
První vesmírnou stanicí, která byla postavena kolem Země, byl Saljut 1 (v ruštině toto slovo označuje „pozdrav“). Bývalým Sovětský svazem byl vypuštěn 19. dubna 1971, téměř přesně na deset let od prvního letu člověka do vesmíru. (Tím se stal Jurij Gagarin, který 12. 4. 1961 vzlétl v lodi Vostok 1 do vesmíru, setrval v něm asi 107 minut, a téměř obletěl celou Zemi). Stanice Saljut 1 byla zásadním krokem v oblasti vesmírného výzkumu. Byla významná nejen jako první vesmírná stanice, ale také jako experimentální platforma pro další výzkum zejména v oblasti mikrogravitace. Vesmírná stanice Saljut 1 hostila celkem čtyři posádky kosmonautů a zanikla 11. října 1971, když vstoupila do atmosféry Země. Při tomto procesu se většina stanice spálila, avšak některé její části dopadly do Tichého oceánu.
Saljut 1 byl místem pro vesmírný výzkum, i když jeho provoz byl tragicky poznamenán smrtí první posádky. Co se tehdy stalo? První let ke kosmické stanici byl Sojuz 10, ale tomu se nepodařilo se stanicí bezpečně spojit. To se povedlo až Sojuzu 11, jehož posádka na ní strávila 23 dní. Ta zemřela při návratu kvůli předčasnému otevření ventilu pro vyrovnávání tlaku vzduchu.
Rusko (dříve Sovětský svaz) poté v rámci programu Saljut postavilo v letech 1971–1986 dalších šest vesmírných stanic: Saljut 2 až Saljut 7. Od roku 1973 (do roku 1977) souběžně probíhal vesmírný vojenský program Almaz, během něhož byly vyslány 3 vesmírné stanice. Jejich úkolem byl špionážní výzkum.
Po stanicích Saljut už následoval rusko-americký program „Mir“: velká modulární stanice byla v provozu od roku 1986 do 2001. Hostila mnoho mezinárodních posádek a proběhla na ni spousta vědeckých výzkumů.
stanice Mir
Celkem tedy Rusko/Sovětský svaz samo postavilo 10 hlavních vesmírných stanic (Saljut a Almaz + Mir).
První americkou vesmírnou stanicí se stal - 2 roky po sestavení ruského Saljutu - Skylab, který byl vynesen na oběžnou dráhu 14. května 1973 pomocí upravené rakety Saturn V. Skylab byl významným krokem v americkém vesmírném programu a sloužil k různým vědeckým experimentům a pozorováním. Skylab hostil během svého provozu celkem tři posádky. Délka pobytu posádek byla od 28 dní až do 84 dní. 22. července 1979 Skylab vstoupil do atmosféry a většina zbytků stanice dopadla do Indického oceánu a Austrálie. Hlavní účelem této mise byl vědecký výzkum - studium sluneční aktivity a mikrogravitace.
Američané postavili celkem tři vesmírné stanice. Byl to zmiňovaný Skylab a podíleli se s Ruskem na výstavbě stanice Mir (a ISS). Rusko-americká stanice Mir létala nad našimi hlavami 15 let, od roku 1986 do roku 2001. Hlavní cílem její mise byl vědecký výzkum v rámci mezinárodní spolupráce.
Skylab
Posledním a současným projektem je Mezinárodní vesmírná stanice „ISS“. Do vesmíru se dostala v roce 1998 a jejím posláním je mezinárodní spolupráce na vědeckém výzkumu a technologiích, studium dlouhodobého pobytu v prostoru. Tuto stanici společně spravuje a vyvíjí Evropská unie, USA, Rusko, Kanada, Japonsko a Indie. (V přípravě je Čína.)
ISS
Ambiciózní projekt ISS ale dostal krutou ránu v roce 2003, když při návratu z vesmíru poškození křídla způsobilo katastrofu raketoplánu Columbia. Právě raketoplány totiž dopravovaly na oběžnou dráhu ve výšce zhruba 350 kilometrů nad Zemí většinu modulů, ze kterých se ISS skládá - havárii Columbie si můžete připomenout zde.
V současnosti je na ISS nedobrovolně uvězněna dvojice amerických astronautů, která je tam od loňského června po problémech lodi Starliner. Šéf SpaceX Elon Musk kritizoval vládu bývalého prezidenta Joea Bidena, že dvojici vesmírných trosečníků ponechala na oběžné dráze Země příliš dlouho.
Američtí astronauté ale nepatří mezi první nedobrovolně uvězněné na vesmírné stanici. Rekord v nechtěně dlouhém pobytu v prostoru stanice drží Valerij Poljakov, ruský astronaut, který strávil na stanici Mir 437 dní a 18 hodin. Důsledkem takto dlouhého pobytu ve stavu mikrogravitace byla svalová atrofie, osteoporóza, změny v kardiovaskulárním systému, oční problémy, stres z izolace a ovlivnění imunitního systému. Jeho mise tak neplánovaně poskytla cenné poznatky, s jakými problémy se budou potýkat vesmírné výpravy během příštích misí na Mars, zejména po jejich návratu na Zem.
Shrnuto: celkem se USA podílely na třech projektech – jednom vlastním (Skylab) a dvěma se zahraniční spoluúčastí (Mir a ISS). Sledujte živý přenos na povrch Země z ISS.
Několik parametrů stanice ISS: létá ve výšce 400 km nad Zemí rychlostí přibližně 28 000 km/hod. Stanice oběhne Zemi jednou za cca 90 minut. Tato rychlost umožňuje astronautům na ISS zažít přes 15 východů a západů slunce každý den. Hmotnost stanice je zhruba 420 000 kg. Délka stanice je 72,8 m, šířka 109 m a výška 20 m. Délka stanice tedy odpovídá velikosti fotbalového hřiště. Na celé stanici se nachází 400 litrů vody, která se stále recykluje. Veškerá vlhkost, pot, dokonce i moč kosmonautů se chemicky čistí a vyrábí se z nich opět pitná voda. Stejně se recykluje i vzduch. Více informací o ISS je v následujícím videu.
Interiér ISS (Zdroj: Youtube.com)
Kromě Ruska a USA postavila svou vlastní vesmírnou stanici také Čína. Tou první byla stanice Tchien-kung 1, která byla na oběžné dráze od 29. září 2011. Tato stanice byla experimentální a sloužila k testování technologií pro budoucí, větší vesmírné projekty. V provozu byla do 2. dubna 2018. Celkově tedy fungovala přibližně 6 let a 6 měsíců. Stanice sehrála důležitou roli v rozvoji čínského vesmírného programu a připravila půdu pro budoucí mise, včetně větší vesmírné stanice Tchien-kung plánované na oběžné dráze.
Čína postavila celkem tři vesmírné stanice:Tchien-kung 1, Tchien-kung 2 (15. 7. 2016 – duben 2017) a Tchien-kung (TKS) (2021 – doposud) Aktuálně se stanice TKS neustále rozšiřuje a vyvíjí.
Čínský vesmírný program
Je zřetelné, že kosmický program a výstavba vesmírných stanic stojí obrovské peníze, takže je výhodné tyto programy realizovat za mezinárodní spolupráce. Veškerý vývoj směřuje k tomu, že za projekty bude stát čtveřice USA-Rusko-Čína a Evropská unie, za podpory dalších zemí – Indie, Japonska a Kanady. Časem se připojí jistě i další země, každá z takového projektu bude profitovat. V rámci výzkumů na stanicích se totiž realizují pokusy biologické nebo čistě technologické. Ty jsou například zaměřeny na výzkum polovodičových materiálů, protože stav beztíže výrazně zlepšuje jejich strukturu. Americká společnost Axiom Space, která se zabývá vesmírnými misemi, přichází dokonce s plánem výroby polovodičů ve vesmíru na ISS. Firma věří, že absence gravitace a čisté vakuové prostředí ve vesmíru umožní růst krystalů křemíku bez závad, což na Zemi často znemožňují nečistoty v atmosféře a vliv gravitace.
Dnes už létání do vesmíru berou lidé jako samozřejmost. Kde že je druhá polovina 20. století, kdy každý start rakety vyvolával obrovský zájem a silné vzrušení. Takové projevy nadšení, které zavládlo po návratu prvního sovětského kosmonauta Jurije Gagarina z vesmíru na Zem, anebo v létě roku 1969, kdy na Měsíci stanuli první lidé, ty se už nikdy nebudou opakovat, ani když se lidé vypraví k Marsu. Zvykli jsme si, a nic nás už nepřekvapí. Ale kdo ví… Let na Mars je přeci něco jiného než let na Měsíc. Je to první let na planetu naší Sluneční soustavy, který by měl trvat… no hádejte, jak dlouho. Svůj tip můžete odkliknout v anketě - správnou odpověď naleznete na konci článku pod odkazy v sekci „Zdroje“.
Anketa
Zajímá vás, kde se vesmírná stanice ISS právě nachází? Podívejte se na animaci její polohy.
Otázka na závěr: taky vás při čtení článku napadla myšlenka, proč se státy umí domluvit na spolupráci tam nahoře nad námi, ale dole jim to moc nejde?
Zdroje:
Správná odpověď na otázku, jak dlouho trvá let ze Země k planetě Mars, je 6 až 7 měsíců.
