Způsob vyplácení důchodu může připravit seniory o tisíc korun ročně

Ožehavému tématu rostoucích nákladů na distribuci penzí se na základě svých interních zdrojů a analýzy faktů nedávno věnoval magazín UdalostiExtra.cz. Je fascinující sledovat, jak se v digitální éře stává z obyčejného převzetí hotovosti na přepážce nebo u domovních dveří prémiový zážitek, za který si senior musí připlatit.

Ministerstvo práce a sociálních věcí se pravděpodobně domnívá, že čeští důchodci trpí nadbytkem hotovosti, a tak jim laskavě pomáhá od zbytečné zátěže v peněžence.

Poplatek za výplatu důchodu v hotovosti totiž není žádným drobným milodarem, ale systematickým osekáváním už tak skromných příjmů.

Pokud si někdo myslel, že státní aparát bude podporovat tradiční způsoby obsluhy pro starší generaci, hluboce se mýlil. Modernizace v českém podání znamená, že kdo nemá platební kartu nebo chytrý telefon, stává se pro systém v podstatě dobrovolným sponzorem státního podniku.

Cena za jednu jedinou výplatu důchodu v hotovosti se od loňského roku ustálila na částce 35 korun, což se na první pohled může zdát jako zanedbatelná položka. Jenže při jednoduchém matematickém úkonu, který zvládne i žák základní školy, dojdeme k roční sumě přesahující čtyři stovky jen za to, že vám stát vrátí vaše peníze. Tím ovšem tato finanční komedie nekončí, protože k samotnému poplatku je nutné připočítat i nepřímé náklady a čas strávený ve frontách, které jsou pro české pošty typické. Stát se tváří, že nabízí servis, ale ve skutečnosti vytváří bariéru, která trestá ty, kteří se odmítají podřídit bankovnímu diktátu.

Ironií osudu zůstává, že zatímco politici v televizi horují za důstojné stáří, v tichosti schvalují ceníky, které důstojnost přepočítávají na pětikoruny. Pro seniora, který počítá každou korunu na léky a potraviny, představuje takový výdaj citelný zásah do měsíčního rozpočtu.

Zatímco digitálně gramotná část populace si užívá bezplatné převody, generace, která vybudovala tuto zemi, platí za svou věrnost papírovým penězům. Je to vskutku originální způsob poděkování za celoživotní přínos společnosti a poctivé odvody do systému.

Zavedení těchto poplatků je v podstatě velmi elegantní forma nátlaku, jak dostat i ty největší odpůrce moderních technologií do náruče komerčních bank. Stát zde vystupuje v roli dohazovače, který vám buď sebere peníze za servis, nebo vás donutí podepsat smlouvu s finančním ústavem.

Argumentace úsporou nákladů na straně státu působí v kontextu miliardových schodků jako velmi nepovedený vtip, u kterého se nikdo nesměje. Šetřit na doručování penzí lidem, kteří mají pohybové potíže nebo žijí v odlehlých oblastech, je vrcholem politického cynismu. Můžeme jen spekulovat, jaký další poplatek nás čeká v budoucnu, možná se dočkáme i taxy za samotné dýchání čerstvého vzduchu v čekárně úřadu. Kreativita úředníků při vymýšlení způsobů, jak z občanů vytáhnout legálně peníze, nezná mezí a důchodci jsou ideálním cílem. Tento trend jasně ukazuje, že lidský přístup byl definitivně nahrazen tabulkovou efektivitou, kde člověk figuruje pouze jako nákladová položka. Pokud nezapadáte do kolonky „online“, připravte si peněženku, protože vaše tradice a zvyky mají svou pevnou tržní cenu.

Statistiky hovoří jasně a počet lidí, kteří stále volí hotovostní formu, není zanedbatelný, což pro stát představuje stabilní a předvídatelný příjem. Místo aby se hledaly cesty, jak seniorům život usnadnit, vytvářejí se nové a nové administrativní i finanční překážky.

Představa, že osmdesátiletá babička z horské vísky bude nucena hledat bankomat, který v její obci stejně není, je pro autory těchto nařízení zřejmě abstraktní pojem. Hlavní je, že kolonka v rozpočtu svítí zeleně a pošta inkasuje své desátky za každý doručený obnos.

Celý systém je nastaven tak, aby vás postupně zlomil a donutil k přechodu na bezhotovostní styk, bez ohledu na vaše osobní preference nebo schopnosti.

Svoboda volby je v tomto případě vykoupena poplatkem, který se v součtu všech seniorů mění v obrovské částky proudící směrem k eráru. Je s podivem, že se proti tomuto plíživému zdražování nezvedla větší vlna odporu, pravděpodobně proto, že se vše děje pod rouškou „optimalizace“. Skutečnost je však taková, že se jedná o neetické zdanění starobních důchodů, které je maskováno jako provozní náklad doručovací služby.

V závěru lze jen konstatovat, že český stát je vskutku mistrem v disciplíně, jak nenápadně sebrat občanům i to málo, co jim po celoživotní práci zbude.

Tisícovka ročně se možná v ministerských kuloárech jeví jako drobné na kávu, ale v realitě běžného důchodce je to cena za lidskost, kterou mu systém odmítá poskytnout zdarma.

Nezbývá než doufat, že se jednoho dne dočkáme doby, kdy úcta ke stáří nebude vyčíslena v ceníku poštovních služeb jako položka za manipulaci s hotovostí. Do té doby budou čeští senioři i nadále platit za to, že chtějí mít své jistoty pevně v rukou, a ne jen jako čísla na monitoru.

_____________________________

Použité zdroje: UdalostiExtra.cz