Článek
Dovolte mi, úvodem, pár otázek: Zdá se vám normální, že celý týden před svátky se ryby vzájemně otloukají namačkané jedna na druhé v malých kádích? Zdá se vám humánní, když zakoupeného živého kapra týráme půl hodiny (i více) na vzduchu v těsné igelitce, než ho doneseme domů? Přijde vám normální, že pak dva až tři dny ho mučíme ve vaně naplněné chlorovou vodou? Je normální, když některé děti, zpravidla z neznalosti, připustí rybám ve vaně teplou vodu, aby jim nebyla zima? A je normální, když člověk, bez znalostí jak správně zabít a zpracovat rybu, ji doma neprofesionálně nahání po podlaze pod kuchyňskou linkou?
Pokud jste alespoň na jednu z otázek odpověděli „NE“, tak proč živého kapra vlastně kupujete? Pokud kvůli vašim malým dětem, které si přejí vidět živého kapra doma ve vaně, pak už jen z výše zmíněných důvodů by bylo dobré jim vysvětlit, že i ryba je živý tvor, který má svoji duši, cítí bolest a strach. Určitě by pochopily.
Nepatřím mezi ochránce přírody, nikdy jsem nepatřil, ale způsob prodeje živých ryb, u kterého není možné následně zajistit, aby se s nimi zacházelo až do jejich usmrcení ohleduplně, se mi vůbec nelíbí. V civilizované zemi by se mělo špatnému a necitlivému chování k živým tvorům předcházet.
Tak mi to prostě nedá, a musím se zeptat: kdy se u nás zavede zákaz prodeje živých ryb? Kdy se začneme chovat ohleduplně k živým tvorům, i když jde „jen“ o ryby? To, co každý rok o Vánocích při prodeji živých ryb zažíváme, se nedá nazvat jinak, než „legalizované násilí“ na zvířatech.
Je to asi zbožné přání, ale - zkusme vánoční tradici živých ryb utnout už letos. Stojí to za úvahu a pokus, co tomu říkáte?
