Článek
Každý člověk má svou cenu, tvrdí lidová moudrost. Ať už se bavíme o čemkoliv, od úplatků po narušení osobní sféry. Někomu stačí pár tisíc, jiný začne přemýšlet u milionů. Ale jen málokdo se nedá koupit.
S tímto předpokladem opět přichází náš pan premiér. Protože náš stát pomalu vymírá, což není v rámci Evropy žádná výjimka, rozhodl se Andrej Babiš rovným milionem korun uplatit rodiče, aby si pořizovali více dětí. Jelikož letos se, už pátý rok v řadě, narodil rekordně nízký počet dětí, je nasnadě, že je potřeba s tím něco dělat. Rekordně nízká porodnost totiž znamená nemalé problémy v budoucnu. V době, kdy se řeší, že důchodců kvapem přibývá na úkor pracujících, to rozhodně není dobrá zpráva.
Co je zajímavé je, že to řeší Babiš, který se jinak chová tak, jako by tu za 20 let neměl být. Minimálně vzhledem k rozpočtu nastavil politiku po nás potopa. I kdyby nyní rekordně porodnost navýšil a Čechy přemnožil, dříve než za 20 let se to stejně neprojeví. Respektive projeví, ale v rozpočtu pouze negativně. Mnoho matek by šlo z pracovního procesu na mateřskou a posléze rodičovskou, byly by potřeba posílit školky a školy a tak dále. Pro stát samé výdajové položky, rozpočet by nad tím spíše zaplakal. A zaplakal by i v případě, že by Babišova vláda realizovala nynější nápad vyplácet za druhé dítě magický milion. Zhruba 30 miliardami, které patrně podle Aleny Schillerové získáme z EET2.
Jeden milion je totiž částka, o níž si Babiš myslí, že nalomí rodiny s jedináčky, aby si pořídili další děti. Zkrátka že milion je ta hranice, kde se nechají lidé koupit. Vládne tu totiž stále poněkud mylná představa, že za nedostatkem potomků stojí především finanční potíže. Kdo se však situací zabývá a snaží se pochopit rodiče, případně jimi sám je, dobře ví, že finance rozhodně nejsou na prvním místě.
Co tedy lidi odrazuje od zakládání větších rodin? Je to především náročnost. Vychovávat v dnešním světě dítě není jednoduché. Ono to nebylo nikdy, ale současnost ruku v ruce se sociálními sítěmi tomu rozhodně nepomáhá. Maminky, které vstávají ve 4 hodiny ráno, aby děti měly ke svačině čerstvé banánové lívanečky nejsou pro bezdětné dobrou motivací. Prvňáčci s iphony a Roblox také ne.
Do toho všeho přestává fungovat tradiční rodinné schéma, kdy děti jezdívaly na prázdniny k babičkám. Dnešní babičky nejsou etalonem babičky Boženy Němcové. Naopak mají své zájmy, koníčky, kamarádky, jezdí po výletech, nebo ještě pracují, a na vnoučata si čas nenajdou. Pochopitelně neplatí to vždy, ale ten trend je znatelný. Rodičům pak potomci zůstávají na krku 365 dní v roce.
Na vině ale nejsou jen babičky. Možná ještě větší díl v tom mají samotní potencionální rodiče. I ti totiž mají své životy, kamarády, představy, zájmy. A řekněme si to na rovinu, s dítětem o to vše přicházejí. Pravidelné sportování, párty u známých, návštěvy hospod, volné víkendy, volný čas, vstávání až na oběd, to vše se s dětmi stává minulostí. Člověk nemá ani prostor marodit. Děti sick day nedávají.
Člověk se zkrátka s příchodem dítěte chtě nechtě musí rozloučit se svým starým životem. Radikálně se mu změní. Navíc lidé se možná ani tak nebojí omezení svých svobod jako toho, že budou mít zodpovědnost za lidskou bytost, která bude vyžadovat jejich pozornost. A to je pro mnohé daleko větší brzda, než finanční aspekt.
Dříve tak nějak běžně přicházelo rodičovství brzo po dvacátém roce. Chlapi se vrátili z vojny a zakládali rodiny. Bylo to zcela normální chování, které kopírovali všichni. Nebylo moc jiných možností a především příkladů. Starých mládenců bylo jako šafránu a byli divní.
Nyní jsme se přenesli přes důvod, proč mnozí mladí oproti minulosti dnes první dítě nechtějí, nebo odkládají. Jenže Babišův nápad cílí už na zažité rodiny, které první práh životního diskomfortu již překročili a není cesty zpět. Měli by si podle něj pořídit druhé dítě, když už mají zkušenosti s tím prvním. Motivací má být právě milionová odměna.
Jenže rodiny, které se rozhodly mít jedináčky jsou v rozhodnutí nemít další děti utvrzeni úplně stejně jako ti zatím bezdětní. Prošli si náročnými roky výchovy a rozhodli se, že znovu to podstupovat nehodlají. Pro moderního člověka to zkrátka často bývá příliš. Probdělé noci, míchání sunaru, koše plné plínek, odsávání nudlí, zoubky, kojení, obměna oblečení, nepořádek, ztráta soukromí. Není to vůbec jednoduché, je to pořádně náročné. Rodičům jedináčků se proto nelze moc divit, že to nechtějí podstupovat znovu. Zde platí rčení „ani za milion“ naprosto perfektně.
Babišův milion patrně příliš motivovat nebude. Pro ty, kteří druhé dítě plánují to bude vítaný přínos, pro ty, kteří ne, pak příliš malá motivace k tomu, aby změnili názor. To, že peníze na porodnost vliv nemají už zjistili Poláci, kteří ve finanční podpoře zakládání rodin utopili miliardy bez viditelných přínosů.
PS: Samozřejmě mít dítě je krásná věc i bez milionu. Ale vysvětlujte to lidem, kteří si po škole rozjeli svůj vlastní lifestyle a nejsou ochotní ho měnit. A nebo zkuste milionem motivovat lidi, kteří si rodičovským peklem prošli a už více nechtějí.
