Článek
Možná to nevíte, ale rituální porážky zvířat jsou v Česku povoleny od roku 2010.
Židům a muslimům jejich víra zakazuje konzumaci jinak získaného masa. Předem upozorňuji, že následující citace z WIKIPEDIE je pouze pro silnější povahy:
„Islám kromě pravidel, co smí muslim konzumovat, také určuje, jakým způsobem má být jídlo připraveno. Zvíře by při rituální porážce mělo být položeno na zem směrem ke Kábě a zabito podříznutím hrdla, a to jedním tahem nože, při kterém dojde k přetnutí tepny, jež zásobuje mozek krví. Po podříznutí pak zvíře v některých případech může být pověšeno za zadní nohy kvůli důslednému vykrvácení (krev je pro muslimy nečistá). V případě, že dojde k usmrcení zvířete jinak než podříznutím, je maso považováno za znehodnocené.“
Přestože Soudní dvůr Evropské unie konstatoval, že zvíře při rituální porážce zbytečně trpí, a že „členské státy Evropské unie mohou nařídit, že zvířata musí být před rituální porážkou omráčena“, naše zákony rituální porážky zvířat bez omráčení povolují.
Z tiskové zprávy Ministerstva zemědělství k problematice halal porážek: Nařízení Rady (ES) o ochraně zvířat při usmrcování umožňuje provedení porážek pro potřebu církví a náboženských společností, pravidla pro udělení výjimky stanovuje členský stát. Nařízení však upozorňuje na právo na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení prováděním úkonů a zachováním obřadů, tak jak stanoví Listina základních práv Evropské unie. V České republice tuto problematiku řeší zákon o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností. Pravidla, podle kterých se udělují výjimky pro porážení zvířat pro potřeby církví a náboženských společností, jejichž náboženské obřady stanoví zvláštní metody porážky zvířat, jsou obsažena v zákoně na ochranu zvířat proti týrání. Členské státy mohou v souladu s nařízením o ochraně zvířat při usmrcování zakázat výjimky pro porážku bez předchozího omráčení. Tuto výjimku je v České republice možno udělit jen církvi nebo náboženské společnosti, která splňuje požadavky zákona o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností. Všechny ostatní požadavky, tedy i hygienické, musí být v souladu s platnou legislativou EU a ČR. Porážka může být provedena pouze na místě k tomu schváleném, tedy na jatkách. Porážku zvířete musí provádět osoba odborně způsobilá, která je povinna dbát o minimální utrpení poráženého zvířete. Povolení na porážku je na jeden rok a v současné době byla vydána muslimským obcím (halal porážka) a židovským obcím (košer porážka).
Tisková zpráva ministerstva zemědělství tedy říká, že v rámci „náboženské tolerance“ je u nás dovoleno nehumánní zabíjení hospodářských zvířat, i když praxe rituálních porážek naší kultuře není vlastní a vrací ji kamsi do středověku.
Česko by – podle mého názoru - mělo tento otřesný způsob porážek zvířat co nejrychleji odsoudit a zakázat. Kromě argumentu o brutálním týrání zvířat je tu argument ještě jeden: muslimové si svou kulturu chrání, my se té naší křesťanské naopak dobrovolně vzdáváme. Dovedete si představit, že by v nějaké muslimské zemi byla dovolena cizincům konzumace vepřového masa?
Dnes se bavíme o rituálních porážkách zvířat u nás, ale už zítra může jít o legalizaci pojídání psího masa. A proč ne? Vietnamská komunita je u nás veliká, a jak známo, ve Vietnamu je psí maso považováno za pochoutku. Kdy ministerstvo zemědělství udělí, v rámci „multikulturní výměny“, výjimku i našim Vietnamcům? Máme se začít bát o své psí miláčky?
Je na mém přesvědčení, že lidé jiných kultur by se měli přizpůsobit kultuře země, která je hostí, něco zvrhlého, nebo snad xenofobního?
Přestože s tak nechutným způsobem zabíjení zvířat osobně nesouhlasím, na závěr položím otázku k zamyšlení: když už víra Židům a muslimům neumožňuje konzumaci jiného masa než z rituálně poraženého zvířete, proč si maso halal nenechávají přivážet ze svých zemí? Proč musí naše ministerstvo zemědělství udělovat výjimky, které zvířatům přináší nezměrné utrpení?
