Článek
Před šesti lety až dosud jsem získal hrůzné zkušenosti se sociální prací a přístupem sociálních pracovníků, kteří by měli pomáhat těm nejzranitelnějším a potřebným spoluobčanům. Po smrti své matky, která byla dlouhodobě nemocná, imobilní, polymorbidní, jsem bohužel jako sirotek, invalida, nemohl už dále zaplatit předražený nájem pražskému majiteli bytového domu v nechvalně známé ústecké čtvrti. A skutečně jsem nevěděl, jaké trpké životní zkušenosti mě teprve jako človíčka s hendikepem čekají.
Vystřídal jsem postupně několik těchto zařízení (Nocleháren + Azylových domů) pro lidi bez domova a nestačil jsem zírat, a proto radši je nebudu jmenovat, aby se někdo třeba necítil dotčen.
První moje nevýhoda a pak další, další atd.
Nebyl a nejsem tmavší pleti, neužívám tvrdé drogy, pravidelně nekradu vše a všecko, nepomlouvám, neubližuji ostatním, nezneužívám státních dávek, nepřišel jsem z výkonu trestu, nevěnuji se prostituci, nelžu, nemanipuluji všemi, nebiji ostatní, nejsem pravidelně za katrem, nezneužívám ostatních ve svůj osobní prospěch, rovněž neholduji alkoholu v nadměrné míře.
Toto je taková nezbytná, zkrácená výbava klienta pro dobré přežití v těchto sociálních službách a aby se vám dlouhodobě, úspěšně, a hlavně lacino jako klientovi dařilo pod dohledem erudovaného sociálního personálu.
Škoda, že tito odborníci nevedou své klienty k narovnání života a sociálnímu začlenění, neřkuli se bojím vyslovit pojmy jako slušnost, práce, pokora, či smysl života pro sebe a společnost.
Patrně jim více záleží na jiných, lehko dostupných získaných benefitech, pro ně rozhodujících, škoda.
Moc jsme se od doby filmu Requiem pro panenku neposunuli, jen už tam nemívají nástěnky oslavující VŘSR.
Traumata psychická, fyzická a finanční získaná na těchto zařízeních pro nejslabší subkulturu společnosti, která má - mají plná ústa Pána Ježíše Krista, mě dozajista budou pronásledovat ještě dlouho, ba i po celý zbytek života.
Třeba to jen vidím negativně jenom já a někdo jiný má zcela opačnou zkušenost, já si však stojím za tím, že jednou bezdomovec, stále bezdomovec, i když se třeba na chvíli zvedne, opět zapadne do stejných bažin, než mu obec koupí bezdomoveckou truhlu.
Nebo, že by Superdávka pana ministra Jurečky bylo světlo na konci tunelu peklem?
