Slabý premiér? Ne, Babiš je nejmocnější politik v historii

Celá republika nyní řeší zprávy Petra Macinky poradci prezidenta Petru Kolářovi, kde šéf Motoristů sobě nevybíravě tlačí na jmenování dalšího vděčného objektu pozornosti, Filipa Turka. Kauza zaměstnává sněmovnu, média i veřejnost a zcela odklání pozornost od Andreje Babiše, který schvaluje jeden zákon za druhým zrychleným způsobem skrze poslanecké, nikoli vládní návrhy. Co je v rozpočtu? Nikdo neví, a co je horší, nikoho to ani nezajímá. Vděčnějším tématem je, kam odjel prezident na dovolenou a zda je boj Petra Pavla s ministrem zahraničí obhajobou morálních hodnot, nebo předvolební kampaní. Piráti chodí pozadu, koalice SPOLU se rozpadla, nový předseda ODS je kopií toho starého a ve zveřejněných předvolebních průzkumech by třetina poslanců za SPOLU mandát neobhájila, nedostali by se totiž ani do Poslanecké sněmovny. Volání po vyslovení nedůvěry vládě je tak pouze pokryteckým gestem a největší katastrofou by pro poslance Top 09 a KDU-ČSL ve skutečnosti bylo vypsání předčasných voleb.

A Milion chvilek pro demokracii hodlá demonstrovat - občané Prahy se opět sejdou a  poplácají se po zádech, jak to Babišovi nandali. Po demonstraci se protestující navzájem přesvědčí, jak je Andrej Babiš slabým premiérem, vysmějí se mu a půjdou domů s pocitem, že zvítězili. V senátních volbách pak hnutí ANO pravděpodobně výrazně posílí svůj klub, ovládne většinu komunálních zastupitelstev v České republice a možná získá i post primátora Prahy. Už se z toho stává takový kolorit.

Dnešním místy cynickým a poněkud ostrým textem bych rád apeloval na občany a možná i na některé politiky mezi čtenáři, aby opustili zhoubný model věcně vyprázdněných soubojů a soustředili se na to podstatné. Událostí, které by veřejnost i média měly zajímat, se totiž děje více než dost.

V historii samostatné České republiky ještě nikdy nedošlo k situaci, aby jedna strana či hnutí kontrolovala Ministerstvo financí, Ministerstvo vnitra a Ministerstvo spravedlnosti. Tyto resorty byly pokaždé, ať už ve vládách Václava Klause, Jiřího Paroubka, Mirka Topolánka nebo Petra Nečase vždy rozděleny mezi jednotlivé koaliční partaje tak, aby byl dohled nad justicí, represivními složkami a jejich financováním rozdělen, nikoliv koncentrován v rukou jedné politické strany.

Hnutí ANO má úplnou volnost nejen při jmenování okresních a krajských státních zástupců, ale může také obměnit vrchního státního zástupce, což by ale bylo příliš očividné a jistě i mediálně propírané. Andrej Babiš má taktéž prostřednictvím kontroly resortu spravedlnosti možnost nominovat nové soudce a prezident je sice může odmítnout, musel by ale takový krok písemně zdůvodnit a podrobit jej při žádosti premiéra přezkumu Ústavního soudu. Veřejné debatě nyní dominují SMS zprávy Petra Macinky, ale zaráží někoho výroky Jeronýma Tejce, ministra spravedlnosti za ANO, který hodlá sjednocovat okresní státní zastupitelství, sahat do jejich rozpočtů, některá zastupitelství rušit a podřizovat jejich vedení jiným úřadům? Aby toho nebylo málo, stejné záměry má Jeroným Tejc i s okresními soudy.

Jací soudci budou podřízení větším celkům, jaké kauzy tito soudci řeší? A v souvislosti, jací státní zástupci budou sjednoceni se svými kolegy a podle jakého vzorce?

Ne, veřejnost i média řeší SMS zprávy Petra Macinky, Piráti chodí pozadu a převlékají se do flanelových košil, zatímco se KDU-ČSL, ODS a Top 09 staví za Ukrajinu, aniž by ale tyto partaje měly jakoukoli sílu vládní rozhodnutí ovlivnit. Jeroným Tejc je neviditelný a může bez otázek realizovat program, jehož obsah a provedení jsou pro osud soudní i represivní soustavy klíčové.

Alena Schillerová na Ministerstvu financí mezitím řeší digitální daňovou kobru. Hodlá mimořádně posílit pravomoci celníků a zavést do legislativy některé skutečně nebezpečné postupy. Vzniká orgán, který bude vyhodnocovat data z Úřadu práce, Inspekce práce, Finanční správy, Celní správy, České správy sociálního zabezpečení a zdravotních pojišťoven. Nikdy v historii České republiky dosud nemělo Ministerstvo financí takový přehled nad financemi občanů a peněžními toky firem. Tento tým navíc nebude řídit Finanční správa, nýbrž Celní správa, tedy úřad zcela závislý a podřízený Ministerstvu financí, které kontroluje Babišovi zcela věrná Alena Schillerová.

Kdo bude na činnost nejsilnějšího ekonomicky-represivního úřadu v historii České republiky dohlížet, případně jak? Proč Alena Schillerová v boji proti šedé ekonomice využívá Celní správu, nikoli Policii České republiky?

Ne, veřejnost opět řeší SMS zprávy Petra Macinky, Piráti chodí pozadu a tématem opozice je Tomio Okamura, případně podpora Ukrajiny či Grónska, namísto aby politici kladli skutečně podstatné otázky. Minulý boj proti šedé ekonomice vedla Alena Schillerová často brutálním a nezákonným způsobem, jak dokládají i prohrané soudní spory Finanční správy s některými podnikateli.

To ale není vše. Historicky bezprecedentní je také vládou schválený-neschválený rozpočet na rok 2026. Nikdo totiž neví, co obsahuje a Alena Schillerová zveřejnila pouze schodek, nikoli rozpis jednotlivých kapitol, tudíž odborná veřejnost, Národní rozpočtová rada a další zainteresované strany nemají co chválit nebo kritizovat. Známo dosud není vůbec nic, jen čísla příjmů a výdajů.

Jak hodlá vláda konzumovat stále vyšší přerozdělené prostředky z Evropské unie a skrze jaké programy? Je známé, že se mnoho z dosud funkčních a nebývale štědře financovaných programů plánuje rušit, nikdo ale dosud neví, jak budou tyto průtokové ohřívače desítek unijních miliard nahrazeny. Jde o peníze do školství, zemědělství, na obnovitelné zdroje, ale i o investiční dotace pro jednotlivé kraje a obce.

Opět, tato témata nikoho nezajímají, respektive veřejné debatě dominují jiné a významově zcela marginální události.Na Ministerstvu vnitra, které taktéž kontroluje hnutí ANO, je pak až nebývalý klid a Lubomír Metnar dosud žádné změny v policejním sboru či jiných složkách resortu neoznámil.

Je tedy Andrej Babiš slabý premiér? Na oko možná, ale ve skutečnosti je nejsilnějším předsedou vlády v samostatné historii České republiky a jeho hnutí ANO kontroluje Policii České republiky, státní zastupitelství, Celní správu i Finanční správu, což vzbuzuje otázky. Nikdo je ale nepokládá, všichni se soustředí na Tomia Okamuru, Petra Macinku, Filipa Turka a další, zcela nepodstatné události uplynulých týdnů, jakými například spor prezidenta a vlády o prodej či darování čtyř, zdůrazňuji, čtyř letounů L-159 napadené Ukrajině. Šlo by jistě o pomoc, kterou by Ukrajinci ocenili, ale české letouny rozhodně rovnováhu sil neobrátí ve prospěch Ukrajinců, skutečně podstatná je především muniční iniciativa a finanční pomoc Evropské unie.

Co na to nejsilnější opoziční strana, tedy ODS? Svolává mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny, samozřejmě kvůli SMS zprávám Petra Macinky a zvažuje i vyslovení nedůvěry vládě.

Jednání opozice s sebou nese znaky širšího nepochopení politické situace, které nevyhnutelně povede i k volebnímu fiasku. Historie již ukázala, jak iluzorní je mandát vzniklý přímou volbou prezidenta a jak těžko jej lze přetavit do politického kapitálu na úrovni sněmovny či komunálních zastupitelstev.

V roce 2021 zafungovalo spojení opozičních stran do koalic SPOLU a PirStan, jejichž lídři byli tehdy nejen výrazní, ale především po covidovém chaosu reprezentovali naději i dostatečnou sílu k vytvoření protiváhy Andreji Babišovi. Jde o jediný případ za uplynulých 14 let (!), kdy byl Andrej Babiš skutečně poražen v důležitých volbách a dnes je patrné, jak má současná opozice krátkou paměť.

Nyní několik čísel - 927 240, 1 500 113, 1 458 140 a 1 940 507. To jsou počty odevzdaných hlasů voličů pro hnutí ANO ve sněmovních volbách mezi lety 2013 a 2025. Výsledek? Andrej Babiš neustále posiluje a dokonce i po chaotickém vládnutí během covidu v roce 2021 udržel podporu většiny voličů, ačkoliv ve sněmovních volbách podlehl koalici SPOLU vedené Petrem Fialou. Další čísla jsou ale ještě zajímavější - 5, 3, 8. To je pro změnu počet krajů vedených partají Andreje Babiše a tři kraje po volbách v roce 2020 vedlo ANO pouze kvůli široké vůli ostatních stran a hnutí Babiše obejít. Ve skutečnosti hnutí ANO vyhrálo volby v 10 ze 14 českých krajů. A v roce 2024 Andrej Babiš opět 10 krajů ovládl, posílil ale natolik, že jej již nebylo možné nijak obejít. Stejná situace je i v Senátu, kde ANO soustavně rozšiřuje svůj klub a na komunální úrovni, kde drží nejvyšší počet stranických zastupitelů mezi všemi politickými partajemi České republiky, hnutí STAN nevyjímaje.

Slabý Babiš? Ne, hnutí ANO soustavně posiluje a stává se dominantní silou nejen ve sněmovních, ale také v krajských a komunálních volbách. Je pak velmi pravděpodobné, že tuto dominanci Babišovo hnutí potvrdí i ve volbách do Senátu, kde byl premiér historicky slabý.

A nyní to podstatné. Ke komu opozice vzhlíží jako k budoucímu lídrovi odporu proti hegemonii Babišova hnutí? Minulé dny a týdny ukázaly, že se touto osobností stává prezident Petr Pavel. Jeho kroky při jmenování Babišovy vlády včetně řešení střetu zájmů premiéra a odmítnutí Filipa Turka coby ministra ukázaly, že vzdorovat premiérovi zvládne nyní pouze prezident. Opoziční politici, kteří sází na Petra Pavla coby symbol odporu, si ale neuvědomují zcela minimální politický výtlak Pražského hradu. V tomto kontextu je nutné připomenout osud strany SPOZ Miloše Zemana, jejíž neslavné výsledky stojí za připomenutí.

Při volebním souboji Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga z roku 2013 získal první jmenovaný celkem 2 717 405 hlasů, což byl tehdy nejsilnější politický mandát v historii České republiky od roku 1993. O pouhých 6 měsíců později se Zeman rozhodl tuto podporu přetavit v samostatnou politickou stranu SPOZ, která kandidovala do předčasných sněmovních voleb. Průzkumy zprvu Zemanovce nepodceňovaly a přiřkly SPOZ několikrát 7 až 9 % preferencí, skutečný výsledek byl ale tristních 1,51 %. Lidé Zemanovy politické ambice mimo Pražský hrad zcela odmítli, ačkoliv jej o několik měsíců dříve zvolili prezidentem. Totožný osud čekal Danuši Nerudovou, která získala 777 080 hlasů oprávněných voličů v prvním kole prezidentské volby a logicky se tuto podporu rozhodla přetavit i v kandidaturu za hnutí STAN do Evropského parlamentu. Výsledek byl ale opět tristní, hnutí STAN skončilo čtvrté až za Kateřinou Konečnou i Motoristy s Přísahou a získalo pouze 222 000 hlasů oprávněných voličů, čímž si dokonce pohoršilo oproti předchozím volbám v roce 2019, kde kandidovalo po boku Top 09.

Bude Petr Pavel jiný a nabídne skutečnou politickou protiváhu dominantnímu Andreji Babiše? Zde se odkážu na slova Alberta Einsteina, který definoval šílenství jako opakování jedné činnosti stále dokola s očekáváním jiného výsledku. Opozice nyní na úkor podpory Pavla, jehož mandát je do roku 2028 zcela jistý a pevný, zanedbává vlastní zájmy. Nyní je třeba prezentovat alternativní řešení, kritizovat kontroverzní kroky, navštěvovat kraje, přinášet témata do veřejné debaty a především konsolidovat síly.

To se ale neděje, Matěj Ondřej Havel je pouze Petrem Fialou v novém hávu a Top 09 jen těžko hledá lídra podobného Miroslavu Kalouskovi. Nelze se ale divit, strana se proměnila v něco, co přípomíná Evropskou lidovou stranu a kdysi fiskálně odpovědnou pravicovou politiku vystřídal pomyslný virtue signalling, tedy šermování hodnotami nedoplněné o konkrétní činy nebo jasný program. Potácí se i ODS, kde pět vysloužilých politiků středního věku horuje za lepší zítřky, aniž by se však sebekriticky podívali na vlastní výsledky, které jsou rok od roku pouze horší. Kolik procent by nyní získala samostatná ODS, 12 až 18? A to je úspěch? Těžko. Ani nejsilnější straně opozice se nevyhýbá ono šermování hodnotami, jehož nositelem byl během volební kampaně především Petr Fiala. Ignorování katastrofálního výkonu Bohuslava Svobody na pražském magistrátu je přitom pro stranu násobně palčivější problém, v jehož důsledku strana v kdysi modré baště jménem Praha ztrácí čím dál více podpory.

Snad jen Jan Grolich, místy také hnutí STAN, podniká jakési konstruktivní kroky skrze budování politiky takzvaně odspodu, tedy prací hejtmanů, komunálních politiků a dalších neviditelných tváří mimo reflektory, které jsou ale tím skutečným pohonem růstu a dobrých výsledků i na celostátní úrovni. Aniž bych s kandidátem na předsedu KDU-ČSL názorově souhlasil, musím jeho práci i slova ocenit a postup Víta Rakušana, který soustavně buduje rozsáhlou síť starostů a místních zastupitelů je také správnou cestou, kterou ale ODS, Top 09 a Piráti zcela ignorují.

Není mi jasné, čeho se skrze svolávání mimořádných schůzí a demonstrací v Praze snaží opoziční politici i spřízněné osobnosti veřejného života dosáhnout. Vládních 108 poslanců je pomyslným buldozerem, který takové schůze hravě rozbije a skrze exekutivní pravomoci je předem prohraný i souboj Petra Pavla s vládou. Jak je známo, ministr zahraničí může s podporou premiéra prezidenta zcela paralyzovat a není možné tomu jakkoli zabránit. Filip Turek zatím sedí v ministerské kanceláři a Andrej Babiš se směje, až se za břicho popadá.

Slabý lídr hnutí ANO je novým dogmatem opozice. Znázornění premiéra coby Slabiše na titulní straně časopisu Reflex pak dokládá, jak je nejen politická opozice, ale i část mediální scény pohlcena iluzí vlastní důležitosti. Napíšu to, tak je to pravda a jakmile mne příznivci chválí a plácají po zádech, nandali jsme jim to - reálně je tento přístup zcela nefunkční. Volební výsledky líčí jiný, poněkud ponurejší příběh a Andrej Babiš je nejsilnějším premiérem v polistopadové historii. Jeho hnutí koncentruje bezprecedentní moc, zatímco podpora ANO neklesá, ale naopak rekordně roste.

Motoristé perfektně odstínili pozornost médií i části politického spektra, ale jakmile přijdou 560 000 občanům dubnové výplaty, 6 až 10 % navíc příslušníkům nižší a střední třídy zajistil Andrej Babiš. Ten samý Babiš také lidem zlevnil elektřinu, živnostníkům zlevnil odvody a zřejmě také přidá 1,8 milionům důchodců, kteří hnutí ANO většinově volí a taktéž lidem zruší povinnost plateb televizních a rozhlasových poplatků.

Jak kontruje opozice? Svolává mimořádné schůze, blokuje sněmovnu častými přestávkami, poslanci chodí pozadu a šermuje hodnotami. Kde jsou prezentace výsledků hejtmanů, zastupitelů, starostů či senátorů? Kde je prodávání vlastní politické práce, existují-li úspěchy? Kde je nabídka alternativ k Babišově vládě, případně rozpad a analýza dopadů politiky hnutí ANO? A v neposlední řadě, kde jsou osobnosti? Ne, opozice raději uspořádá sněmovní štafetu spočívající v neustálém odvolávání Tomia Okamury. A myslí to zcela vážně.

Andrej Babiš není slabý premiér. Slabý premiér by nekontroval veškerá silová ministerstva s represivními pravomocemi na půdě České republiky. Slabý premiér by také neměl možnost vytvořit nejsilnější ekonomicky-represivní orgán monitorující veškeré finanční pohyby občanů, aniž by bylo jasné, kdo na takové těleso dohlíží a jak. Slabý politik by pak konstantně nedominoval všem typům voleb v uplynulých 14 letech a neposiloval v nezávislosti na tom, zda vládne či nikoliv.

Je to opozice, která slábne, nikoliv Babiš. Pokud si tuto nepříjemnou pravdu politici okamžitě neuvědomí a nezačnou poctivě pracovat, tedy nabízet konkrétní recepty, prezentovat úspěchy a generovat politické osobnosti, Babiš se bude v klidu tezi o slabém premiérovi vysmívat, zatímco bude nadále konsolidovat moc do rukou jednoho zcela dominantního hnutí - jeho hnutí, kde je jediným a nezpochybnitelným lídrem. Na závěr přeji spolku Milion chvilek pro demokracii a dalším podobným uskupením hojnou účast na nědělní demonstraci, kde jinde než v Praze. Několik tisícovek, možná i desetitisíců lidí se v davové euforii přesvědčí, jak silný je jejich hlas, aniž by však tito lidé dosáhli jediného hmatatelného výsledku. Opozice se díky iluzi hojné účasti sjednotí za prezidentem bez politického výtlaku i dostatečného kapitálu v podobě lokálních politiků a stranického zázemí. A miliony občanů, kteří zůstanou doma, mezitím inkasují tisíce korun od Andreje Babiše, jehož vláda usilovně politický výtlak buduje skrze dárky, nabírání nových členů a práci na všech úrovních státní správy.

Až budeme za několik let přemítat, jak se Andreji Babišovi podařilo dosáhnout dalšího rekordního volebního výsledku a hnutí ANO samostatně složí většinovou vládu, bude již příliš pozdě. Do té doby si ale můžeme nalhávat, jak je Babiš slabý premiér. To jistě pomůže.

Dovětek autora

Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.