Článek
V klasickém kapitalisticko-demokratickém světě, v němž v tuto chvíli (naštěstí) žijeme, jsou firmy zakládány především za účelem zisku, chcete-li, ke generování kapitálu. Jen málokdo si dnes založí firmu, aby lidem na planetě bylo lépe. Samozřejmě některé firmy mohou, a také to dělají, přispívat na dobré věci. Jenže obvykle jde o částky, které má firma takzvaně k dobru, tedy navíc. Pokud se nejedná o nějaký podnikatelský podvod, pak jsem ještě neviděl firmu, která by byla těsně před krachem a poslala půl milionu na Klokánky nebo místnímu fotbalovému družstvu. Zkrátka každá firma chce vydělat a některé mají tak dobré srdce, že se o část zisku podělí s ostatními.
Pak tu máme stát. Stát není jako firma. Kdyby někdo vedl firmu jako stát, pak by rychle přišel na buben. Stát tu není od toho, aby generoval zisk, ale o toho, aby se postaral o blahobyt občanů žijícím na jeho území. Samozřejmě s finančními přebytky to jde daleko lépe, ale těch se drtivé většině států nedostává. To z důvodu, že občané chtějí důchody, bezpečnost, kvalitní zdravotnictví i školství, dobré dopravní podmínky. Nic z toho firmy řešit nemusí, protože tuto roli za ně přebírá stát, kterému to logicky odčerpává finance.
A pak je tu Andrej Babiš. „Úspěšný“ podnikatel vlastnící potravinářský a chemický kolos, nyní zároveň podruhé premiér České republiky, který se rozhodl řídit stát jako firmu. Na první dojem to zní nádherně. Konečně zavede pořádek, přestane zbytečně rozhazovat a náš státní dluh bude pomalu mizet. Odstraní neefektivní části a rozšíří ty, které nás přivedou k blahobytu. Jenže ani po více jak deseti letech politických zkušeností, kdy se z naivního nováčka v poslanecké lavici člověk stane ostříleným matadorem, se mu nějak nedaří. Rozpočty se hroutí, dluh závratně přibývá, mezinárodní reprezentace zkolabovala a jediné co se Babišovi daří, je točit videa na sociální sítě.
Pojďme si to trochu rozepsat.
Alfou a omegou každé firmy je, jak jsem psal již na začátku, finanční profit. Vydělávat peníze. To u státu nelze, ale chce-li Babiš stát řídit jako firmu, pak by se měl co nejvíce snažit, aby schodek rozpočtu byl co nejmenší. Jenže jak vidno, ten naopak roste. Vymlouvat se přitom na drahé pohonné hmoty, které nyní zvedají inflaci, je alibistické. Firma, která jde do mínusu taky neřeší tento problém tím, že pokrčí rameny a půjčí si milion na pokrytí zvýšených nákladů. Většinou se buďto zvedají ceny produktů, nebo se začne šetřit. A co udělá Babišův firmo-stát? Přidá důchodcům a státním zaměstnancům. Otevíráme šampaňské na potápějící se lodi.
Samo sebou i firmy mohou být zadlužené. Své o tom ví i Babišův Agrofert. Jenže pokud se nějaká firma rozhodne půjčit si peníze, pak tak činí jako investici do budoucna, která se jí časem vrátí. Jsou to peníze na zefektivnění výroby, například novou výrobní linku, renovaci, vývoj lepších produktů, nebo třeba významné rozšíření firmy. A co dělá v tuto chvíli stát? Půjčuje si peníze, aby je mohl rozdat lidem (zaměstnancům). Seškrtal naplánované investice, které mohly do republiky přitáhnout další firmy, a rozhodl se zaměřit na sociální politiku. Teoreticky plánuje zrušit dlouho připravovaný projekt rozšíření Dukovan, který by přinesl státu další peníze a pojistil energetickou soběstačnost.
Babiš se také rozhodl, že jeho stát-firma bude na lidi hodný a ušetří jim neuvěřitelných 205 korun měsíčně za televizní a rozhlasové poplatky. Tuto finanční zátěž převede na sebe, protože patrně peněz máme dost. Rovnou si tím pojistí, že veřejnoprávní média budou skákat tak, jak on píská a přestanou šťourat do zákulisí Babišovy politiky. No a těch 9 miliard, co bude médiím chybět, se zadotuje ze státní kasy. Ano, z té kasy, kde nyní chybí více jak 300 miliard ročně. Firma, která zruší dělníkům poplatky za obědy, hradí je sama a zároveň je ve ztrátě, tím dělá další krok k insolvenčnímu řízení.
V tuto chvíli, zdá se, stále platí, že stát uvažuje o prodeji Explosie. Firmy, které se nebývale daří a která do státního rozpočtu přispívá svými zisky. Ty sice nejsou nijak závratné, ale počítají se. Co je důležitější, tak se jedná o strategickou firmu, která v době válečné krize (někteří lidé se nezdráhají mluvit o třetí světové válce), produkuje výbušniny - výrobky pro válku nezbytné. Skutečně je nyní nejlepší doba se takového výrobce zbavovat?
V celém tom nepodařeném hospodaření se šéf firmy Česká republika snaží přelévat to, co zbylo, do své soukromé firmy. Když už netečou dotace zvenčí, tak aspoň to, co vyždímá z Česka. Jako by si ředitel firmy před krachem odléval peníze na luxusní Mercedes. Což je v naší republice bohužel vcelku častý obrázek…
Do toho všeho ekonomického marastu mu ve vedení firmy Česká Republika pobíhá nezodpovědná sebranka, která neumí nic jiného než vykřikovat různě kontroverzní hesla, což pan ředitel bagatelizuje tím, že mluví ke svým podřízeným nebo že to tak nemysleli. Firmě, jejíž manažeři budou hajlovat z okna, asi také reputace stoupat nebude, stejně tak jako nebude stoupat ČR, pokud Babiš nezkrotí Motoristy a Okamuru s jeho partou. Jenže za kouřovou clonou ze řetězu utržených manažerů se dobře schová kdejaké další nepopulární rozhodnutí, či změna pravidel ku prospěchu pana ředitele.
Pod vedením Andreje Babiše by firma Česká Republika zkrachovala do roka. Jenže stát naštěstí firma není a vydrží toho víc, než právnická osoba na dravém kapitalistickém trhu. Tak doufejme, že to rodeo, které Babiš předvedl v posledním půlroce, kdy sedí v křesle předsedy vlády, nebude pokračovat stejnou smrští, jako dosud, ale že hrany se obrousí a Babiš trochu povolí. A že až bude za čtyři roky předávat „firmu“ do dalších rukou, tak že to nebude firma ležící na dně propasti, odkud už se nebude moci odrazit zpět, aby se nadechla.
