Článek
Toaleta, chcete-li lidově záchod. Chodíme tam všichni a část dne tam zkrátka trávíme. Někdo to zvládá v mžiku, jiný si potřebuje „na trůně“ posedět o něco déle. O škodlivosti či prospěšnosti takového sezení nechť si každý zapřemýšlí sám. Jenže časem přicházejí změny, kterým říkáme pokrok a které se nám podepsali i na pověstné záchodové kultuře.
Moderní generace nemá zdání, co znamená ikonka diskety pro ukládání (jé, ono se to hezky rýmuje). Nemají potuchy, že kdy nějaké diskety na světě byly a představa, že dneska by na ní nenacpali ani jeden středně kvalitní obrázek, je pro ně vzdálená. Ostatně ta úplně nejmladší generace už pomalu neví, k čemu byly cédéčka. Zkrátka pokrok se zastavit nedá. A ačkoliv se to zdá velmi zvláštní, týká se to i naší chvilky jediného naprostého soukromí (rodiče mrňat prominou – těch se to soukromí už netýká).
Dříve bývaly zcela běžně na toaletách nějaké literární kousky. Obvykle ne úplně špičkové kvality, ale naprosto to stačilo. Jejich účel byl naprosto jasný. Zabavit na pět až deset minut. Když už je člověk doslova zavřen mezi čtyřmi stěnami, může se věnovat alespoň té literatuře, vtipům, článkům, poezii nebo (ti odvážnější) křížovkám. Ideálně se na to hodil soubor básní. Pamatuji si také, že na studentském bytě jsme měli velmi oblíbenou obrázkovou knihu mořských živočichů, z nichž spolubydlící čerpala poznatky ke státnicím, ale zamilovali si ji všichni.
Už v té době, kdy já jsem projížděl hvězdicovité, byly i modernější rodiny, které si na záchod nosily jinou formu zábavy. Známí si na záchod nosívali archaickou herní konzoli Gameboy a jak podotkl otec rodiny: „U nás se bez toho už nikdo ani nevysere.“ Literaturu nevalné kvality (nic proti středomořským živočichům) u nich zkrátka vystřídala pokleslá arkádová zábava. Nikdo tou dobou netušil, že tím předběhli dobu…
S příchodem prvních dvouřádkových mobilů samozřejmě žádné ambice vytlačovat knihy z toalet nenastaly. Kdo by si také chtěl dennodenně hrát deset minut hada, že? Zabaví to tak na týden, pak už to moc zajímavé není. Knihy stále měli šanci. Postupem doby ale bylo her více a byly složitější, což už určité prvky zábavy přinášelo a mobil na záchodě začínal mít smysl.
Když se podíváme na záchody dnes, sotva bychom hledali nějakou knihu. Byť sebehloupější. Zmizely i časopisy s vtipy a nebo dokonce křížovky. Všechny to nakonec vytlačily mobilní telefony. A není se čemu divit. S příchodem wifi máme díky mobilu přístup naprosto ke všemu i na tom záchodě. Od her přes křížovky, až po pokleslou poezii.
Bohužel moderní doba vytlačila staré dobré papírové tisky. Je jich rozhodně škoda. Člověk mohl na návštěvách objevovat další a další zajímavé výtisky, na které by sotva kdy narazil. Já takto poznal Rytíře Smila i Baladu o prdu. Nyní si i na cizí záchody nosíme v mobilu zábavu vlastní. Nejsme odkázáni na to, co nám tam zanechali jiní, což je v mnoha případech skutečně na škodu. Chtěl jsem se ještě rozepsat o vůni starého papíru, ale v tomto kontextu by asi bylo lepší tohle téma vynechat.
Když se nad celou tou situací zamyslím, je asi moc dobře, že na záchod se nikdy (ve větší míře) neprotlačily notebooky…
Co vy, máte ještě na toaletě papírové knihy či sešity, nebo používáte spíš mobil? Co nejzajímavějšího jste kdy na záchodě objevili? Budu rád, když se o to s úsměvem podělíte v diskusi.
