Článek
Pokud se vydáte po turistických trasách vedoucích pod Pálavou, je možné, že na jedné z nich narazíte na malý pomníček s litinovým křížem. Stojí nedaleko místa, kde došlo k jedné z mnoha lidských tragédií na sklonku druhé světové války. Jde o tragický příběh hajného Ludwiczka a jeho rodiny. Ale ještě dříve, než se k němu dostaneme, řekněme si pár slov o tom, kdy a kým byla tato hájenka založena, k čemu sloužila, kdo ji během druhé světové války navštěvoval a jaká byla její další pohnutá historie.
Pavlovské vrchy u Mikulova. zkráceně „Pálava“
V roce 1881 byla v části Pavlovských vrchů z iniciativy knížete Huga Ditrichštejna zřízena obora mikulovského velkostatku zaměřená na chov daňků, srnců a muflonů. V souvislosti se zřízením obory byla roku 1882 vybudována i stylová dřevěná hájenka, která dostala jméno „Neu Ischl“. (mapy.cz) Ačkoliv to byla pouze přízemní budova, krytá sedlovou střechou bez zvláštních architektonických ozdob, jen s drobnou věžičkou na hřebeni, veřejnost ji vnímala jako „lovecký zámek“ pro šlechtu.
Pavlovské vrchy
Přízemí hájenky sloužilo jako byt hajného, který pečoval o přilehlou oboru a o hospodářské zázemí „zámečku“. V patře byl letní byt knížecí rodiny. Podkroví pod sedlovou střechou vyplňoval velký sál, do něhož se chodilo zvenčí po představeném schodišti. Sál byl využíván k pořádání slavností a hostin po lovech v oboře, které se staly po určitou dobu význačnou společenskou událostí v životě šlechty. S tím pravděpodobně souviselo pojmenování objektu odvozené od hornorakouského lázeňského města Ischlu, které se od roku 1856 stalo letním sídlem císaře Františka Josefa I., a proto též i jedním ze společenských center rakouské šlechty.
Na Pavlovských kopcích byla dříve obora, dnes tu zvěř žije volně
Snad toto pojmenování vyjadřovalo přání zakladatele, aby se nově postavený zámek a přilehlá obora staly rovněž význačným centrem života tehdejší aristokracie. Na slavnostech pořádaných na tomto zámečku se významně podílela Hugova matka, tehdejší majitelka mikulovského velkostatku Alexandrina Ditrichštejnová, jejímž sňatkem s Alexandrem Mens-dorff-Pouilly přešly statky a knížecí titul na tento rod.
Po roce 1918 šlechtické slavnosti na Novém Išlu přestaly, v oboře došlo k poklesu stavů zvěře a zámeček zůstal již jen hájovnou, kde bydlel hajný starající se o zbytek zvěře v oboře.
Pavlovské vrchy - pastviny
V roce 1912 ale knížeti Hugovi posílá darem párek muflonů (divokých ovcí) sám císař František Josef I. Početní stavy zvěře se pozvolna opět navyšují, a hájenka s oborou je nejen zachráněna, ale stává se natolik věhlasnou, že ji navštěvují význačné osobnosti z celé Evropy. Těmto hostům se věnuje knížecí hajný Franz Ludwiczek, který pocházel z (dnes již zatopené) obce Mušov (Muscha). Postavení hajného mají v rodové tradici, i jeho otec byl hajným.
Ludwiczkovi
Ze zatopené vesnice Mušov zůstal nad hladinou Věstonické nádrže jen kostel
Po Mnichovu a záboru pohraničí Jižní Moravy v říjnu 1938 spadá knížecí honitba jako „reprezentační“ přímo pod Reichsjagdamt v Berlíně, a přijíždí si sem zalovit „každý, kdo ve III. Říši něco znamená“. V knize hostů se tak třeba zachovaly podpisy hraběte Ciano von Ribbentropa, generála - polního maršála Richthofena a dalších. I těmto hostům se věnuje Franz Ludwiczek, jednoduše proto, že z důvodu svého postavení musí.
A nyní už k samotné tragické události z posledních dnů měsíce dubna roku 1945.
V době, kdy už německá armáda opouštěla Mikulov a přicházela Rudá armáda, dostává Ludwiczek strach, že za své, byt’ služební styky s těmito lidmi, bude určitě zlikvidován. Marně mu to vesničané, kteří ho léta znali jako slušného člověka, rozmlouvali. Nakonec už měl strach bydlet i v hájence, a tak asi 50 m dole pod pomníčkem v lese vykopal zemljanku a tam s rodinou žil. Po příchodu Rudé armády nervově zkolaboval, zapálil hájenku a došel k zemljance. Na místě zastřelil svého devítiletého syna Waltra, svou 32letou manželku Marii, psa a nakonec sebe. Bylo mu 39 let.
Ludwiczkův pomník
Lidé je našli až koncem dubna. Rodina Ludwiczkova byla pohřbena nedaleko zaniklého objektu, který vyhořel do základů a jeho místo zůstalo prázdné. Ještě dlouho po válce nalézal na místě tragédie pan lesní Krůza květiny, které tam pokládali odsunutí vesničané při svých návštěvách. Teprve kolem roku 1960 byl v místech hájenky - loveckého zámku - snad s využitím některých základních zdí z iniciativy státní lesní správy (ředitelství státnách lesů v Židlochovicích) vystavěn nový přízemní objekt, který sloužil jednak k rekreaci pracovníků lesní správy, jednak pro pobyt lovců, hlavně cizinců v době honů. V květnu 2002 však i tento objekt vyhořel a o rok později byly jeho zbytky do základů odstraněny, takže místo zaniklého zámečku je sotva patrné.
Dovětek: Tuto historii shromáždili zaměstnanci lesního závodu, postupně, dohromady, často o ní diskutovali. Až v roce 1995 pan ředitel Lesního závodu Židlochovice dostal nápad postavit hajnému Ludwiczkovi na Pálavě pomníček, protože to byl kolega. Myšlenka se setkala s nadšeným ohlasem.
Pomníček tak připomíná Čechům i Němcům, že surová válka převálcuje lidské osudy a neptá se, jakou má kdo na ni vinu.
Zdroje:
Dokument Správy chráněné krajinné oblasti Pálava - místní informační cedule
