Článek
Pro tento článek pomiňme jasně daná fakta, jak bylo za vlády Petra Fialy a jak je nyní za vlády Andreje Babiše. Pomiňme všechny vládní přešlapy i nesplněné sliby, pomiňme, komu je líp a komu ne. Zaměřme se na argumentaci.
Kdykoliv se objeví nějaký přešlap Babišovy vlády (a že jich je), kdykoliv se někdo snaží konfrontovat fanoušky klubu ANO s tím, že to, co se právě děje ve vládě je špatně, přijdou na řadu staré osvědčené argumenty. Kampelička, Dozimetr, Bitcoiny.
Jedná se o naprosto alibistický whataboutismus. Babišovi fanoušci jím dělají clonu argumentům proti jejich vůdci, zatímco stále dokola opakují mantru, že za Fialy bylo hůř. A to paradoxně i v případech, kdy je jasně neoddiskutovatelné, že zrovna tohle za Fialy bylo lepší (například státní rozpočet). Zároveň se tváří, jako by současná vláda byla křišťálově čistá. Mimochodem, zrovna v Dozimetru figurují i samotní členové ANO.
Po vládě bychom měli chtít, aby fungovala co nejlépe a vedla naši zemi k blahobytu. Srovnávat ji s tím, co bylo předtím, je holý nesmysl. Samozřejmě jsou situace, kdy je občanům nutno vysvětlit, kdo za dotyčnou negativní situaci může, ale zároveň s tím musí vláda bojovat. Je například holý nesmysl házet vinu za zvýšení inflace na předchozího premiéra (ať už je jím kdokoliv) a zároveň si strčit ruce do kapes a nic s tím nedělat, protože za to může někdo jiný. Ideální tiskovka by měla začínat slovy: „Podívejte se, naše vláda za to nemůže, inflaci jsme zdědili po předchozí vládě, ale podnikáme už tyto kroky, abychom to zvládli.“ Bohužel u nás se často dostáváme jen k té první části.
Rozhodně neplatí, že vláda si vlastně může dělat, co chce, když ta předchozí byla „horší“. V tomto případě je whataboutismus tím nejhorším, čím může být. Kryje totiž záda špatnému jednání, i dalším levárnám, které se v naší vládě, bohužel, poměrně často dějí.
Možná je to pro někoho příliš abstraktní, proto si dovolím příklad, který snad pochopí všichni: Paní Vilemína má rodinu – dvě děti a manžela. Manžel je budižkničemu a opilec, který doma dělá dusno, a nejde daleko pro facku. Paní Vilemína se proto rozhodne pro rozvod, což je asi to nejlepší, co může udělat. Po rozvodu si najde nového partnera, který ji naslibuje hory doly a lásku až za hrob. Bohužel po svatbě se ukáže, že není o nic lepší, než ten první manžel a ještě si na paní Vilemínu vzal půjčku, aby mohl s kamarády vyrazit lyžovat do Alp.
Co udělají fanoušci druhého manžela? Začnou okamžitě nadávat na toho prvního, že byl opilec a násilník. Tím pro ně případ končí. A co by udělal rozumný člověk? Odsoudil by oba a ideálně poradil paní Vilemíně, aby se rozvedla i podruhé, dokud je ještě čas. Rozhodně by nenechal druhého manžela, aby mu vše procházelo, protože ten předchozí to dělal také. Je jedno, co kdo dělal v minulosti, důležité je, aby paní Vilemínu už konečně nikdo nebil a aby měla hodného manžela.
To samé nelogické chování předvádí někteří naši voliči především v případě současné vlády. Její neodborné, špatné či přímo hloupé chování omlouvají tím, že předtím vláda dělala nějaké nepravosti také a „byla nejhorší v historii“.
Vláda jsou, obrazně řečeno, naši zaměstnanci. Zvolili jsme si je do vedení státu a platíme je ze svých daní. Proto by se měli starat, aby tu byli pro nás, ne pro své známé anebo k ukájení některých svých potřeb. A omlouvat jejich nekalé chování či neumětelství tím, že předchozí vláda to také nedělala dobře je do nebe volající hloupost. Nehledě na to, že premiérovi Babišovi se problémy už začínají kupit a mnohdy násobně převyšují ty, které způsobila vláda předchozí.
Vystavme politikům účet, který si zaslouží. Hodnoťme jejich současnou práci, ne tu, kterou kdysi dělali jiní. A přestaňme se odvolávat na chyby druhých. Protože ti nám už nevládnou.
