Článek
Podle rozhovoru serveru Echo24 s bývalým hradním protokolářem Jindřichem Forejtem začíná spor o červencový summit NATO nabírat podobu, která budí rozpaky i mezi lidmi, kteří podobné akce dlouhé roky organizovali. Prezident Petr Pavel oznámil, že v pondělí přijde na jednání vlády řešit otázku účasti českých ústavních činitelů na vrcholných zahraničních summitech. A protože česká politika zřejmě odmítá řešit věci jednoduše, sleduje veřejnost další díl soutěže o to, kdo bude držet volant české zahraniční politiky.
Premiér Andrej Babiš reagoval zdrženlivě. Prezident je podle něj na jednání vítán a vláda si vyslechne jeho stanovisko.
Na tom by samo o sobě nebylo nic mimořádného. Jenže kolem účasti na summitu NATO se už týdny buduje atmosféra, která stále méně připomíná koordinaci státních institucí a stále více zápas dvou týmů, které se rozhodly sehrát finále přímo před publikem.
Forejt otevřeně přiznává, že prezidentově strategii příliš nerozumí. Podle něj podobné kroky vytvářejí na vládu enormní tlak a zároveň nepřinášejí žádné viditelné řešení. Když chce někdo dosáhnout dohody, obvykle se snaží hledat společnou řeč. Česká politika však opět experimentuje s metodou, kdy se nejprve postaví reflektory, svolají kamery a teprve potom se zjišťuje, zda vůbec existuje prostor pro kompromis.
Summit NATO není soutěž o poslední volné místo
Bývalý protokolář upozorňuje, že celá debata se vzdálila realitě fungování aliančních summitů. Ve veřejném prostoru vznikl dojem, že existuje jakási neformální část, kde si lze vše vysvětlit u večeře nebo mezi dveřmi. Podle Forejta je to představa z říše politických pohádek. Na summitu NATO je každý programový bod součástí oficiálního jednání a každé slovo má svou váhu.
Stejně nekompromisní jsou i pravidla protokolu. Každá země má jednoho vedoucího delegace. Pokud přijede prezident i premiér současně, postavení hlavy delegace automaticky připadá prezidentovi.
NATO podle Forejta neprovozuje oddělení pro řešení českých domácích sporů a nikdo tam nebude zkoumat, kdo měl být první a kdo druhý. Očekává se jasná pozice státu, nikoliv institucionální hlavolam.
Další argument, který se v debatě často objevuje, je prezidentova minulost ve strukturách NATO. Forejt ho označuje za lichý. Lidé se za roky změnili a summit NATO není vojenské setkání generálů vzpomínajících na staré časy. Jde o politické jednání nejvyšších představitelů členských států. Staré vizitky zde podle něj nehrají rozhodující roli.
Politika jako hra na přetlačovanou
Forejt zároveň připomíná, že podobné otázky se v minulosti řešily zcela jinak. Prezidenti a premiéři se jednoduše dohodli s předstihem, bez veřejných ultimát a bez hrozeb kompetenčních žalob.
Současný spor proto považuje za bezprecedentní. Politický problém se podle něj posouvá směrem k právním nástrojům, které samy o sobě žádnou politickou dohodu vytvořit nedokážou.
Právě hrozba kompetenční žaloby ukazuje, jak daleko se celá kauza dostala. Místo debaty o tom, jak nejlépe zastupovat Českou republiku na důležitém summitu, se pozornost přesouvá k tomu, kdo koho přetlačí a kdo ustoupí jako první. Výsledkem je situace, kdy samotný summit NATO pomalu mizí z hlavní role a nahrazuje ho domácí souboj o prestiž.
Ať už nakonec do Ankary odcestuje kdokoliv, zůstane po celé kauze nepříjemná pachuť. Spojenci očekávají jasný postoj členského státu. Česká republika jim zatím předvádí disciplínu, kterou v aliančních příručkách pravděpodobně nenajdou. Místo jednotného obrazu země sledují spor, který stále více připomíná politickou přetahovanou o jednu židli. A právě to je možná na celé věci nejvíce znepokojivé i nejvíce ironické.
_____________
Použité zdroje: Echo24.cz
