Článek
Na obzoru se objeví dlouhá bílá stěna a během několika desítek minut začne být jasné, že nejde o obyčejnou oblačnost. Úzký válcovitý mrak se pohybuje krajinou téměř jako obrovská horizontální vlna, přičemž jeho konec může zmizet daleko za obzorem. Fenomén známý jako Morning Glory patří k nejpozoruhodnějším atmosférickým jevům severní Austrálie. Australský Bureau of Meteorology popisuje tyto mraky jako útvary dlouhé i několik stovek kilometrů, které se nad oblastí Carpentarského zálivu objevují nejčastěji od září do listopadu.
Podivuhodné je už to, že oblak nevypadá jako běžná bouřková fronta. Může připomínat dokonale rovnou trubici zavěšenou nízko nad krajinou a při svém postupu si uchovávat nápadně pravidelný tvar. Terénní výzkum zveřejněný v časopise Monthly Weather Review ukázal, že Morning Glory není pouze mrak, ale viditelná část rozsáhlé atmosférické vlny. Vědci při měření zaznamenali změny tlaku, větru, teploty i vlhkosti a jev popsali jako vnitřní zvlněný atmosférický příboj, který se může šířit stabilní vrstvou vzduchu podobně, jako se vlna pohybuje vodou.
Podmínky nad severní Austrálií jsou pro vznik takové vlny mimořádně příhodné. Přes den se poloostrov Cape York silně zahřívá a z obou jeho stran postupují mořské brízy.
Po setmění pevnina rychle chladne, zatímco nad teplejší vodou zálivu vzniká stabilnější vrstva vzduchu. Když se proudění vzniklé nad pevninou dostane pod tuto vrstvu, atmosféra se může rozvlnit.
Na přední části vlny vzduch stoupá, ochlazuje se a vodní pára zkondenzuje v oblak; o několik kilometrů dál vzduch klesá a mrak se znovu rozpouští. Výsledkem je zvláštní optický dojem, jako by se dlouhá bílá trubice krajinou skutečně valila.
Rozměry přitom nejsou jen efektem perspektivy. Další výzkum v Journal of the Atmospheric Sciences popisuje typické útvary široké přibližně jeden až dva kilometry, hluboké kolem jednoho kilometru a dlouhé přes sto kilometrů. Jejich základna se přitom někdy nachází pouhých sto až dvě stě metrů nad zemí a atmosférická vlna se může pohybovat rychlostí zhruba 10 až 15 metrů za sekundu. Zajímavé je, že samotná vlna může existovat dokonce bez viditelného mraku: pokud ve vzduchu chybí dostatek vlhkosti, krajinou projde jen tlaková a větrná změna, zatímco obloha zůstane téměř čistá.
Morning Glory tak připomíná, že některé z nejdramatičtějších pohybů atmosféry nemusí mít podobu tornáda ani bouřkové stěny.
Někdy stačí přesná souhra rozdílně ohřáté pevniny, moře, vlhkosti a stabilních vrstev vzduchu, aby se nad krajinou vytvořila vlna táhnoucí se desítky či stovky kilometrů.
Z dálky vypadá skoro nepřirozeně pravidelně, přesto za ní není žádná optická iluze ani digitální trik. Je to vzduch, který se na okamžik začne chovat téměř jako hladina oceánu — a oblak pouze kreslí jeho pohyb na oblohu.
