Zrušení koncesionářských poplatků aneb tichý konec nezávislosti veřejnoprávních médií

Dovolím si tedy, z čistě analytického pohledu, věcně zhodnotit současnou situaci u nás doma a nahlédnout do blízké budoucnosti, co by následovalo v našich podmínkách, se stručným přihlédnutím k zahraničním zkušenostem.

Financování veřejnoprávních médií se v současnosti jeví jako saturované, bez politického vlivu na poskytování tzv. „veřejné služby“ a bez vlivu na nezávislost médií. Podíváme-li se však na celý systém trochu blíže, můžeme pozorovat poměrně značný tlak na samotnou podstatu veřejnoprávních médií, díky tomu, že si z koncesionářských poplatků některé politické reprezentace udělaly vděčné politické téma.

Má to pro ně dvě výhody. Zaprvé, je tu možnost dát velmi vděčný předvolební slib o jejich zrušení, a zadruhé, po zrušení koncesionářských poplatků, média velmi účinně ovládat, i bez viditelného přímého tlaku, prostřednictvím rozpočtu. Dvě mouchy jednou ranou.

Ze střednědobého pohledu můžeme tedy pozorovat důsledky politického tlaku, způsobené nejistotou financování, které není pravidelně valorizováno a je tedy závislé na rozhodování politiků. To neumožňuje střednědobé plánování výroby ani investic, a vede k preventivnímu šetření. V konečném důsledku šetření vede ke komercionalizaci a centralizaci výroby ve veřejnoprávních médiích. Zásadním způsobem na to doplácejí regiony, které se obsahově i personálně vyprazdňují, pod vlivem domnělého nedostatku financí. Je to plíživé, na první pohled neviditelné, a díky neexistující nezávislé kontrole i nepostižitelné.

V tomto smyslu by potřebovala veřejnoprávní média v Česku minimálně dvě věci k opravdové nezávislosti. Valorizovaný poplatek a nezávislou finanční a kontrolní komisi, složenou z odborníků, delegovaných jednotlivými kraji podle přísných kritérií. Tento model funguje velmi dobře v Německu, kde mají valorizované financování prostřednictvím poplatku za domácnost, jehož výše je určena komisí z odborníků (právníci, ekonomové, auditoři mediální odborníci), kteří každoročně kontrolují a schvalují plány veřejnoprávních médií. Tato komise (KEF) je jen finanční nástroj a je zcela oddělena od rady veřejnoprávních médií, která dohlíží pouze na obsah a jeho zákonnost.

Mezinárodní srovnání je v tomto ohledu jednoznačné. Na Slovensku, v Maďarsku i v Polsku se veřejnoprávní média dostala do přímé finanční závislosti na státu. Výsledkem nebylo jejich „zefektivnění“, ale politizace obsahu, personální čistky a proměna médií v nástroje vládní komunikace. Nešlo o jednorázový zásah, ale o postupný proces, který začal právě změnou financování. Na Slovensku navíc umocněný o sloučení rozhlasu a televize do jedné organizace.

Francie v roce 2022 koncesionářské poplatky zrušila a nahradila je financováním ze státního rozpočtu. Nevedlo to k otevřené politické kontrole, ale k rozpočtové nestabilitě, která omezuje dlouhodobé plánování, investice do tvorby a regionální či investigativní žurnalistiku.

Často citovaným pozitivním příkladem je Švédsko, kde jsou veřejnoprávní média financována prostřednictvím daně. Klíčový rozdíl ale spočívá v tom, že:

Nejde tedy o „obyčejné“ státní financování, ale o velmi přísně chráněný systém.

Zrušením poplatků by se veřejnoprávní média stala přímými příjemci státních peněz, o jejichž výši by rozhodovala vláda a parlament v rámci každoročního rozpočtového procesu. Tím by zmizel klíčový prvek současného modelu: oddělení financování médií od aktuální politické moci.

Zatímco dnes jsou poplatky relativně stabilním a předvídatelným příjmem, rozpočtové financování by znamenalo:

Krátkodobě by se nic dramatického nestalo. Program by pokračoval, lidé by si změny téměř nevšimli.

Střednědobě by však přišla nejistota financování, odklady investic, a odchody části zkušených redaktorů a novinářů.

Dlouhodobě by pak hrozila ztráta toho, co je na našich veřejnoprávních médiích nejcennější, tedy schopnosti být skutečně kritické a nezávislé na jakékoliv politické reprezentaci.

Pokud by tedy mělo dojít ke změně financování, tak jen s velmi silnými pojistkami nezávislosti a financování. Zahraniční zkušenosti neříkají, že rozpočtové financování je vždy špatně. Říkají ale jasně jedno, bez víceletého, právně nedotknutelného a politicky odděleného mechanismu je to cesta k oslabení médií veřejné služby. Pokud by Česko chtělo jít touto cestou, muselo by současně:

Bez splnění těchto podmínek by zrušení koncesionářských poplatků nebylo reformou, ale hazardem s jedním ze základních pilířů demokracie. Tak nám všem přeji hodně zdravého rozumu a sebereflexe, abychom se nevydali slovenskou či maďarskou cestou.