Článek
Vždy, když Ukrajina provede nějaký úspěšný útok na svého aktuálního nepřítele, Ruskou federaci, plní se sociální sítě namísto gratulací spíše pesimistickým obsahem, který naznačuje, nebo přímo říká, že tohle neměli Ukrajinci dělat, že tím zbytečně vyprovokovali Rusy a ti se nyní začnou mstít. Po víkendovém útoku, při němž lehlo popelem 13 strategických bombardérů, vypustil slova o pomstě dokonce sám Vladimir Putin. Vypadá to, že tento útok Rusy opravdu zabolel.
Jaký ale dává výhružka o kruté pomstě smysl? Absolutně žádný. Ve tříletém válečném konfliktu, během něhož Rusové porušili mnohé mezinárodní práva, při němž mučí zajatce, při němž zcela záměrně vraždí civilní obyvatelstvo a likviduje civilní infrastrukturu, už není víc čím se mstít. Ne, že by nebylo za co, ale ono vlastně ani není jak a čím. Rusové zkrátka nemají prostředky k tomu, aby se nějakým způsobem pomstili.
Na druhou stranu postrádá i myšlenka, že by se agresor měl mstít jakýkoliv logický smysl. Rusko je přeci agresorem, který nashromáždil značnou sílu na napadení svého slabšího souseda, vtrhl mu po důkladné přípravě do země, jejíž část obsadil. A zdá se, že Rusy nemile překvapilo, že se Ukrajina rozhodla bránit.
Svůj podíl na srdnaté obraně má počáteční ukrajinský úspěch při boji o letiště Hostomel, potažmo boj o Kyjev. Jelikož ten do tří dnů nepadl, nezhroutil se Ukrajinský režim a země se nadále může bránit, což dělá stále úspěšněji a stále dokonaleji. Zároveň působí Rusům těžké ztráty nejen na lidské síle, ale i na vojenském materiálu. Který je velmi drahý. A tyto ztráty Rusy evidentně velmi mrzí. A nejen je, mrzení má i naše ruská pátá kolona, která přichází s kremelskými narativy velmi často.
„Rusové se teď budou mstít,“ slýcháme často. A na tuto výhružku mám jednu otázku? „Jak?“ Hodlají snad Ukrajinu napadnout? To už udělali před třemi lety (resp. před lety jedenácti). Hodlají bombardovat ukrajinská města, školy a nemocnice? Tohle už taky zkusili nesčetněkrát a zkoušejí to dosud. Nebo snad hodlají nasadit těžké střely? Iskandery útočí na ukrajinská města poměrně běžně. Na Dnipro loni na podzim dopadla mezikontinentální balistická střela Orešnik. To nejsilnější, co ruské raketové oddíly mají.
Jediné, z čeho lze mít obavy jsou jaderné zbraně. Ty nebyly od shození bomb na Hirošimu a Nagasaki nikdy použity, protože naštěstí všichni mají respekt z jejich ničivého potenciálu. Státy, které těmito zbraněmi disponují, je mají především na odstrašení nepřítele, který by se rozhodl stejnou zbraní zaútočit. Tedy jakousi paradoxní pojistku proti jaderné válce. A zdá se, že tato doktrína docela funguje. Indie s Pákistánem si nemohou přijít na jméno, oba mají jaderný arzenál, ale ani jedna strana ho nepoužila. Ačkoliv Izrael vlastnictví těch zbraní nepřiznal, předpokládá se, že jimi disponuje také. A přesto je nepoužil. Proč by je tedy nyní měli použít Rusové kvůli ztrátě 13 letadel?
Jsou totiž nazlobení a to tak že velmi, když už o pomstě mluvil veřejně i Putin. A ačkoliv zatím naštěstí vždy převládl zdravý rozum, včetně incidentu během Kubánské raketové krize, není zaručeno, že v mozcích vymytých ruskou propagandou a omývaných vodkou se nezrodí nápad to tlačítko skutečně zmáčknout. Anebo alespoň zkusit, jak svět zareaguje na použití taktické nukleární hlavice. Ale snad i sami Rusové si uvědomují, že za ty tři roky, co vedou dobyvačnou válku, je Západ stmelený více, než kdy byl. A že trest, který by nastal, by byl patřičně tvrdý. Jak moc, to nechme pověřeným osobám, které mají na starosti válečné záležitosti. A doufejme, že se to nikdy nebudeme muset dozvědět.
Tak jako tak, Rusko zkrátka nemá právo se mstít. To právo je na straně Ukrajiny, která jej stejně nevyužívá a brání se zcela legálními prostředky. Veškeré cíle, které na území Ruska, včetně okupovaných částí, zasahuje, jsou ryze vojenské, což je plně v souladu s vedením války. A pokud se někdo nechce do této situace dostat, neměl by jinému vyhlašovat válku.
