Článek
Znáte Skynet? Umělou inteligenci, která se vzbouřila proti lidstvu a vyslala v čase Terminátora, aby lidstvu zasadil poslední ránu? Je to situace, které se mnozí lidé obávají. Že nám umělá inteligence přeroste přes hlavu a začne nás ovládat, nedej Bože rovnou zabíjet. Při pohledu na volně dostupné verze internetové umělé inteligence, jejíž vévodí ChatGPT, se zdá, že v počítačích začínáme mít rovnocenné kolegy a parťáky, leckdy i vztahy. Umělá inteligence nám nemusí vyhlašovat válku jako Skynet, ona nás umí ovládnout i daleko poklidnější cestou. Jsou zaznamenány případy sebevraždy, které jsou způsobeny komunikací s umělou inteligencí, a dokonce i případy, kdy umělá inteligence donutila mladíka zabít svou matku.
Umělá inteligence není výdobytek posledních pár let. Je tu s námi už poměrně dlouho. Není to totiž jen chatovací program, který si s námi hezky popovídá, poradí nám nebo nám vyhledá informace. Umělá inteligence je i závora na parkovišti, která čte naše značky aut a vyhodnocuje, zdali máme zaplaceno, a pustí nás ven. Umělou inteligenci bychom mohli hledat i v prastarých počítačových hrách, kde ovládala naše soupeře. Umělá inteligence už umí řídit automobily. S umělou inteligencí se setkáváme na internetu i bez toho, aniž bychom si to uvědomovali. Pokaždé když zapneme Netflix, Youtube, nebo Facebook, začne nás umělá inteligence nejen krmit doporučeným obsahem, ale zároveň z nás sbírat data. A umělá inteligence je i známý autopilot v letadlech, který zajišťuje, aby bez řízení nespadla.
Je umělá inteligence inteligentní?
Je to otázka, se kterou se pere hodně lidí. A odpověď zní: Nikoliv, ale… Umělá inteligence je totiž jen soubor algoritmů, které na sebe logicky navazují. Když umělá inteligence dostane podnět, má naučeno, jak na něj má odpovědět, případně si vyhledá adekvátní reakci. Pokud dostane podnět z naší značky auta, zároveň od platebního terminálu, ví, že nás má pustit. Pokud se umělé inteligence zeptáte na nejlepší recept na svíčkovou, ví, že má projít nejnavštěvovanější stránky s recepty a porovnat ty, které mají nejvíce hvězdiček. Ten nejlépe hodnocený recept nám pak nabídne. Pokud se jí zeptáte, jaký lék je vhodný na horečku, udělá to samé. Projde internetové stránky, které se týkají tématu, a nabídne nám ten, který lidé vyhledávají nejčastěji. Problém nastává v tom, že ne vždy nám dá tu nejlepší odpověď, protože zdroje neumí posoudit podle důvěryhodnosti.
Ptát se AI není problém, pokud se jí ptáme na to, jaké je hlavní město Angoly. Problém to začne být v případě, že odpověď je nejasná a je jich více. Paralen a Ibalgin nám nabídne alternativně oba, ale pokud se zeptáme na škodlivost očkování, nebo tvar země, může se nám dostat i nesprávné odpovědi, protože jsou lidé, kteří věří i naprosto zcestným konspiračním teoriím. A pokud je takových lidí dost, algoritmus umělé inteligence vyhodnotí takovou informaci jako oprávněnou a nabídne nám i ji.
Umělá inteligence zároveň není nijak univerzální. Má jasně daný úkol, který plní. Často lépe, než lidé. Umí bez chyb řídit auto, ale moc si s ním nepopovídáme. Nebo si s námi zase umí psát tak, že nepoznáme, že si píšeme se strojem, ale zase nám takový program neumí povysávat obývák, což zase svede umělá inteligence, která neumí překládat jazyky. Každá umělá inteligence je naprogramována na něco jiného a umí jen to.
A co lidé?
Člověk je tvor, o němž nikdo nepochybuje, že je obdařen inteligencí (ano, u některých je to diskutabilní). Považujeme se za prozíravé, racionálně uvažující bytosti, které umí skloubit znalosti se zkušenostmi, umí vyhodnotit situaci a reagovat správně. Jsme na rozdíl od umělé inteligence univerzální, a víme, jak komplexně a prakticky fungovat v tomto světě.
Jenže naše inteligence se více než často setkává se stejnými algoritmy, jako ta umělá. Máme naučené postupy, které máme dělat a jednáme doslova strojově. Vezměme si obyčejnou mluvu. Ta je velmi často jen souborem algoritmů, které máme naučené. Na pozdrav odpovídáme pozdravem. Na červenou se zastavíme, na zelenou zase rozejdeme. Když máme hlad, spustíme soubor algoritmů, který nám řekne, že máme natočit vodu do hrnce, zapnout sporák, a až bude voda vařit, máme do ní vhodit špagety. Nakonec naše znalosti jsou také většinou souborem informací, které jsme někde získali, stejně jako to umí AI.
Naštěstí lidé mají i něco, jako jsou pocity. To je to, co nás odlišuje od umělé inteligence. Mám na ty špagety chuť, nebo si raději dám chleba se šunkou? Pokud někoho raníme, spustí se v nás pocit provinění a žádáme o prominutí. To samé udělá i umělá inteligence, jenže ona neví, proč. Stejně tak umělá inteligence nemůže milovat. Schází jí chemické látky, které lásku způsobují. I když ví, co má dělat a říkat, aby to tak vypadalo, není to láska opravdová, ale strojová. A AI nepozná ten pocit, když člověk stojí před tabulí s výsledky přijímacích testů a má žaludek v krku. Nazná ani pocit, jaké to je, bát se v noci uprostřed prázdné temné uličky. Robot řízený umělou inteligencí by se možná ostražitě rozhlížel, možná by utíkal, ale to jen proto, že mu to říkají algoritmy, protože to jsou nejobvyklejší lidské reakce. Netřásla by se mu kolena. Prostě by jen dělal, co mu zavelí jeho procesor.
Může nás umělá inteligence nahradit?
Ano i ne. Například při řízení dopravního prostředku nedělá umělá inteligence chyby. Rozhodně ne záměrně, jak to občas děláme my. Kdyby po silnicích jezdily jen autonomní vozy, ubylo by mezi nimi nehod, možná by nehody i zmizely. Protože člověk je ten prvek, který na silnice vnáší chaos. Neopatrností, zmatkováním, porušováním předpisů. To umělá inteligence neumí.
Ale jen těžko si lze představit, že k umělé inteligenci, ke stroji, budeme cítit nějaký vztah. Věci máme rádi, ale nikdy ne tak, jako domácí mazlíčky, nebo ostatní lidi. Vytvořit si citový vztah k imaginární osobě zkrátka neumíme. Schází nám k tomu chemie, která ovládá naše city.
V umění se zdá, jako by umělá inteligence měla navrch. AI svede během minuty vytvořit dokonalý obraz, sepsat báseň, udělat nám esej do školy, sepsat příběh. Vypadá to jako dokonalé dílo. Bez překlepů, gramatických chyb, bez vadných tahů štětcem. Ale kdybychom se obklopovaly jen výtvory umělé inteligence, zanedlouho by nám její umění přišlo fádní, tuctové, bez fantazie. To proto, že je jen souborem ideálních algoritmů. Ona ví, co chceme vidět, nabízí nám to. Kdežto spisovatel nebo malíř nám nabízí svůj příběh, něco, co nás překvapí. I ty obrázky z AI jsou nakonec vybrány právě člověkem, který je označí za to, co od umělé inteligence chtěl a nepodařené pokusy smaže.
Umělá inteligence lidi nenahradí. Nejspíš ani neovládne. K tomu jsme moc mazaní a ona moc předvídatelná. Umíme improvizovat, plánovat, umíme podvádět a především jsme všestranní. Bát se o svá pracovní místa, jako se kdysi báli Luddité, nemusíme. Umělá inteligence nám umí pomoci a není důvod nedat jí prostor usnadnit nám práci a zefektivnit ji. A umí nám i zlepšit volný čas, který díky ní získáme. Umělá inteligence je dalším krokem ke zkrácení pracovního týdne. I když to tak nevypadá, pracuje na tom už několik desetiletí. Ale mluvit se o ní začalo až nedávno, s příchodem chatovacích aplikací. Ale jako se vším ostatním platí, že AI může být výborným sluhou, ale i špatným pánem.
