Článek
Volby do městských zastupitelstev se nám blíží a každé město je oblepeno plakáty s programy různých politických subjektů. Na rušných místech postávají lidé v tričkách, kteří nabízejí zákusky, propisky i něco k pití. Já včera dostal perníkové srdíčko. Nabídky programu jsou mnohdy přitažené za vlasy a zcela nereálné, jindy zase přízemní, leckde naopak velmi realistické, ale málo líbivé. Každá kandidující strana má zkrátka svou vizi, jak s domácím městem, případně vesnicí, naložit.
Strany, které se nám v komunálních volbách prezentují mají velmi různorodý charakter. Na vesnicích jde často o seskupení kolem dobrovolných hasičů, ve městech pak různé zájmové skupiny osob s vlastní vizí, až po zástupce tradičních celorepublikových velkých stran.
Koho a jak volit je věc každého občana. A jestli to má nějaký význam pro budoucí směřování obcí si povíme zase příště. Nyní se zkusme podívat na to, jestli se velkým stranám vyplatí angažovat se na lokální úrovni.
Je nad slunce jasné, že v krajských městech to smysl má. Pokud některé z parlamentních stran obsadí radnici v Praze, Brně, Ostravě, Plzni atd., pak mají pěkný odrazový můstek na ovlivňování lokální politiky skrze své lidi ve vedení krajských měst. Měst se statisíci obyvateli, které mohou soupeřit (či lépe spolupracovat) s krajskou vládou. V této sféře se také točí opravdu zajímavé finanční obnosy, které jistě nenechají žádnou stranu chladnou. A samozřejmě se zde dá dělat politika, která je i vidět. Což jsou například vyřešené obchvaty, postavené mosty, rekonstruovaná centra a tak dále. Sbírat politické body z velkých měst, především z Prahy, je velmi úspěšné.
Pak tu ale máme malá města, řekněme do 50 tisíc obyvatel. I v těch se se stranickými lídry nechávají fotit kandidáti na starosty a doufají, že jim příslušnost ke straně, kterou lidé milují a volí odjakživa, nějak pomůže a třeba se stanou starosty. Jenže s tím, jak radnice obsazují kandidáti velkých stran přidělávají svým partajím mnohdy nemalé vrásky.
Ve svobodné zemi se svobodnou novinařinou (ano, u nás to už začíná hraničit) mají novináři za úkol „hlídat“ politiky tím, že poukazují na jejich přešlapy. Chyby, i zcela záměrné ohýbání zákonů, či přímo jejich překračování. Což je zcela v pořádku, neboť někdo to hlídat musí a zvídaví novináři jsou k tomu vlastně určeni.
Proto u nás čas od času vyplave kauza, v níž figuruje nějaký lokální politik, který tak své mateřské partaji dělá skutečně medvědí službu a poškozuje ji v očích veřejnosti. Ať už je to korupce, klientelismus, ovlivňování zakázek, krádeže, machinace s pozemky, zneužívání úřadu atd. Při množství měst (v ČR je aktuálně 110 starostů obcí mezi 10 a 50 tisíci obyvteli), v nichž kandidují i členové velkých stran, je poměrně velké, a uhlídat si, že každý kandidát je prověřený natolik, že nic „neprovede“ se prakticky nedá.
Celostátně je lidem úplně jedno, co udělala dobře radnice v Prostějově, Kolíně nebo Trutnově. Ale jakmile se provalí nějaká kauza spojené s politikem patřící pod nějakou velkou stranu, okamžitě se zpráva objeví v celorepublikových médiích, poškodí mateřskou stranu a nabídne munici opozici.
Je za tím něco víc, nebo jen velké strany nepochopily, že tato forma trochu jednostranné symbiózy (dalo by říci až parazitismu) se jim může nepěkně vymstít? S vidinou téměř žádné pozitivní relevance (v malých městech je zkrátka obecně lidem jedno co se děje) se vystavují riziku, že na ně padne stín nekalosti jednoho z vlastních členů, o kterém vlastně ani pořádně nic nevědí.
