Článek
Tuto větu obvykle vypouští ten, kdo si obhajuje svoje místo na slunci. Samozřejmě, že nikdo nechce shazovat své přičinění pro společnost a tvářit se, že se jen veze na práci ostatních. Nikdo veřejně nepřizná, že pro společnost je jeho pracovní pozice zbytečná a měla by se zrušit, i když si to možná někdy i může myslet. Která práce je tedy ta nejdůležitější na světě, bez které by se sesypala naše civilizace jako domeček z karet?
Odpověď v kostce je, že žádná. Každá práce má své opodstatnění, i když se nám to líbit nemusí. Pokud by neměla, tak by taková pracovní pozice neexistovala. Ano, máme místa důležitá pro chod státu, společnosti, ekonomiky, máme i místa, bez nichž bychom se snadno obešli. Ale i tato místa jsou překvapivě ohodnocená a lidé, co na nich pracují, za to berou mzdu. Jednoduše by se dalo říci, že výše mzdy určuje, jak je místo pro společnost důležité. Nikdo nebude platit metaře stejně jako ředitele banky, i když by si to možná sebevíc za svou pilnou práci zasloužil. Ale metař bývá, na rozdíl od ředitele banky, poměrně jednoduše nahraditelný. A zároveň nebude takový problém, když by přestal pracovat. Ano, na ulicích bude nepořádek, ale rozhodně kvůli tomu nebude krachovat finanční instituce.
Jako přesvědčený fyziokrat uznávám hodnotu práce v zemědělství, potažmo v základní výrobě. Bez těchto lidí bychom nemohli žít stejný život, jaký žijeme dnes. Patrně bychom museli daleko více energie věnovat obstarávání jídla i základních potřeb, než je tomu v současnosti. Některé věci bychom museli oželet úplně. Tedy smekám hluboce před každým, jehož výrobky se nakonec dostanou do obchodu a já si je půjdu zase zítra koupit, abych měl z čeho, v čem a na čem uvařit.
Od některých zaměstnanců ve výrobě člověk často slýchá slova opovržení nad vzdělanými lidmi, obzvláště humanitními obory. Soudí, že humanitní pracovníci jsou příživníci a společnost by se bez nich měla daleko lépe. Na takové případy odpovídám svým citátem, že „Ano, společnost by byla mnohem lepší. Každý kmen by měl dostatek pěstních klínů a pazourků…“ Je tomu tak. Bez filozofů, kteří v antice formovali lidskou společnost, bychom nebyli tam, kde jsme. Patrně bychom se plácali v kmenových válkách. A i tito filozofové byli, stejně jako ti dnešní, v kritickém hledáčku pracující společnosti.
Až zase příště budete chtít kritizovat někoho, že je pouze „vyžírka,“ vzpomeňte na to, že každá práce má smysl. Poděkujte v duchu zemědělci, že pro vás vypěstoval pšenici, mlynáři že ji semlel, pekaři že z ní upekl chleba a prodavači za to, že si ten chleba můžete koupit. Platí to o všech profesích, takže pokud jste ten zemědělec, poděkujte v duchu řediteli banky, že vám má kam chodit výplata a že si za ni můžete něco koupit. Platí to o automechanicích, kteří pro vás mohou být příživníci až do doby, než potřebujete opravit auto. Platí to o hasičích, kteří pro vás celý život nemusí udělat vůbec nic, ale jejichž práci velmi oceníte, až vám od vánočního stromku chytnou záclony. Zedníka, který nám postaví dům, přece potom taky nepotřebujeme a stejně jej nezmačkáme a nezahodíme.
Zdá se vám, že když se zamyslíte, poděkujete výše zmíněným, tak pořád se najdou povolání, které jsou vám úplně k ničemu? Třeba nečtete knihy a proto je pro vás celá instituce městské knihovny jen dírou na peníze, za které by se dal opravit chodník. Jenže se najde dost lidí, kteří do té knihovny chodí a kvůli nim ta knihovna funguje. Jim by zase jako zbyteční mohli připadat hokejisté, protože se na hokej nekoukají a raději jdou do knihovny. Přijde vám zbytečný soudce? Pro oběti trestných činů bych řekl, že to bude osoba poměrně důležitá. A můžeme tímto tempem pokračovat dále, až se dostaneme na samotný vrchol, kde se zdá, že jsou ti nejzbytečnější: politici. Jenže bez politiků by nemohl fungovat stát. Tedy právě to společenství, ve kterém žijeme. Náš státní systém je nastavený tak, jak je a je to asi správně, když funguje už takovou dobu, víc jak sto let, případně, chcete-li, alespoň víc jak 30 let. A i když máme mezery, stát stále stojí a funguje. Tudíž i ti politici mají své místo na pracovním trhu, které si zaslouží. Udávají trend státu, organizují jeho složky, vymýšlí pro nás zákony, rozdělují společně vydělané peníze, navazují diplomatické styky, jednají s cizími představiteli, reprezentují stát.
Tedy shrňme si to. Zbytečné povolání patrně neexistuje. I ten nenáviděný novinář (ne, já novinář nejsem, zde píšu zdarma, protože mne to baví) vykonává svou práci, a i když se nám to, co píše, nemusí líbit, tak někdo jiný to číst může. A pokud i přesto, že se nad tím opravdu zamyslíte, přijdete na povolání, které je zbytečné, tak napište do komentářů. Buď se vám ozve někdo, kdo plody té práce využívá, nebo nikdo, což vás utvrdí v přesvědčení, že ono místo je skutečně zbytečné.