Agrofertizace Česka: Babiš, obří holding a střet zájmů za miliardy

Tato glosa reaguje na videoreportáž veřejného kanálu TOP Témata nazvanou Korpokracie Andreje Babiše: Jak Agrofert prorostl Českem. Video otevírá otázku, která se v české politice vrací s téměř únavnou pravidelností: co se stane, když se v jedné osobě potká vrcholný politik, zakladatel mimořádně rozsáhlého podnikatelského impéria a systém veřejných peněz, o jehož pravidlech rozhoduje vláda, kterou tento politik vede.

Slovo „agrofertizace“ není právní termín a samo o sobě nic nedokazuje. V politické debatě funguje spíše jako zkratka pro mimořádně široký průnik podnikatelského světa vybudovaného Andrejem Babišem do oblastí, které stát zároveň reguluje, podporuje nebo financuje. Právě proto je užitečnější odložit nálepky a podívat se na velikost holdingu, strukturu jeho současného vlastnictví, dotační spory a právní otázky, které se v létě 2026 zdaleka nezdají uzavřené.

Stejně důležitá je jedna hranice: samotná velikost Agrofertu není důkazem, že Andrej Babiš zneužívá stát ve prospěch firmy.

Neexistuje ani podklad pro tvrzení, že každý úředník, dotační titul nebo vládní rozhodnutí slouží holdingu. Mimořádnost případu leží jinde – v rozsahu ekonomických vazeb a v nutnosti prokazovat, že výkon premiérské funkce zůstává od těchto zájmů skutečně oddělen.

Agrofert není několik polí za Prahou a továrna na rohlíky. Nejnovější hospodářské výsledky zveřejněné letos ukazují rozměr společnosti mnohem přesněji: podle červencového přehledu hospodaření Agrofertu v deníku Novinky dosáhly konsolidované tržby za rok 2025 přibližně 212,2 miliardy korun a čistý zisk činil 2,2 miliardy. Starší konsolidovaná data uváděla přes dvě stovky ovládaných společností a desítky tisíc zaměstnanců.

Koncern působí především v zemědělství, potravinářství a chemickém průmyslu, přičemž jeho jednotlivé firmy zasahují také do logistiky, lesnictví, výroby hnojiv a dalších částí průmyslového řetězce.

Význam Agrofertu proto nespočívá pouze v tom, kolik firem má v organizačním schématu. Podstatné je, že působí v odvětvích silně ovlivňovaných zemědělskou politikou, evropskými fondy, energetikou, ekologickou regulací, veřejnými zakázkami či rozhodováním státu.

Jednu věc je ovšem potřeba proti některým zjednodušeným představám opravit. Agrofert už dnes nevlastní mediální skupinu Mafra ani provozovatele rádií Londa. Tyto společnosti spolu se Synthesií prodal skupině Kaprain; celou změnu vlastnictví a její souvislosti podrobně zachytila Česká televize ve své reportáži o prodeji Mafry a Londy. Mediální kapitola tedy patří do historie Babišova podnikatelského impéria, nikoli do popisu jeho současného portfolia.

Právě přesnost je zde důležitější než efektní heslo. Problém není v tvrzení, že Agrofert „vlastní všechno“, protože to není pravda. Závažnější otázka zní, zda lze tak rozsáhlý ekonomický organismus, jehož prosperitu ovlivňují také rozhodnutí státu a Evropské unie, dostatečně oddělit od člověka sedícího na vrcholu české exekutivy.

Andrej Babiš se stal premiérem současné vlády 9. prosince 2025. Kvůli svému majetkovému postavení následně slíbil nové řešení střetu zájmů, které mělo být radikálnější než mechanismus svěřenských fondů používaný při jeho prvním premiérském období.

Rozhodující krok přišel 20. února 2026. Babiš tehdy vložil všechny akcie Agrofertu do soukromého svěřenského fondu RSVP Trust. Jak zaznamenal iROZHLAS v článku přímo z dne převodu, premiér uvedl, že na společnost již nemá vliv, nebude z ní mít prospěch a českým i evropským pravidlům tím podle svého názoru vyhověl.

To je Babišova pozice a nelze ji z článku jednoduše vymazat proto, že se nehodí do ostřejší glosy. Premiér opakovaně tvrdí, že Agrofert nevlastní, společnost neřídí a akcie se mu už nikdy nevrátí. Letos v květnu dokonce prohlásil, že svůj střet zájmů vyřešil „daleko nad rámec“ českého i evropského práva. Jeho stanovisko včetně reakce na výhrady Evropské komise shrnul iROZHLAS.

Správce RSVP Trustu Wilfried Reinhard Elbs zároveň popsal svou roli jako výkon akcionářských práv, strategický dohled a rozhodování o statutárních orgánech, nikoli každodenní řízení jednotlivých společností. To není bezvýznamná formalita: právně nejde o situaci, kdy by premiér ráno zasedl na Strakově akademii a odpoledne podepisoval objednávky v Agrofertu.

Jádro sporu je mnohem jemnější – kdo má ekonomický zájem, kdo může ovlivňovat budoucnost majetku a zda nastavení fondu odstraňuje konflikt i podle širších evropských pravidel.

Právě podoba RSVP Trustu otevřela další otázky. Seznam Zprávy získaly jeho statut a upozornily, že budoucí mechanismus správy počítá s významnou rolí Babišových potomků. Babiš část interpretace těchto zjištění odmítl. Nejde tedy o jednoduchý příběh „Babiš fond stále ovládá“, nýbrž o právní spor nad tím, jaký význam mají jednotlivá ustanovení statutu a ekonomické vazby rodiny.

Odbornější pohled nabídl profesor obchodního práva Bohumil Havel v podrobném rozhovoru pro Vinohradskou 12. Při rozboru dokumentu upozornil, že statut obsahuje pravidla týkající se budoucího přechodu majetku k obmyšleným osobám i určité výjimky reagující na změnu okolností. Jinými slovy, jedno politické prohlášení o „nevratném řešení“ samo o sobě nenahrazuje právní analýzu celého mechanismu.

Česká a evropská pravidla navíc nejsou totožná.

Tuzemský zákon o střetu zájmů mimo jiné omezuje poskytování dotací obchodním společnostem ovládaným členem vlády. Evropské finanční nařízení jde obecněji a jeho článek 61 pracuje i s hospodářským, rodinným nebo jiným přímým či nepřímým osobním zájmem, který může ohrozit nestranný výkon veřejné funkce. Rozdíl detailně vysvětluje analýza iROZHLAS věnovaná evropskému článku 61.

A právě tady se příběh komplikuje. Některé české instituce na základě právních posudků dospěly k názoru, že nové uspořádání tuzemským požadavkům vyhovuje. Evropská komise ale letos v květnu české úřady požádala o komplexní právní posouzení RSVP Trustu a o další informace, protože předchozí vysvětlení nepovažovala za úplné. Pět konkrétních okruhů, které Brusel požadoval objasnit, zveřejnil iROZHLAS.

K 22. srpnu 2026 proto není korektní napsat ani „Babišův současný střet zájmů je definitivně potvrzen“, ani „je definitivně vyřešen“. Evropská komise dál posuzuje situaci a v červenci veřejně uvedla, že závazné rozhodnutí v otázce dotací dosud nevydala. Aktuální stav řízení popsala Českému rozhlasu přímo Evropská komise.

Současnou debatu nelze oddělit od toho, co se odehrálo během první Babišovy vlády. Evropská komise tehdy provedla audit, v němž dospěla k závěru, že tehdejší vložení Agrofertu do fondů AB private trust I a II střet zájmů dostatečně neodstranilo. Závěr měl následně důsledky pro proplácení části evropských dotací. Právě historická zkušenost vysvětluje, proč Brusel tentokrát nechce pouze slyšet, že vznikl nový fond. RSVP Trust má jinou konstrukci než někdejší dvojice fondů a nelze automaticky tvrdit, že výsledek nového posouzení musí být stejný. Evropská komise však zároveň vychází z precedentu, kdy formální přesun akcií nebyl sám o sobě považován za dostatečné oddělení ekonomických zájmů politika a holdingu.

České zemědělské instituce v letošním roce dospěly v některých právních analýzách k opačně optimističtějšímu výsledku. Státní zemědělský intervenční fond a následně také Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond otevřely po převodu do RSVP Trustu Agrofertu cestu k nové podpoře, protože jejich právní posouzení neidentifikovala překážku podle české úpravy. Rozhodnutí PGRLF a jeho právní zdůvodnění popsal iROZHLAS v květnu.

Evropské peníze však mají ještě druhý konec potrubí. Brusel po českém ministerstvu financí požadoval, aby u žádostí o proplacení evropských výdajů potvrzovalo, že se netýkají Agrofertu ani dalších subjektů spojených s Babišem. iROZHLAS popsal tento mimořádný režim u každé žádosti o peníze z Unie. Máme tak téměř učebnicovou situaci: doma část institucí říká „právní překážku nevidíme“, zatímco Brusel stále drží v ruce zvýrazňovač a žádá další vysvětlení.

Možná nejméně abstraktní detail celé kauzy nenajdeme v komplikovaných statutech, ale v zápisech z jednání vlády. iROZHLAS letos v červenci spočítal, že Babiš během prvního půlroku nové vlády kvůli střetu zájmů opustil část jednání na pěti z 28 zasedání kabinetu.

Samo vyloučení z konkrétního bodu je přitom správným preventivním nástrojem, nikoli důkazem provinění.

Ukazuje však praktickou podstatu problému: ekonomické vazby nejsou akademickou debatou profesora práva nad kávou. Dostávají se přímo na stůl vlády a premiér musí u některých témat dokazovat svou nestrannost tím, že se rozhodování vůbec neúčastní.

Z minulosti se současně vrací peníze, které už byly vyplaceny.

Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond letos zažaloval 28 dceřiných společností Agrofertu a požaduje vrácení více než 22 milionů korun podpor z období 2017 až 2021. Podrobný seznam částek a podniků zveřejnil iROZHLAS ve své červencové analýze žalob.

Agrofert nárok na podporu obhajuje a peníze dobrovolně vrátit odmítl. Tato část příběhu tedy není uzavřeným rozsudkem nad koncernem, ale právním sporem. Přesto je příznačné, jak dlouhý stín dokáže konflikt zájmů vrhat: rozhodnutí z jednoho volebního období se řeší u soudů ve chvíli, kdy je stejný politik znovu premiérem.

Další stupeň přinesl letošní červenec. Podle zjištění investigativního reportéra Lukáše Valáška ze Seznam Zpráv zahájila evropská pověřená žalobkyně trestní řízení, které se týká postupu při vyplácení dotací Agrofertu a otázky, proč české instituce některé dříve vyplacené peníze nevymáhají. Prověřováním byla podle zveřejněného dokumentu pověřena Národní centrála proti organizovanému zločinu. Je nutné dodat přesně to, co se v politicky vyhrocených textech někdy vytratí cestou mezi titulkem a druhým odstavcem: zahájení prověřování není důkazem trestného činu a není odsouzením Andreje Babiše, zaměstnanců Agrofertu ani českých úředníků. Evropská žalobkyně „teprve zjišťuje,“ zda existují skutečnosti, které by trestní odpovědnost zakládaly.

Pozoruhodná je spíše šíře institucí, které se kolem jedné majetkové otázky během několika měsíců sešly. Státní zemědělský fond, podpůrný fond, česká ministerstva, Evropská komise, soudy a nyní také evropské žalobcovství. Když je k vysvětlení jednoho „vyřešeného“ střetu potřeba tak pestrý úřední orchestr, není úplně troufalé říci, že věc stále nemá jednoduchou tečku.

A právě zde získává pojem „agrofertizace“ svůj méně efektní, ale podstatnější obsah. Nemusí znamenat tajné řízení republiky z jedné kanceláře. Stačí, že ekonomický zájem takového rozsahu vytváří stále nové situace, v nichž musí stát dokazovat, že rozhoduje sám za sebe.

Jedna z méně zdůrazňovaných skutečností současného sporu se Agrofertu dokonce přímo netýká. Evropská komise letos požadovala informace také k dalším společnostem spojeným s Andrejem Babišem, které do RSVP Trustu převedeny nebyly – zejména k SynBiolu a Hartenberg Holdingu. Tento požadavek je součástí květnového dopisu Komise podrobně popsaného iROZHLASem.

Hartenberg působí mimo jiné ve zdravotnictví a dalších oborech a Babišovy investice jsou s touto strukturou dlouhodobě spojovány prostřednictvím SynBiolu. To neznamená, že tyto firmy automaticky porušují pravidla nebo dostávají neoprávněné veřejné peníze. Znamená to, že evropské posouzení se neptá pouze „Komu patří Agrofert?“, ale obecněji „Jaké ekonomické zájmy má předseda vlády a mohou se dostat do kontaktu s evropským rozpočtem?“

Právě zde se investigativní pohled liší od politického sloganu. Není potřeba hledat tajnou smlouvu ve spodním šuplíku ani záhadného prostředníka v zaparkovaném autě. Podstatné dokumenty jsou často mnohem nudnější: statut fondu, majetkové přiznání, zápis vlády, právní posudek, dotační rozhodnutí. Jenže právě v takových papírech se nejčastěji rozhoduje, zda je moc skutečně oddělená od soukromého zájmu.

A je také fér připomenout, že existence střetu zájmů není totéž jako prokázání konkrétní korupce.

Střet zájmů je především riziková situace, v níž se veřejná pravomoc setkává se soukromým zájmem.

Smyslem pravidel není čekat, až někdo prokazatelně zmanipuluje rozhodnutí, ale vytvořit takové oddělení předem, aby o jeho motivaci nemuseli občané pokaždé vést archeologický průzkum právnických dokumentů.

Videoreportáž TOP Témata používá pojem „korpokracie“ a připomíná dlouhé období, během něhož se podnikatelská a politická dráha Andreje Babiše opakovaně protínaly. Některé části tohoto obrazu je však nutné aktualizovat: Mafra ani Londa už Agrofertu nepatří a nové uspořádání RSVP Trustu není totožné s fondy z roku 2017. Seriózní kritika nepotřebuje staré skutečnosti vydávat za současné, protože dnešních otázek je dost.

Stejně tak nelze ignorovat Babišovu obhajobu. Premiér tvrdí, že se Agrofertu vzdal, nebude z něj mít prospěch a evropské pochybnosti považuje do značné míry za důsledek politických podnětů svých odpůrců. Jeho argument má být součástí každého poctivého textu. Jenže demokracie nefunguje tak, že konečný verdikt o střetu zájmů vydá člověk, jehož střet zájmů se posuzuje. Proto existují zákony, soudy, audity a nezávislé instituce.

Nikdo dnes nemá důkaz, že Andrej Babiš každé ráno rozdává ministerstvům instrukce, jak zvýšit zisk Agrofertu. Takové tvrzení by bylo fikcí. Mnohem závažnější je skutečnost, že Česká republika musí znovu řešit, zda ekonomická struktura spojená s předsedou vlády splňuje české a evropské mantinely, zatímco přes stejné instituce současně proudí nebo mohou proudit veřejné peníze. To není konspirace. To je přesně ten typ systémového problému, pro který pravidla o střetu zájmů vznikla.

A tady už ironie přestává být pohodlná. Stát potřebuje důvěru, že rozhoduje podle veřejného zájmu, nikoli podle toho, kdo má větší holding, lepší právní kancelář nebo přístup do nejvyššího patra politiky. Občan nemá mít povinnost luštit statut trustu, evropské finanční nařízení a zápisy ze zasedání vlády, aby zjistil, zda premiér skutečně stojí na jedné straně stolu a jeho někdejší podnikatelské impérium na druhé. Pokud jsou pravidla příliš slabá, musí být silnější. Pokud je fond dostatečně nezávislý, musí to být možné transparentně prokázat. A pokud nezávislý není, musí z toho vyvodit důsledky instituce, nikoli fanoušci jedné nebo druhé politické strany. Největší škodou totiž nemusí být jediná sporná dotace ani jediný právnický paragraf. Největší škodou je okamžik, kdy občané přestanou věřit, že mezi státem a soukromým byznysem vůbec ještě vede viditelná čára.