Článek
Satirický magazín FaktHusty.cz už se v minulosti do úředních labyrintů ponořil, protože návštěva úřadu v Česku připomíná zkoušku nervové odolnosti, kterou by neabsolvoval ani dobrovolník výcviku speciálních jednotek.
A právě proto je to téma jako stvořené pro satiru – a také pro každého, kdo si chce ověřit, zda má ještě duševní imunitu.
Vítejte v instituci, kde čekárna řídí časoprostor
Návštěva úřadu začíná nenápadně – člověk vstoupí dovnitř a veškeré fyzikální zákony okamžitě kapitulují.
Vzduch ztěžkne, světlo se unaví a tabule s pořadovými čísly začne vydávat kombinace, které by nedávaly smysl ani tvůrcům sci-fi. Z obrazovky na vás mrkne číslo F19, ale o vteřinu později někdo zavolá „pan Stanislav, prosím“. Nikdo neví proč, ale všichni předstírají, že ano.
Úřední rytmus je zvláštní styl tance: vy jste na řadě, ale nejste na řadě, protože skutečná řada probíhá ve zcela jiné dimenzi. Totéž platí i o čase, jenž se v čekárně spíše rozmělňuje, než plyne.
Kmenová kultura čekárny
Po chvíli už návštěvník přestává být běžným občanem a začíná se měnit v součást místní komunity. Skupinky se tvoří spontánně – jedni sdílejí pastelky, druzí svačinu a třetí prodávají své pořadí výměnou za kávu či věčnou vděčnost. Čekárna vytváří vlastní pravidla, vlastní legendy a někdy i vlastní jazyk, což vysvětluje, proč si lidé mezi sebou začnou přirozeně tykat, šeptat nebo uzavírat spojenectví.
Nad tím vším se nese hlas reproduktoru, který s monotónní empatií oznamuje, že „váš čas brzy přijde“. Publikum na tuto mantru reaguje spíše pohledem člověka, jenž už dávno pochopil, že slovo „brzy“ je zde jen folklorní prvek.
Kontakt s úředním tvorem, který viděl věci
Když se konečně ozve vaše číslo, na okamžik cítíte slávu. Jako byste právě dokončili maraton. Za dveřmi však sedí bytost, která vaši radost rychle vrátí do provozní normy. Úřednice si váš formulář prohlédne tak, že máte dojem, že tím dává smysl celému svému dni. Pak s klidem, který se jinde v přírodě nevyskytuje, oznámí, že potřebujete ještě jedno potvrzení o tom, že jste nepotřebovali potvrzení. Navíc ve dvou kopiích. Z toho jedna v azbuce, protože „to tak máme v systému“.
Odcházíte lehčí, ale jen co se týče sebevědomí. Naopak těžší jste o další dokument, jenž zní jako magická formule a končí pokynem psát „výhradně modrým inkoustem“.
Konečný stav: přežití s nejistým výsledkem
Pokud se vám podaří z úřadu uniknout, budete mít v kapse papír, u kterého si nejste jistí, zda něco řeší, nebo je to jen suvenýr.
Na ulici na vás čeká svět, který působí podezřele normálně. Odpovídáte kolemjdoucím číslem svého pořadí a vnitřně řešíte otázku, zda ještě existujete.
Raději si jdete nechat existenci ověřit na CzechPoint. Ten je však zavřený. Je středa.
A to jste se vlastně jen chtěli „něco zeptat“. V příštím díle: Jak pochopit PDF formulář bez toho, aby člověk zpochybnil smysl lidské civilizace.
Digitální Česko bdí: Velký Bratr má nový hobby program
A když už si člověk myslí, že úřední zážitek skončil u posledního razítka, přichází bonusová kapitola dnešního moderního státu: sledování. Digitální Česko totiž jede na plné obrátky a kamerový systém je tak rozsáhlý, že už jen čekáme, kdy se některé přístroje začnou představovat jménem a vyžadovat občanku.
Každý krok občana je mapován. Vstoupíte na úřad? Kamera číslo tři vás vítá. Posadíte se? Kamera čtyři to zaznamenává pro případ, že byste seděli příliš radostně. Vstanete a zamíříte na toaletu? Tady už si nejste tak úplně jisti, kde končí veřejná správa a začíná reality show. Nelze vyloučit, že v rámci vládní digitální transformace brzy vznikne i aplikace „Moje Poloha“, která vám poctivě připomene, že se právě nacházíte tam, kde byste nejraději nebyli.
Úřady se tak pomalu mění v technologické safari, kde se člověk přestává ptát, kdo koho kontroluje. A jestli digitální pokrok někam míří, pak rozhodně směrem k tomu, aby stát věděl o občanech úplně všechno – včetně toho, kolikrát během úředních hodin nervózně povzdechnou.
A to je teprve budoucnost. Protože jestli je tohle „Digitální Česko v akci,“ pak se máme opravdu na co těšit.
________________
Použité zdroje: FaktHusty.cz
