Článek
Když tě život semele, práce tě vysaje, děti tě ztrapní a manželka tě ignoruje, existuje jediné místo, kde si muž může vydechnout. Ne, není to psychoterapie. Je to čtvrtá židle u stolu v zadní části hospody „U Lípy“.
Tam, kde smrdí utopenci, hraje tichá televize a štamgast Jarda ti beze slov podá pivo. A pak teprve začne terapie.
Psycholog? Ten tě nepochopí. Jarda jo!
Psycholog ti řekne, že máš „nezpracovanou frustraci a emoční deficit“. Jarda řekne: „Ty vole, ženský. Všechny stejný.“
Psycholog ti doporučí dechová cvičení. Jarda ti objedná ferneta. A zatímco ty dýcháš do pytlíku, Jarda ti vysvětluje, že „štěstí je stav mysli, který ti nikdo nevezme, dokud máš čím zaplatit.“ Má pravdu. I když je dneska opět na sekeru.
V hospodě se nemluví – tam se vypráví
Když vyleješ duši Jardovi, neřekne „aha, a jak se při tom cítíš?“ Řekne: „No to tě teda lituju, vole.“ A ty víš, že jsi slyšen. Někdy k tomu přidá i historku z roku 1996, kdy se opil v Ústí a probudil se na pile. S tetováním. A bez dokladů. Ten příběh nemá pointu. Ale má katarzi.
Pivo jako medikace
Každý půllitr je jako pilulka, jen s bublinami. První spláchne stres z práce. Druhý otupí bolest z manželského ticha. Třetí rozváže jazyk. Čtvrtý už je placebo – ale funguje. Psychiatr tě pošle domů s receptem. Hospoda tě pošle domů s výčitkami. Ale taky s pocitem, že jsi nebyl sám. Že i Pepa od pátého stolu má tchyni, která jezdí na dovolenou s nimi. A že Milan nemůže mít doma psa, protože „manželka by žárlila na tu srst“.
Hospodská terapie je kolektivní
Všichni vědí, že ženská řve, děti kaděj a svět je fakt zlej. A nikdo tě za to nesoudí. Naopak – když řekneš, že sis zapomněl doma klíče a musel jsi zvonit ve 2:41 ráno, ostatní ti zatleskají. A pak tě obejmou. Včetně Jardy. I když trochu páchne.
Žena tě doma nechá mluvit. Hospoda tě nechá žít
Doma tě možná vyslechne – ale jen do chvíle, než řekne: „A proč jsi teda zase pil, když jsi měl jít s dětma ven?“ V hospodě se neptají. V hospodě chápou. Protože ví, že pivo není únik. Je to rituál přežití.
A když přijde účet, najednou se ozve Jarda: „Dneska to máš na mě, kámo.“ A ty víš, že zítra zase půjdeš domů o hodinu později. Ale s duší o trochu lehčí.
_________________
Použité zdroje:
Tento článek / glosa je autorskou fikcí. Nevychází z žádných převzatých nebo faktických zdrojů. Vznikl jako humoristická glosa ze života. *
